Britský houslista Daniel Hope se narodil roku 1973 v Jihoafrické republice do rodiny básníka a prozaika Christophera Hopea. V dětském věku se s rodiči přestěhoval do Londýna, kde mj. studoval u Yehudi Menuhina. Od roku 2002 byl členem proslulého Beaux Arts Tria (až do roku 2008, kdy se těleso rozpadlo), od roku 2011 působí jako profesor houslové hry na Královské hudební konzervatoři v Londýně. Pětkrát byl oceněn prestižní cenou ECHO Klassik, roce 2006 jako Instrumentalista roku. V roce 2013 se stal hlavním aktérem dokumentárního filmu Tajemství houslí, mapujícího historii výroby tohoto hudebního nástroje od Stradivariho po současnost. Na svém kontě má více než dvě desítky CD s hudbou Bacha, Mozarta či Mendelssohna, ale také málo hraných autorů Fouldse, Irelanda, Korngolda nebo Waxmana. Od roku 2007 nahrává exkluzivně pro prestižní hudební vydavatelství Deutsche Grammophon. Daniel Hope od letošního roku působí jako umělecký ředitel Zurich Chamber Orchestra a na letošním ročníku festivalu Dvořákova Praha je kurátorem jeho komorní řady.

Paul Neubauer, rodák z Los Angeles s českými předky, patří k nežádanějším violistům současnosti. Jeho vynikající hráčské kvality mu již v jednadvaceti letech umožnily stát se nejmladším koncertním mistrem v historii Newyorské filharmonie. Během šesti let svého angažmá u tohoto orchestru se asi dvacetkrát představil i jako sólista, a to včetně provedení newyorské premiéry Violového koncertu Krzysztofa Pendereckého pod autorovou taktovkou. Jako sólista vystupuje i s řadou dalších světových orchestrů (mj. San Francisco Symphony a English Chamber Orchestra). Významnou součástí jeho aktivit je komorní hudba. V této oblasti spolupracuje se sólisty jako Pinchas Zukerman, James Galway, Vladimir Spivakov a Alicia de Larrocha. Jeho rozsáhlá diskografie zahrnuje díla různých slohových období a mnoha autorů: Debussyho, Mozarta, Beethovena, Wolpeho, Dvořáka, Wuorinena, Schuberta aj.

Dnes již legendární americký violoncellista David Finckel začal v dětském věku studovat hru na violoncello u svého otce a později se stal žákem Mstislava Rostropoviče. V patnácti letech debutoval s Philadelphia Orchestra jako sólista v Čajkovského Variacích na rokokové téma. V roce 1979 se stal členem špičkového souboru Emerson Quartet (jeho členem byl až do roku 2013), s nímž vystupoval na nejprestižnějších světových koncertních pódiích a pořídil kolem třiceti nahrávek, z nichž devět získalo ocenění Grammy. Od roku 2004 je členem vedení Spolku pro komorní hudbu Lincolnova centra v New Yorku, kde se každoročně podílí na množství koncertů, přednášek, mistrovských kurzů a dalších akcí. Jeho široký repertoár zahrnuje hudbu od baroka po 20. století včetně řady skladeb Antonína Dvořáka. Na pódiu i v nahrávacím studiu často spolupracuje se svojí manželkou, americkou klavíristkou Wu Han.

Americká klavíristka tchajwanského původu Wu Han začala hudbu studovat v devíti letech a již během několika následujících let zvítězila v řadě hudebních soutěží. V roce 1981 se přestěhovala do Spojených států amerických, kde pokračovala ve studiích u Rudolfa Serkina a Menahema Presslera. Vystupuje na nejvýznamnějších světových koncertních pódiích, jako jsou newyorská Carnegie Hall nebo Wigmore Hall v Londýně. Věnuje se převážně interpretaci komorní hudby a spolupracuje s ansámbly jako Borromeo String Quartet, Emerson String Quartet či St. Lawrence Quartet. Často vystupuje se svým manželem, violoncellistou Davidem Finckelem. Společně vlastní hudební vydavatelství ArtistLed, jehož katalog, čítající dnes více než patnáct nahrávek, si získal vynikající renomé. V roce 2004 Wu Han založila Institut pro komorní hudbu, který nadaným studentům hudebních škol nabízí možnosti dalšího profesionálního vzdělávání a uplatnění na koncertních pódiích.