Pražský filharmonický sbor se řadí k nejvýznamnějším evropským sborovým tělesům. Záběr působení původně rozhlasového sboru, založeného roku 1934 legendárním Janem Kühnem, se brzy rozšířil také na pravidelnou koncertní a nahrávací činnost, jejíž mimořádné kvality a široký rozsah si získaly všeobecný respekt. Mezinárodní prestiž tělesa dokládá jeho spolupráce s řadou špičkových světových dirigentů (Riccardo Muti, Claudio Abbado, Leonard Bernstein, Zubin Mehta, Manfred Honeck, Daniel Barenboim, Fabio Luisi, Sir Simon Rattle) a orchestrů (Berlínští filharmonikové, Royal Concertgebouw Orchestra, Izraelská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Vídeňští symfonikové). Sbor je pravidelným hostem prestižních světových hudebních festivalů a spolupodílí se i na operních produkcích (milánská La Scala, Bregenzer Festspiele). Těleso rovněž podporuje mladé talenty: od roku 2012 pravidelně pořádá tzv. Akademii sborového zpěvu, dvouleté studium určené studentům středních a vysokých škol.

Zdroj: Pražský filharmonický sbor

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování na AMU v Praze a Hudební vědu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Od roku 1998 působil jako sbormistr Foersterova komorního pěveckého sdružení, s nímž získal řadu ocenění na prestižních mezinárodních soutěžích. V letech 2005–2007 byl druhým sbormistrem operního sboru pražského Národního divadla, kde nastudoval několik operních titulů. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Jeho vysoce oceňovaná práce s tímto tělesem zahrnuje nastudování a dirigování širokého repertoáru různých slohových období stejně jako realizaci řady nahrávek, např. mimořádně úspěšného CD s kantátami Bohuslava Martinů. Vasilek rovněž působí jako orchestrální dirigent a je zakladatelem komorního sboru Martinů Voices, se kterým se věnuje převážně interpretaci hudby 20. a 21. století. Zabývá se také popularizací sborového zpěvu, mj. v letech 2012 a 2016 pro Český rozhlas vytvořil a moderoval dva seriály o sborovém umění.

Zdroj: Pražský filharmonický sbor

„Krásná žena, která si podmaňuje jeviště,“ uvádí New York Times. Americká sopranistka s mexickými kořeny Ailyn Pérez oslňuje publikum svým talentem i šarmem na předních světových operních scénách. Pravidelně vystupuje v Metropolitní opeře, La Scale, Královské opeře Covent Garden či Berlínské státní opeře, kde mimo jiné ztvárnila role Mimi (La bohème), Violetty (La Traviata), Julie (Romeo a Julie) nebo Manon. Vystudovala Philadelphia’s Academy of Vocal Arts ve Filadelfii a Univerzitu v Indianě. Roku 2012 obdržela cenu Richarda Tuckera i cenu Plácida Dominga. Mezi dalšími oceněními a úspěchy najdeme George London Foundation’s Leonie Rysanek Award, Shoshana Foundation Career, druhé místo v soutěži Plácido Domingo Operalia Competition a ocenění od Opera Index nebo Licia Albanese-Puccini Foundation. V minulosti vystupovala po boku operních hvězd jako Plácido Domingo, Andrea Bocelli a José Carreras či s dirigentskými hvězdami Antonio Pappanem či Yannickem Nézetem Seguinem. Své debutové album Poème d’un jour vydala u labelu Opus Arte.

Jakub Hrůša patří k nejrespektovanějším dirigentům mladé generace. Dirigování studoval na Akademii múzických umění v Praze mj. u Jiřího Bělohlávka a vzdělání si doplnil na Universität der Künste v Berlíně. Již ve svých 18 letech získal tři významná ocenění v mezinárodní dirigentské soutěži Pražského jara. O tři roky později se stal vítězem mezinárodní soutěže dirigentů „Lovro von Matačić“ v Záhřebu. Jakub Hrůša dosud spolupracoval s většinou českých profesionálních orchestrů i s řadou orchestrů světových (London Philharmonic Orchestra, The Philharmonia Orchestra, Gewandhausorchester Leipzig aj.). Věnuje se také operní oblasti. V pražském Národním divadle, v Královském dánském divadle v Kodani a na operním festivalu v anglickém Glyndebourne dirigoval mj. Carmen, Dona Giovanniho, Rusalku, Příhody lišky Bystroušky a Borise Godunova. Vysoko ceněné jsou také jeho nahrávky pro společnosti Supraphon, Octavia Records a Universal. Je stálým hostujícím dirigentem České filharmonie a hlavním hostujícím dirigentem Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra, od loňské sezóny zároveň působí na postu šéfdirigenta Bamberských symfoniků.

Česká filharmonie je nejvýznamnějším českým orchestrem a dlouhodobě patří k nejuznávanějším reprezentantům české kultury na mezinárodní scéně. Počátek její bohaté historie je spojen se jménem Antonína Dvořáka, který 4. ledna 1896 dirigoval koncert zahajující činnost tělesa. Jakkoli interpretační záběr orchestru zahrnuje širokou škálu základního světového repertoáru, nejčastěji je vyhledáván pro výsostnou interpretaci děl českých klasiků, jejíž tradici budovaly špičkové dirigentské osobnosti (Talich, Kubelík, Ančerl, Neumann). Orchestr získal množství mezinárodních ocenění za své nahrávky, z nichž první byla pořízena již roku 1929 (Má vlast s Václavem Talichem). Roku 2008 prestižní časopis Gramophone zařadil těleso mezi dvacet nejlepších orchestrů světa. Česká filharmonie je od počátku existence festivalu Dvořákova Praha jeho rezidenčním orchestrem. 

Holandská mezzosopranistka Christianne Stotijn studovala housle a zpěv na konzervatoři v Amsterdamu a poté pokračovala ve svém pěveckém rozvoji u mistrů světových jmen (mj. Udo Reinemann, Dame Janet Baker). Velký vliv na její kariéru měl dirigent Bernard Haitink, pod jehož vedením vystupovala s orchestry jako Royal Concertgebouw Orchestra, Chicago Symphony Orchestra, London Symphony Orchestra ad. Účinkovala na různých světových premiérách současných děl i v opeře, pravidelně vystupuje i s komorními hudebníky jako violista Antoine Tamestit, její bratr kontrabasista Rick Stotijn a Oxalys Ensemble. Diskografie Christianne Stotijn obsahuje oceňované nahrávky např. Čajkovského písní pro Onyx a nejnověji její debut If the Owl Calls Again pro Warner Classic. V průběhu let Christianne získala řadu ocenění, včetně prestižní ECHO Rising Stars Award 2005/2006, Borletti-Buitoni Trust Award v roce 2005 a Nederlands Muziekprijs v roce 2008. V roce 2007 byla vybrána jako BBC New Generation Artist.

Basista Jan Martiník patří k mezinárodně nejúspěšnějším českým sólistům současnosti. Vystudoval Janáčkovu konzervatoř ve své rodné Ostravě a vzdělání si doplnil na mistrovských pěveckých kurzech Petera Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou a na interpretačních kurzech v německém Laubachu. Roku 2005 se stal laureátem mezinárodní pěvecké soutěže v Montrealu a v roce 2009 zvítězil v písňové části soutěže BBC Cardiff Singer of the World. Další ceny získal na pěveckých soutěžích v Karlových Varech a ve Vídni. První angažmá získal již během studií na konzervatoři v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, od roku 2008 byl členem souboru Komické opery v Berlíně, v současné době je v německé metropoli v angažmá ve Státní opeře Pod lipami. Je stálým hostem Národního divadla v Praze, pohostinsky vystupoval také na operních scénách v Košicích nebo Erfurtu. Na Dvořákově Praze se představil již roku 2015.

Tenorista Michael Spyres se narodil do rodiny amerických hudebníků. Po počátečních studiích v USA pokračoval ve vzdělání na vídeňské konzervatoři. Mezinárodní pozornost si zasloužil poprvé jako člen Německé opery v Berlíně, kde debutoval v roce 2008 jako Tamino v Kouzelné flétně. Od té doby se představil na mnoha operních jevištích i festivalech po celém světě. V sezóně 2016/2017 mu patří titulní role v Hoffmannových povídkách v Bavorské státní opeře v Mnichově, v opeře Orlando Paladino v Curychu, v Mozartově Mitridate ri di Ponto v londýnské Covent Garden a další. Michael Spyres spolupracoval s dirigenty jako Riccardo Muti, Sir John Eliot Gardiner, Sir Andrew Davis, Sir Mark Elder a další. V nahrávkách Michaela Spyrese najdeme mimo jiné Rossiniho operu La Gazzetta, Donizettiho Les Martyrs a Le Duc d'Albe, Verdiho Otella a jeho sólové album A Fool For Love (Delos).