Kian Soltani bývá často označován za jednu z největších světových nadějí mladé generace violoncellistů. Sedmadvacetiletý rakouský rodák perského původu pochází z hudební rodiny. Na violoncello začal hrát již ve svých čtyřech letech a od dvanácti studoval na Hudební akademii ve švýcarské Basileji. Poprvé na sebe výrazně upozornil roku 2011, kdy debutoval ve Zlatém sále vídeňského Musikvereinu. O dva roky později pak zvítězil v prestižní soutěži Paulo Cello Competition v Helsinkách. Roku 2015 ho Daniel Barenboim přizval k opakovanému provedení Beethovenova Trojkoncertu v rámci turné mezinárodního mládežnického orchestru West–Eastern Divan Orchestra. Soltani rovněž spolupracuje s Tonhalle Orchester Zürich, Oslo Philharmonic a jinými významnými tělesy. V roce 2017 uzavřel exkluzivní smlouvu s vydavatelstvím Deutsche Grammophon, pro něž v loňském roce pořídil vysoce oceňovanou nahrávku z děl Franze Schuberta a Roberta Schumanna. Hraje na vzácný Stradivariho nástroj “London ex Boccherini 1694”.

Christoph Eschenbach propadl dirigentskému umění v pouhých jedenácti letech, kdy na něj silně zapůsobila návštěva koncertu řízeného legendárním Wilhelmem Furtwänglerem. Vlastní studia absolvoval pod vedením další vynikající dirigentské osobnosti, George Szella, a dlouholetým rádcem mu byl také Herbert von Karajan. Dnes patří Eschenbach k nejžádanějším světovým dirigentům. Pravidelně spolupracuje s nejlepšími orchestry a operními domy, mj. ve Vídni, Paříži, Londýně, New Yorku, Bostonu, Chicagu, Římě, Mnichově, Drážďanech, Madridu a Tokiu. Od této koncertní sezóny působí jako šéfdirigent Konzerthausorchester Berlin. Oslnivá je rovněž jeho dráha klavíristy, během níž získal řadu významných mezinárodních ocenění včetně první ceny v Soutěži Clary Haskil ve Švýcarsku roku 1965. Počet jeho nahrávek – ať již v roli dirigenta, nebo klavíristy – k dnešnímu dni přesahuje úctyhodných osm desítek. Dlouhodobě se rovněž věnuje pedagogické činnosti a podpoře mladých talentů.

Orchestra Sinfonica Nazionale della RAI (Národní symfonický orchestr italského rozhlasu a televize) byl založen roku 1931 v Turíně jako vůbec první italský rozhlasový orchestr. Za téměř devadesát let své existence si vybudoval pevné postavení nejen na domácí hudební scéně. Spolupracoval s řadou hvězdných osobností dirigentského nebe, jakými byli např. Arturo Toscanini, Giuseppe Sinopoli, Jeffrey Tate, Rafael Frühbeck de Burgos, Eliahu Inbal či Gianandrea Noseda. V současné době je šéfdirigentem orchestru James Conlon. Těleso pravidelně vystupuje na svém domovském pódiu v Turíně i na mnoha zahraničních zájezdech. Věnuje se rovněž nahrávací činnosti – na svém kontě má několik desítek alb převážně s hudbou italských autorů. Orchestr také spravuje rozsáhlý archiv s cennými historickými dokumenty, mezi něž patří mj. poslední dochovaný dopis Johanna Sebastiana Bacha z roku 1749 nebo autografy Ference Liszta.