Violoncellista Jens Peter Maintz má vynikající pověst jako všestranný sólista, je vyhledávaným komorním hráčem a hudebním pedagogem. Rodák z Hamburku vystudoval u Davida Geringase a zúčastnil se mistrovských kurzů legendárních osobností violoncellového nebe, mj. Heinricha Schiffa a Borise Pergamenščikova. Cenné orchestrální zkušenosti získal jako koncertní mistr u Deutsche Symphonie-Orchester v Berlíně a stejný post zastává i v Lucernském festivalovém orchestru, kam nastoupil na pozvání Claudia Abbada. Jeho sólová dráha ho přivedla do kontaktu s dirigenty jako Vladimir Ashkenazy, Herbert Blomstedt, Marek Janowski, Franz Welser-Möst či Reinhard Goebel. V oblasti komorní hudby spolupracuje s nejvýraznějšími sólisty současnosti, např. s Janine Jansen, Hélène Grimaud či Isabelle Faust. Na svém kontě má pestrou diskografii u vydavatelství Naxos, Teldec, Decca a dalších. Za své CD s nahrávkami skladeb Bacha, Dutilleuxe a Kodályho získal prestižní ocenění ECHO-Klassik. Od roku 2004 je profesorem na Vysoké umělecké škole v Berlíně.

Renomovaná německá violistka Pauline Sachse se narodila v Hamburku. Původně se věnovala klasickému tanci, teprve jeho prostřednictvím se jí otevřel svět hudby. Vzdělání získala na Vysoké hudební škole Hannse Eislera v Berlíně a na Yale University v USA. Jako členka Symfonického orchestru bavorského rozhlasu, Berlínské filharmonie a dalších špičkových orchestrů, spolupracovala s dirigenty jako Claudio Abbado, Daniel Barenboim, Mariss Jansons, Simon Rattle a Seiji Ozawa. Intenzivně se věnuje interpretaci komorní hudby. Na tomto poli vystupuje mj. s Isabelle Faust, Larsem Vogtem, Christianem Tetzlaffem, Martinem Helmchenem, Janine Jansen ad. Je pravidelně zvána na významné festivaly do Salcburku, Heidelbergu aj. Věnuje se také nahrávací činnosti, která odráží její mnohostranný koncertní repertoár zahrnující širokou paletu skladeb různých slohových období. Její diskografie rovněž obsahuje řadu unikátů, mj. vůbec první nahrávku Violové sonáty Františka Bendy. Hraje na vzácný nástroj italský nástoj Paola Magginiho z roku 1610.

Klavírista Michail Lifits pochází z uzbecké metropole Taškent, ale od svých šestnácti let žije v německém Hannoveru. Na tamější Vysoké hudební škole také vystudoval hru na klavír a vzdělání si později doplnil na Mezinárodní klavírní akademii v italské Imole. Veřejně debutoval ve třinácti letech s mimořádně obtížným Klavírním koncertem č. 2 Sergeje Rachmaninova. Úctyhodnou řadu ocenění z mezinárodních soutěží završil roku 2009 první cenou na prestižní Mezinárodní klavírní soutěži Ferruccia Busoniho v Bolzanu. Se sólovými recitály dosud vystoupil mj. v Carnegie Hall a Lincolnově centru (New York), Auditoriu du Louvre (Paříž), Teatro della Pergola (Florencie), NCPA (Peking), Tonhalle (Curych), Wigmore Hall (Londýn) a Sala Verdi (Milán). Pravidelně hostuje na mezinárodních festivalech ve Francii, Německu, Polsku, Itálii a Spojených státech. Od roku 2011 nahrává pro prestižní vydavatelství Decca. Vysoce ceněné je zejména jeho album s klavírními díly W. A. Mozarta, vydané roku 2012. Jeho interpretaci hudby salzburského mistra přirovnává kritika k legendárnímu Wilhelmu Kempffovi.

Leoš Čepický - 1.housle, Jan Schulmeister - 2.housle, Jakub Čepický - viola, Michal Kaňka - violoncello 

Wihanovo kvarteto patří k nejuznávanějším komorním tělesům v mezinárodním měřítku. Soubor založený roku 1985 se těší mimořádnému věhlasu za interpretaci jak české hudby, tak i mnoha předních děl kvartetního repertoáru období klasicismu a romantismu i skladeb moderních. Získal řadu významných ocenění, mj. na Soutěži Pražského jara (1988), v sicilském Trapani (1990), na London International String Quartet Competition (1991) nebo na Chamber Festa v japonské Ósace (1996). Uskutečnil řadu koncertních turné po Evropě i v zámoří, je častým hostem zejména ve Velké Británii a jeho vystoupení jsou často na pořadu vysílání jak Radia 3, tak i koncertů ve Wigmore Hall, Bridgewater Hall, South Bank aj. V roce 2000 Wihanovo kvarteto obdrželo nejvyšší ocenění francouzského hudebního časopisu Repertoire za nahrávku CD s díly Schönberga a Pfitznera a v roce 2001 ocenění 5 ladiček francouzského časopisu Diapason za soubornou nahrávku skladeb pro smyčcové kvarteto Hugo Wolfa.