Nacházíte se v archivu Přejít na aktuální program
Úterý 8. září 2020, 20.00
Dvořák Collection Recitál

Program

Antonín Dvořák: Slovanské tance I. řada, op. 46, B. 78Antonín Dvořák: Slovanské tance II. řada, op. 72, B. 145

Kdyby Dvořákův cyklus Slovanské tance měl jen první řadu, dal by se s jednou výjimkou přejmenovat na tance české. Pouze její druhé číslo totiž inspirovala ukrajinská dumka, zatímco všechna ostatní vycházejí z domácích zdrojů. Teprve druhá řada, která vznikla o osm let později, se rozhlíží šířeji po „slovanském světě“ a vedle furianta, skočné či sousedské nachází své místo také srbské kolo, polská polonéza či valašský odzemek. Na Dvořákově Praze se interpretace celého cyklu ujme vynikající klavírní Duo Ardašev – Slovanské tance totiž zazní v původní verzi pro čtyřruční klavír. Ta je o něco intimnější než pozdější orchestrální úpravy, ale také průzračnější – inspirace z lidových zdrojů působí přímočařeji a klavírní podoba prozrazuje zřetelněji Dvořákovo skladatelské umění i jeho vývoj. Mezi oběma řadami Slovanských tanců vznikl mimo jiné Houslový koncert či oratorium Svatá Ludmila – Dvořák jako skladatel stále rostl a druhá řada Slovanských tanců jde od určité prostoty první řady dál směrem k mnohem propracovanější autorské výpovědi.

  • Dress code: dark suit
  • Uzavření sálu: 19.55
  • Konec koncertu: 21.30

Interpreti

Renata Lichnovská

Renata Lichnovská vystudovala brněnskou JAMU a svůj mimořádný talent pak dále rozvíjela na mezinárodních interpretačních kurzech. Stala se vítězkou soutěží Virtuosi per musica di pianoforte v Ústí nad Labem, Bedřicha Smetany v Hradci Králové, Chopinovy mezinárodní soutěže v Mariánských Lázních a roku 1992 získala cenu The Gordon Trust Prize na skotské mezinárodní soutěži v Glasgow. Úspěšná byla i ve skladatelské soutěži Generace, jejíž vítězkou se stala roku 1987. Bohatou koncertní činnost zahájila již na konci studií. Její umění znají posluchači v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Bulharsku, Velké Británii, Holandsku, Dánsku, Lotyšsku, Turecku a v dalších zemích. Spolupracuje s významnými domácími i zahraničními sólisty, mezi které patří Michaela Fukačová, Bohuslav Matoušek, Pavel Wallinger či Carmine Lauri. Spolu s Igorem Ardaševem tvoří Duo Ardašev, které vystoupilo na četných evropských koncertních pódiích. Pro Supraphon nahráli mj. Dvořákovy Slovanské tance, Legendy a cyklus Ze Šumavy či klavírní verzi Smetanovy Mé vlasti.

Igor Ardašev

Igor Ardašev patří dlouhodobě k předním českým klavíristům na mezinárodní scéně. Po studiích na brněnské JAMU se v Rakousku a USA účastnil mistrovských kurzů vedených legendárními klavíristy Paulem Badurou-Skodou a Rudolfem Serkinem. Kromě úspěchů v dětských soutěžích se stal laureátem Čajkovského soutěže v Moskvě, soutěže Pražského jara, soutěže královny Alžběty v Bruselu (zde získal též cenu belgického rozhlasu a televize) a soutěže Marguerite Long-Jacques Thibaud v Paříži. Roku 1990 obdržel první cenu v soutěži Marie Callas v Aténách. Pořádá samostatné recitály, věnuje se čtyřruční hře i na dva klavíry spolu s Renatou Lichovskou a spolupracuje s komorními soubory a špičkovými orchestry, mezi něž patří Česká filharmonie, Pražská komorní filharmonie, Královská liverpoolská filharmonie, BBC Symphony Orchestra. Je zván na renomované hudební festivaly, jako je Pražské jaro, Schleswig-Holstein, Jodoigne v Belgii či festivaly v Hannoveru a Neapoli. Na svém kontě má řadu nahrávek skladeb Čajkovského, Liszta, Martinů, Prokofjeva, Musorgského ad.

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.