Jakub Hrůša je šéfdirigentem Bamberských symfoniků a hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a Orchestru dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia. Od podzimu 2025 se ujme funkce hudebního ředitele Královské opery Covent Garden v Londýně.

Jako hostující dirigent často vystupuje s nejvýznamnějšími světovými orchestry, například s  Berlínskou, Vídeňskou, Mnichovskou a Newyorskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Symfonickým orchestrem NHK, Chicagským a Bostonským symfonickým orchestrem, orchestry Lipského Gewandhausu a Lucernského festivalu, s Royal Concertgebouw, Mahlerovým komorním orchestrem a Clevelandským orchestrem, Orchestre Philharmonique de Radio France, Staatskapelle Dresden, Orchestre de Paris a curyšským Tonhalle Orchester.

Řídil operní inscenace ve Vídeňské státní opeře, Královské opeře, Pařížské národní opeře, Curyšské opeře a na festivalu v Glyndebourne. V roce 2022 debutoval na Salcburském festivalu s novou inscenací Káti Kabanové.

Za nahrávky s Bamberskými symfoniky získal řadu ocenění: v roce 2023 cenu ICMA za První symfonii Hanse Rotta, o rok dříve tutéž cenu za Brucknerovu Čtvrtou symfonii, dále Výroční cenu německých gramofonových kritiků za Mahlerovu Čtvrtou symfonii a cenu BBC Music Magazine Award za klavírní koncerty Dvořáka a Martinů s Ivo Kahánkem. Snímek houslových koncertů Bohuslava Martinů s Frankem Peterem Zimmermannem pak získal nominace na ceny Gramophone a BBC Music Magazine Award.

Jakub Hrůša studoval na pražské Akademii múzických umění, kde mezi jeho pedagogy patřil Jiří Bělohlávek. Je prezidentem sdružení International Martinů Circle a společnosti The Dvořák Society. Byl inauguračním laureátem Ceny Sira Charlese Mackerrase a v roce 2020 mu Akademie klasické hudby udělila Cenu Antonína Dvořáka. V témže roce spolu s Bamberskými symfoniky získal Bavorskou státní cenu za hudbu. V roce 2023 bylo Jakubu Hrůšovi uděleno čestné členství Královské hudební akademie v Londýně.

zdroj: Bamberger Symphoniker

Julia Fischer patří nejen mezi přední světové houslistky, je rovněž všestrannou hudebnicí, která je známá také jako mimořádná klavíristka, interpretka komorního repertoáru a hudební pedagožka. Narodila se v Mnichově německo-slovenským rodičům. První lekce hry na housle absolvovala ve třech letech, do hry na klavír ji krátce poté začala zasvěcovat její matka Viera Fischer. V devíti letech začala studovat u renomované profesorky houslí Any Chumachenco a později se stala její nástupkyní na Mnichovské univerzitě. Jedním z milníků na počátku její umělecké dráhy se stala cena z mezinárodní soutěže Yehudiho Menuhina v roce 1995. Od té doby vystupuje se špičkovými orchestry po celém světě a často spolupracuje s renomovanými dirigenty, jakými jsou Herbert Blomstedt, Christian Thielemann, Alan Gilbert, Jakub Hrůša, Vladimir Jurowski, Juanjo Mena, Riccardo Muti, Vasily Petrenko, Esa-Pekka Salonen, Thomas Søndergård, Yuri Temirkanov, Michael Tilson Thomas a Franz Welser-Möst.

Julia Fischer v sezoně 2023/2024 absolvuje několik evropských turné, včetně dvou s Academy of St Martin in the Fields, kterou zároveň řídí, dále s Královskou filharmonií a Vasilijem Petrenkem, a také recitálové turné s Julianou Avdějevovou a s Julia Fischer Quartetem. Čeká ji rezidenční pobyt v Praze, během nějž kromě recitálu a kvartetního programu zahraje i komorní skladby ve spolupráci se členy České filharmonie. Julia Fischer byla vybrána jako sólistka televizního koncertu při příležitosti udílení Nobelových cen 2023 ve Stockholmu s Královskou stockholmskou filharmonií a Esou-Pekkou Salonenem. V únoru se vrací k Sanfranciskému symfonickému orchestru a v březnu vystoupí ve světové premiéře Houslového koncertu Daniela Kidaneho s Londýnskou filharmonií a Edwardem Gardnerem.

K vrcholům sezony 2022/2023 patřila rezidenční spolupráce se Staatskapelle Dresden, návraty k Chicagskému symfonickému orchestru s Riccardem Mutim a k Orchestre National de France s Cristianem Măcelaruem. Julia Fischer kromě toho účinkovala v rámci komorních koncertů na přehlídce Schubertiade a oslavila dvacet let spolupráce s violoncellistou Danielem Müllerem-Schottem.

Hudební úspěchy Julie Fischer dalece přesahují její dráhu houslové virtuosky. Je nadšenou komorní hráčkou na housle i klavír, obětavou pedagožkou, zakladatelkou orchestru a uměleckou vedoucí. V roce 2010 založila spolu s houslistou Alexandrem Sitkovetským, violistou Nilsem Mönkemeyerem a violoncellistou Benjaminem Nyffeneggerem soubor Julia Fischer Quartet a v této formaci nadále hojně koncertuje. Její vystoupení v Alte Oper Frankfurt v roce 2010 bylo zároveň jejím klavírním debutem: zatímco v první polovině koncertu zahrála Saint-Saënsův Houslový koncert č. 3, po přestávce přednesla Griegův Klavírní koncert. Záznam tohoto vystoupení je k dispozici na DVD vydaném společností Decca. Další nedílnou součástí jejího hudebního života je pedagogická činnost. Mladé talenty nejen vychovává a vede, ale často po jejich boku i vystupuje. Pravidelně pořádá mistrovské kurzy na Musikferien u Starnbergerského jezera. V roce 2019 založila ve svém rodném Mnichově dětský orchestr Kindersinfoniker, v němž se spojila s Johannesem X. Schachtnerem a klavíristou Henrim Bonamym. Od roku 2024 bude společně se svým kvartetním kolegou Benjaminem Nyffeneggerem působit jako umělecká ředitelka festivalu Boswil Summer ve Švýcarsku.

Julia Fischer během své umělecké dráhy vydala řadu ceněných CD a DVD nahrávek, nejprve u vydavatelství Pentatone a později u společnosti Decca. V roce 2017 se rozhodla vymanit ze zavedených praktik nahrávacího průmyslu a spustila vlastní hudební platformu JF CLUB, která jejím fanouškům a předplatitelům nabízí exkluzivní audio- a videozáznamy, ukázky z nových nahrávek i možnost přímo nahlédnout do její tvůrčí dílny. Na této hudební platformě jsou exkluzivně k dispozici nahrávky Sonáty A dur Césara Francka, Sonáty d moll Karola Szymanowského a Beethovenovo Smyčcové trio c moll. V srpnu 2021 vydala Julia Fischer ve spolupráci s Hänssler Classic limitovanou vinylovou nahrávku Sonát Eugèna Ysaӱe jako exkluzivní edici platformy JF CLUB.

Julia Fischer je držitelkou řady ocenění včetně Spolkového kříže za zásluhy, ceny Gramophone, Německé kulturní ceny a Čestné kulturní ceny města Mnichova. Hraje na housle od Giovanniho Battisty Guadagniniho (1742) a také na nástroj od Philippa Augustina (2018).

zdroj: IMG Artists

Pražský filharmonický sbor byl založen roku 1935 sbormistrem a pedagogem Janem Kühnem. Ve své 90. sezoně je tedy nejstarším českým profesionálním pěveckým sborem. Jméno sboru však rezonuje na předních příčkách i v zahraničí. Aktuálně je oceňován hlavně za interpretaci oratorního a kantátového repertoáru. Od roku 2007 stojí v čele sboru hlavní sbormistr a umělecký vedoucí Lukáš Vasilek. Sbormistrovské duo doplňuje Lukáš Kozubík.

Pod vedením Lukáše Vasilka si sbor vybudoval pozici vysoce uznávaného partnera významných orchestrů. Na domácí scéně dlouhodobě spolupracuje především s Českou filharmonií a na vlastních sborových koncertech se pojí s orchestrem PKF – Prague Philharmonia. Ve světovém měřítku mezi jeho hudební partnery patří například Berlínští a Essenští filharmonici, Vídeňští symfonikové, Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu Hamburk nebo Izraelská filharmonie.

Cenné zkušenosti sbírá Pražský filharmonický sbor ze spojení se špičkovými dirigenty, kterými v nedávné době byli Semjon Byčkov, Jakub Hrůša, sir Simon Rattle, Daniel Harding, Zubin Mehta nebo Christoph Eschenbach. Také se pravidelně účastní věhlasných hudebních festivalů jako Smetanova Litomyšl, Pražské jaro, Dvořákova Praha nebo Prague Sounds. Za hranicemi působí v posledních letech coby rezidenční sbor operního festivalu Bregenzer Festspiele.

V letošní sezoně se sbor představí na třech vlastních sborových koncertech. Jejich dramaturgie je zaměřena především na náročná a méně známá díla sborového repertoáru a cappella či s instrumentálním doprovodem. Tradičně vystoupí na koncertech pořádaných pražskými orchestry, ale vyrazí například i do Ostravy. Zahraniční cesty povedou do Drážďan, Baden-Badenu, Hamburku a Bregenzu.

Kromě běžné koncertní činnosti se Pražský filharmonický sbor věnuje vzdělávacím projektům. Pro malé posluchače připravuje cyklus edukativních koncertů, a to jak ve školní verzi, tak i pro rodiny s dětmi. Jejich program klade důraz na zábavnou formu a aktivní zapojení dětí. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii Pražského filharmonického sboru, díky níž si mohou mladí zpěváci vyzkoušet praxi v profesionálním tělesu, podílet se na velkých hudebních projektech a získat zkušenosti ze spoluprací s předními umělci.

Hlasové kvality sboru dokazuje mimo jiné i bohatý archiv nahrávek, který se každou sezonou rozrůstá. Diskografie obsahuje alba vydaná u společností Pentatone, Decca Classics, Sony Classical nebo Supraphon. Pražský filharmonický sbor získal za natáčecí činnost i několik ocenění, konkrétně od britských časopisů Gramophone a BBC Music Magazine nebo prestižní cenu Diapason d’Or de l’Annèe. První gramofonová nahrávka vznikla v roce 1952 s dirigentem Václavem Talichem a nesla Dvořákovo oratorium Stabat Mater, mezi poslední vydané CD z roku 2023 se řadí Mahlerova Symfonie č. 2 s Českou filharmonií a Semjonem Byčkovem a vlastní album sboru Stravinskij, Janáček, Bartók: Village Stories. 

Pražský filharmonický sbor je držitelem ceny Classic Prague Award 2018 za Nejlepší vokální koncert, Ceny České televize – Klasika roku a v roce 2022 se stal laureátem Ceny Antonína Dvořáka za mimořádné umělecké zásluhy, propagaci a popularizaci české hudby. 

zdroj: Pražský filharmonický sbor

Lukáš Vasilek je  hlavním sbormistrem a uměleckým vedoucím Pražského filharmonického sboru již 16. sezonu. Svůj cit pro sborovou hudbu uplatňuje jak v nastudování repertoáru a cappella, tak i ve velkých kantátových a oratorních dílech s instrumentací. Při vedení sboru spolupracuje s významnými českými i zahraničními orchestry a dirigenty.

S Pražským filharmonickým sborem zaujal především vynikajícím nastudováním rozsáhlé Mahlerovy, Dvořákovy nebo Janáčkovy tvorby. Mezi vrcholy sborových koncertů se řadí Válečné rekviem Benjamina Brittena či Stabat Mater Francise Poulenca. V dramaturgii těchto koncertů se nebojí experimentovat, do programu netradičně vybral třeba jazzové spirituály.

Vystudoval dirigování na Akademii múzických umění v Praze a hudební vědu na Univerzitě Karlově. K původnímu oboru orchestrální dirigování se vrací především při koncertech sborového cyklu, kde již třetím rokem úzce spolupracuje s tělesem PKF – Prague Philharmonia. Pod jeho taktovkou hráli také členové České filharmonie a Kyjevského symfonického orchestru.

První zkušenosti se sborovým zpěvem získal Lukáš Vasilek jako člen chlapeckého sboru Boni pueri, další Vasilkovy umělecké kroky vedly už ke sbormistrovství Foerstrova komorního pěveckého sdružení a poté Sboru Národního divadla. V roce 2022 hostoval u francouzského sboru Accentus. Kromě Pražského filharmonického sboru se věnuje vokálnímu ansámblu Martinů Voices, který v roce 2010 založil. S tímto souborem se zabývá převážně komorní sborovou hudbou 19. až 21. století. Zároveň působí jako pedagog na Akademii múzických umění, kde vyučuje obor dirigování sboru.

Jeho dirigentská či sbormistrovská stopa je na řadě nahrávek pořízených pro významná vydavatelství, například Decca Classics a Supraphon. Nahrávky sborové tvorby Bohuslava Martinů, jejímuž natáčení se v posledních letech věnuje, vzbudily mimořádný ohlas v zahraničí a získaly ocenění prestižních časopisů Gramophone, BBC Music Magazine a Diapason. S Pražským filharmonickým sborem nahrál poslední CD v roce 2023. Album Stravinskij, Janáček, Bartók: Village Stories zachycuje znovu objevenou magii lidových písní a rituálů ve skladbách tří Mistrů 20. století. 

zdroj: Pražský filharmonický sbor

Americká sopranistka Corinne Winters, kterou deník New York Times ohodnotil jako „vynikající herečku a pěvkyni s mimořádným půvabem a vytříbeným projevem“, ztvárnila více než třicet hlavních rolí ve významných operních domech po celém světě.

Sezonu 2023/2024 zahájí jako sólistka Sun Symphony Orchestra při příležitosti otevření nového operního domu Ho Guom v Hanoji ve Vietnamu, poté bude debutovat s Berlínskými filharmoniky ve Dvořákově Stabat Mater a vrátí se k Orchestru dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia s Dvořákovou kantátou Svatební košile, obojí pod taktovkou Jakuba Hrůši. Při svém debutu v Teatro Real si Corinne zopakuje titulní roli v Moniuszkově Halce po boku Piotra Beczały. V této sezoně také debutuje ve Vídeňské státní opeře v titulní roli Rusalky, v níž se na začátku sezony nově představí i v Opéra Royal de Wallonie-Liège. Její další operní angažmá zahrnují návrat ke dvěma jejím profilovým rolím, nejprve k Violettě Valéry v silvestrovském provedení Traviaty v Litevském národním divadle opery a baletu a poté k Madam Butterfly v Opéra Nice Côte d'Azur a San Diego Opera. Sezonu 2023/2024 uzavře debutem na Festivalu v Aix-en-Provence v titulních rolích Gluckových oper Ifigenie v Aulidě a Ifigenie na Tauridě. V nejbližších sezonách ji čekají debuty na festivalu Dvořákova Praha, v Bavorské státní opeře, v Houston Grand Opera, v Berlínské státní opeře a v Metropolitní opeře.

Bezprostředně po triumfálním debutu v titulní roli nové inscenace Káti Kabanové režiséra Barrieho Koskyho na Salcburském festivalu se v sezoně 2022/2023 představila v této své klíčové úloze v Grand Théâtre de Genève, na mezinárodním festivalu Janáček Brno, ve Staatsoper Stuttgart a v Opéra de Lyon. Vrátila se také do Teatro dell'Opera di Roma, kde debutovala jako Blanche de la Force v nové inscenaci Dialogů karmelitek režisérky Emmy Dante pod taktovkou Michele Mariottiho, a debutovala v Palau de les Arts Reina Sofia ve Valencii jako Mimì v Bohémě stejně jako v titulní roli Její pastorkyně. Corinne v sezoně 2022/2023 koncertně vystoupila ve Straussových Čtyřech posledních písních s Bamberskými symfoniky ve vídeňském Musikvereinu pod vedením Jakuba Hrůši a na galakoncertu árií s Andreou Battistonim a Orchestre de Opéra Royal de Wallonie-Liège.

K vrcholům její umělecké dráhy patří titulní role v operách Madam Butterfly a Káťa Kabanová v Teatro dell'Opera di Roma, Čajkovského Jolanta ve Frankfurtské opeře, Giorgetta v Pucciniho Plášti a titulní role v Sestře Angelice v La Monnaie/De Munt, Její pastorkyňa v Grand Théâtre de Genève, Moniuszkova Halka v Divadle na Vídeňce, ženská titulní role v opeře Pelléas a Mélisana v Opernhaus Zürich, Rachel v Židovce a Desdemona v Otellovi v Opera Vlaanderen, Mimì v Bohémě ve Washington National Opera a Violetta v Traviatě v Královské opeře Covent Garden, v Australské opeře, v Hongkongské opeře, v Anglické národní opeře a v Opeře Seattle.

V rámci koncertních vystoupení Corinne zpívala sopránové sólo ve Verdiho Requiem na evropském turné s Monteverdiho sborem a souborem Orchestre Révolutionnaire et Romantique pod vedením Sira Johna Eliota Gardinera. V Berliozově písňovém cyklu Letní noci vystoupila za doprovodu Borusan Istanbul Philharmonic Orchestra a v kompozici Bachianas Brasileiras brazilského skladatele Heitora Villa-Lobose se souborem True Concord. Spolu s tenoristou Matthewem Polenzanim uspořádala recitál pro Nadaci George Londona. Časopis Opera News ji v reakci na toto vystoupení charakterizoval jako „nápadnou tmavovlásku, která dokáže být zároveň bojovnicí i svůdnicí s úchvatným, jedinečně sytě zabarveným sopránem, který ve střední poloze připomíná mezzosoprán, ale ve výškách svítí zářivými barvami“. Vystoupila také na recitálech v rámci New York Festival of Song, Tucson Desert Song Festival a Vocal Arts DC, kde představila španělský písňový repertoár ze svého debutového alba Canción amorosa.

Corinne byla nominována na cenu International Opera Award, získala ceny od nadací Mabel Dorn Reeder Foundation, Marcello Giordani Foundation (1. cena, Cena kritiků, Cena Vero Beach), George London Foundation (Cena George Londona a Leonie Rysanek), Sullivan Foundation (Career Grant), Licia Albanese Puccini Foundation (1. cena) a Gerda Lissner Foundation (2. cena). Dále byla oceněna v rámci soutěží Palm Beach Opera Competition (1. cena), Metropolitan Opera National Council Auditions (národní semifinále, 1. místo New England Region) a je držitelkou grantu organizace Wolf Trap Opera.

Corinne získala magisterský titul v oboru zpěv na Peabody Conservatory a bakalářský titul magna cum laude na Towson University. Poté působila jako rezidenční umělkyně na prestižní Akademii pěveckých umění ve Filadelfii. Jako pedagožka a mentorka se ráda dělí o svou vášeň pro pěvecké umění s organizacemi, jako jsou Opera di Roma's Fabbrica Young Artist Program, YoungArts, Premiere Opera Foundation, National Student Opera Society, The University of Arizona, Towson University a Peabody Conservatory. Pedagogické činnosti se věnuje i soukromě.

zdroj: Corinne Winters

David Butt Philip, jeden z nejpozoruhodnějších britských tenorů, se rychle stává oblíbencem na významných mezinárodních pódiích. Jako absolvent programu Jette Parkerové pro mladé umělce debutoval v nedávné době například v roli Stolzinga v Mistrech pěvcích norimberských na scéně Vídeňské státní opery, jako Florestan ve Fideliovi a Princ v Rusalce na jevišti Královské opery Covent Garden, jako Bacchus v Ariadně na Naxu na Mezinárodním festivalu v Edinburghu a v Bavorské státní opeře a zejména v titulních rolích oper Der Zwerg a Lohengrin v Deutsche Oper Berlin, které mu vynesly velké uznání kritiky i publika.

V sezoně 2023/2024 jsou netrpělivě očekávána jeho další vystoupení: debutuje jako Apollo v Daphne Richarda Strausse ve Vídeňské státní opeře a ve Státní opeře Berlín; nastuduje titulní roli v nové inscenaci Lohengrina a zopakuje si roli Stolzinga, obojí ve Vídeňské státní opeře; vystoupí jako Don José v Carmen a Lohengrin v Deutsche Oper Berlin, jako Florestan ve Fideliovi na scéně Bavorské státní opery a čeká jej debut v úloze Cania (Komedianti) v Opera Holland Park. Na koncertním pódiu se připojí ke Staatskapelle Dresden při provedení Mahlerovy Symfonie č. 8 pod taktovkou Christiana Thielemanna a k Berlínským filharmonikům při provedení Dvořákova Stabat Mater pod vedením Jakuba Hrůši. Čeká jej rovněž debut na Mezinárodním festivalu v Bergenu.

V minulé sezoně se představil ve Vídeňské státní opeře jako Laca v Její pastorkyni, jako Stolzing v nové inscenaci Mistrů pěvců norimberských režiséra Keitha Warnera a jako Don José v Carmen. Debutoval rovněž v San Francisco Opera jako Císař v inscenaci opery Žena beze stínu scénografa Davida Hockneyho pod taktovkou Sira Donalda Runniclese a vrátil se do Královské opery jako Princ v nové inscenaci Rusalky ve ztvárnění Natalie Abrahami a Ann Yee. Na koncertních pódiích vystoupil mimo jiné jako Stolzing v Mistrech pěvcích norimberských při svém debutu na Jarním festivalu v Tokiu a v Schönbergových Písních z Gurre s Londýnským filharmonickým orchestrem pod taktovkou Edwarda Gardnera.

Mezi jeho nedávná angažmá patří debut v Metropolitní opeře v roli Grigorije (Boris Godunov) a v roli Laerta v americké premiéře Hamleta skladatele Bretta Deana. Dále se představil jako Boris v nové inscenaci Káti Kabanové na Salcburském festivalu a v Glyndebourne a také v titulní roli Hamleta od Bretta Deana, tentokrát v nové inscenaci Matthewa Jocelyna v Kolíně nad Rýnem. S velkým ohlasem debutoval v titulní roli Zemlinského opery Der Zwerg v nové inscenaci Tobiase Kratzera a jako Lohengrin v Deutsche Oper Berlin. Diváci jej dále měli možnost vidět jako Baccha (Ariadna na Naxu) v Bavorské státní opeře, jako Prince v nové inscenaci Rusalky Christofa Loye, jako Froha (Zlato Rýna) a Essexe v nové inscenaci Gloriany sira Davida McVicara, vše v Teatro Real, i jako Erika (Bludný Holanďan) v Opéra de Lille. Představil se rovněž jako Florestan (Fidelio) v Národním divadle v Praze a následně v Královské opeře ve vyhledávané inscenaci Tobiase Kratzera, kde nahradil nemocného Jonase Kaufmanna. Záznam představení byl následně vysílán na BBC4 a setkal se s velkým ohlasem.

Britské publikum ho vidělo v Královské opeře jako Prince (Rusalka), Grigorije (Boris Godunov), Narrabotha (Salome), v rámci vánočního koncertu pod taktovkou Marka Wiggleswortha, v Anglické národní opeře jako Rodolfa (Bohéma), v nové inscenaci Brittenova Válečného rekviem režiséra Daniela Kramera, za kterou byl nominován na Olivier Award, jako Dona Josého (Carmen) a Pinkertona (Madam Butterfly), v Opeře Holland Park jako hraběte Vaudemont v Čajkovského Jolantě a Folco v Mascagniho Isabeau, v Opeře North jako Lacu v Její pastorkyni a Luigiho v Plášti a konečně v Glyndebourne jako Laerta v premiéře Hamleta a poté v titulní roli téže opery během festivalového turné.

Butt Philip se narodil a vyrůstal v městečku Wells v anglickém hrabství Somerset a působil jako sborista v katedrále v Peterborough. Je absolventem hudebních škol Royal Northern College of Music, Royal Academy of Music, National Opera Studio a programu Samling Artist. Roku 2011 se stal držitelem prestižní ceny Johna Christieho.

zdroj: MWA management

Britský basista Brindley Sherratt je jedním z nejuznávanějších operních pěvců současnosti. Je oceňován pro jeho mimořádný hlas a jevištní projev. Po celém světě se proslavil díky rolím, jako jsou Claggart (Billy Budd), Gurnemanz (Parsifal), Hunding (Valkýra) a Sarastro (Kouzelná flétna) – posledně jmenovanou úlohu ztvárnil již více než stokrát.

K jeho nejvýznamnějším angažmá v sezoně 2023/2024 patří dvojí vystoupení v Bavorské státní opeře: v roli Rocca ve Fideliovi a jako Astradamors v nové inscenaci opery Le Grand Macabre Krzysztofa Warlikowského. Dále vystoupí jako Zebul v nové inscenaci Händelova oratoria Jeptha v režii Olivera Mearse v Královské opeře, jako Sarastro se vrátí do Metropolitní opery a čeká ho rovněž debut v roli Hagena ve Wagnerově opeře Soumrak bohů s Londýnským filharmonickým orchestrem pod taktovkou Vladimira Jurowského. Představí se i v 1. dějství opery Valkýra v Teatro dell'Opera di Roma pod taktovkou Omera Meira Wellbera, v Musorgského Písních a tancích smrti s Orquesta y Coro Nacionales de España v Madridu a na recitálu ve Wigmore Hall s klavíristou Juliusem Drakem.

V uplynulé sezoně Sherratt debutoval v Opéra National de Paris jako Sarastro v Kouzelné flétně a tuto roli si zopakoval i v Royal Opera House. Dále se představil jako Doktor v opeře Vojcek v nových inscenacích v Royal Opera House a na Festivalu v Aix en Provence a jako Swallow ve slavné inscenaci Petera Grimese v režii Stefana Herheima v Bavorské státní opeře. Na koncertním pódiu se představil jako Gurnemanz (Parsifal) s Bergenskou filharmonií pod taktovkou Edwarda Gardnera, jako Harapha v Händelově Samsonovi na BBC Proms s Akademií staré hudby pod vedením Laurence Cummingse, v Beethovenově Misse solemnis na Festivalu d'Aix-en-Provence pod taktovkou Thomase Hengelbrocka a jako Sarastro v Kouzelné flétně na Mezinárodním festivalu v Edinburghu pod taktovkou Maxima Jemeljanyčeva.

Mezi jeho úspěchy patří mimořádně oceňovaný debut v roli Gurnemanze v poloscénickém provedení Parsifala s orchestrem Opera North pod vedením Richarda Farnese, ztvárnění role Hundinga v nové inscenaci Valkýry v režii Richarda Jonese pro Anglickou národní operu, Claggart v Billy Buddovi, Sarastro v Kouzelné flétně, Sparafucile v Rigolettovi, Gremin v Evženu Oněginovi, Fafner v „Ringu“, Ramfis v Aidě, Komtur v Donu Giovannim a Timur v Turandot, vše v Royal Opera House. Úspěšně vystoupil také v dalších rolích: Ochs v Růžovém kavalírovi na festivalu v Glyndebourne ve spolupráci s Velšskou národní operou; Marke v Tristanovi a Isoldě rovněž v Glyndebourne; Sarastro ve Vídeňské státní opeře, Hamburské státní opeře, Holandské národní opeře a na festivalu v Glyndebourne; Claggart v madridském Teatro Réal, na festivalu v Aldeburghu a na BBC Proms; Geront di Ravoir v Manon Lescaut na scéně Metropolitní opery; Mikuláš Klubko ve Snu noci svatojánské na Festivalu v Aix-en-Provence; Doktor ve Vojckovi na jevišti Lyrické opery v Chicagu a Arkel v opeře Pelléas a Mélisanda v Opernhaus Zürich, Frankfurtské opeře a na festivalu v Glyndebourne. Mezi jeho četné role v Anglické národní opeře patří Sarastro, Pimen v Borisi Godunovovi a Fiesco v Simonu Boccanegrovi. Zpíval také Soudce Turpina v muzikálu Sweeney Todd v Opernhaus Zürich, Banca v Macbethovi v Opéra de Bordeaux, Pimena v Opéra de Nice, Balducciho v opeře Benvenuto Cellini a Hobsona v Peteru Grimesovi v Salcburku, Rocca v Seville, Pognera v Mistrech pěvcích norimberských ve Velšské národní opeře a Fasolta ve Zlatu Rýna a Filippa v Donu Carlosovi v Opera North.

zdroj: MWA management