Nacházíte se v archivu Přejít na aktuální program
Čtvrtek 14. září 2023, 20.00
Česká filharmonie Brahms 190

Ceny vstupenek

1990 – 790 Kč

Program

Johannes Brahms: Německé requiem, op. 45

„Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni,“ říká nejen jedno z Ježíšových blahoslavenství, ale také první slova Německého rekviem od Johannesa Brahmse. Úchvatná kompozice pro sóla, sbor a orchestr dává od začátku zřetelně najevo, že se neobrací k mrtvým. Oslovuje živé lidi, kteří litují odchodu svých blízkých.

Brahms začal psát Německé rekviem poté, co mu zemřela matka, a vzpomínal také na smrt blízkého přítele Roberta Schumanna. Jako by se vyrovnával nejen s osobní ztrátou, ale také s odchodem největšího proroka německého romantismu, vynikajícího skladatele, novináře i kritického ducha.

Brahms si vzal k ruce německý text Lutherova překladu bible: od samého počátku akcentuje motiv útěchy. Je si také jist, že úzkost je pomíjející. Celým dílem proniká humanismus, s liturgií a modlitbou za zemřelé má jen málo společného. Nádherné dílo, z jehož provedení může člověk odejít jedině povznesen, je součástí připomínek 190. výročí Brahmsova narození.Tohoto poselství se ujme rezidenční orchestr Dvořákovy Prahy, dirigent Sakari Oramo, sólisté Anu Komsi a Christian Senn a Pražský filharmonický sbor.

  • Dress code: dark suit
  • Konec koncertu: 21:20

Interpreti

Česká filharmonie

Česká filharmonie je nejvýznamnější český orchestr a dlouhodobě patří k nejuznávanějším reprezentantům české kultury na mezinárodní scéně. Počátek její bohaté historie je spojen se jménem Antonína Dvořáka, který 4. ledna 1896 dirigoval koncert zahajující činnost tělesa. Jakkoli záběr orchestru zahrnuje širokou škálu základního světového repertoáru, nejčastěji je vyhledáván pro výsostnou interpretaci děl českých klasiků, jejíž tradici budovaly špičkové dirigentské osobnosti (mj. Talich, Kubelík, Ančerl, Neumann, Bělohlávek). K nejvýznamnějším počinům orchestru z poslední doby patří realizace kompletu nahrávek Čajkovského orchestrálních skladeb se Semyonem Bychkovem pro vydavatelství Decca. Česká filharmonie je od počátku existence festivalu Dvořákova Praha jeho rezidenčním orchestrem a od roku 2018 rovněž držitelkou Ceny Antonína Dvořáka za propagaci a popularizaci české klasické hudby v zahraničí i v České republice.

Česká filharmonie

Lukáš Vasilek

LUKÁŠ VASILEK vystudoval dirigování a hudební vědu. Jako sbormistr působil nejprve u Foerstrova komorního pěveckého sdružení, a poté jako druhý sbormistr Sboru Národního divadla v Praze. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Těžiště jeho umělecké práce s tímto tělesem spočívá v nastudování a provádění repertoáru a cappella, stejně jako v přípravě sboru k účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech.


Lukáš Vasilek vede PFS při většině domácích i zahraničních aktivit a spolupracuje se světově uznávanými dirigenty (v posledních letech to byli např. Semjon Byčkov, Manfred Honeck, Jakub Hrůša, Philippe Jordan, Fabio Luisi, Tomáš Netopil, Gianandrea Noseda, sir Simon Rattle) a orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie, Petrohradská filharmonie, Vídeňští symfonikové). Vedle PFS se věnuje i jiným uměleckým aktivitám. Kromě občasných návratu k původnímu oboru, tedy orchestrálnímu dirigování, je to především spolupráce s vokálním ansámblem Martinů Voices, který založil v roce 2010.

Lukáš Vasilek je jako dirigent či sbormistr podepsán pod celou řadou nahrávek Pražského filharmonického sboru, pořízených pro významná světová vydavatelství, např. Decca Classics a Supraphon. V posledních letech se soustavně věnoval natáčení sborové tvorby Bohuslava Martinů. Jeho nahrávky vzbudily mimořádný ohlas v zahraničí a získaly mj. ocenění prestižních časopisů Gramophone, BBC Music Magazine a Diapason.

Od roku 2021 začal pedagogicky působit na Akademii múzických umění, kde vyučuje obor dirigování sboru. V roce 2022 hostoval u francouzského sboru Accentus. S PFS ho v sezoně 2022/2023 čeká nastudování např. Brittenova Válečného requiem nebo Dvořákovy Rusalky a Stabat Mater.

Lukáš Vasilek - sbormistr

Pražský filharmonický sbor

Pražský filharmonický sbor (PFS) je nejvýznamnější a také nejstarší profesionální smíšený pěvecký sbor v Česku s nepřerušenou činností po celých 88 let. Zároveň je předním evropským vokálním tělesem. Byl založen roku 1935 sbormistrem a pedagogem Janem Kühnem a během dlouhé historie sboru se v jeho čele vystřídali významní čeští sbormistři. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Lukáš Vasilek. Na pozici druhého sbormistra aktuálně působí Lukáš Kozubík.


Doménou PFS je především oratorní a kantátový repertoár. Při jeho uvádění sbor spolupracuje s nejslavnějšími světovými orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská a Petrohradská filharmonie či Vídeňští symfonikové) pod vedením věhlasných dirigentů jako sir Simon Rattle, Semjon Byčkov, Jiří Bělohlávek, Manfred Honeck nebo Jakub Hrůša. Jako rezidenční sbor operního festivalu v rakouském Bregenzu se věnuje také opeře.

PFS realizuje řadu vlastních projektů. Od roku 2011 pořádá v Praze cyklus samostatných sborových koncertů, jejichž dramaturgie je zaměřena především na náročná a méně známá díla sborového repertoáru a cappella nebo s instrumentálním doprovodem. Nedílnou součástí aktivit sboru je také péče o hudební výchovu mládeže skrze edukativní koncerty. Pro studenty pěveckých oborů organizuje již desátým rokem Akademii sborového zpěvu, jejímž cílem je umožnit mladým umělcům získat praxi v profesionálním vokálním ansámblu, pro mladší děti pořádá edukativní koncerty.

PFS disponuje bohatou diskografií. Jeho nahrávky lze nalézt mj. u společností Decca Classics, Deutsche Grammophon, Sony Classical a Supraphon. V posledních letech sbor realizoval několik výjimečných nahrávacích projektů, na dvou z nich spolupracoval s Českou filharmonií. Tím prvním je nahrávka Stabat mater Antonína Dvořáka (Decca, 2017) pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, která získala prestižní cenu Diapason d’Or de l’Annèe jako nejlepší album roku 2017 v kategorii „duchovní hudba“. Druhým pak je nahrávka Eposu o Gilgamešovi Bohuslava Martinů (Supraphon, 2017) pod taktovkou Manfreda Honecka, která v roce 2017 obdržela několik uznání ve Velké Británii a také cenu Diapason d’Or. Album s komorními kantátami Bohuslava Martinů (Supraphon 2016) získalo nejvyšší hodnocení významných britských časopisů Gramophone (Editor’s Choice) a BBC Music Magazine (Choral & Song Choice). Ve druhém jmenovaném periodiku navíc bylo nominováno na výroční cenu v kategorii sborové hudby. V roce 2020 vydala společnost Decca Classics dvojalbum s hudbou Antonína Dvořáka (Te Deum, Requiem), na kterém se Pražský filharmonický sbor významně podílel.

V sezoně 2022/2023 se sbor představí mj. na koncertech českých festivalů Smetanova Litomyšl, Dvořákova Praha nebo Pražské jaro. Dále má na programu koncerty s Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu či Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK. V zahraničí sbor vystoupí na Brucknerovském národním festivalu v Linci a v letních měsících bude účinkovat na operních festivalech v St. Gallenu a Bregenz.

Pražský filharmonický sbor je držitelem ceny Classic Prague Award 2018 za Nejlepší vokální koncert a Ceny České televize – Klasika roku. V roce 2022 mu byla udělena Cena Antonína Dvořáka.

Pražský filharmonický sbor

Sakari Oramo

Sakari Oramo je šéfdirigentem Symfonického orchestru BBC a dirigentem-laureátem Královské filharmonie ve Stockholmu, kterou vedl třináct let jako její šéfdirigent. Působí jako hostující dirigent nejvyšší mezinárodní úrovně a na svém kontě má rozsáhlou diskografii. Pro jeho interpretační styl je typický důraz na formální soudržnost díla v kombinaci se suverenitou, elegancí a procítěným přednesem.


Mezi jeho hostování v sezoně 2022/23 patří návraty k Berlínským filharmonikům, Symfonickému orchestru Finského rozhlasu, Gürzenich-Orchester Köln, NDR Elbphilharmonie Orchester a Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V uplynulé sezoně vystoupil s Královskou filharmonií Stockholm, Vídeňskými symfoniky, Orchestrem lipského Gewandhausu, Berlínskými filharmoniky a NDR Elbphilharmonie Orchester.

V roce 2018 dirigoval evropskou premiéru nového Violoncellového koncertu Bretta Deana, který s Berlínskými filharmoniky provedl sólista Alban Gerhardt. V nedávné době Oramo spolupracoval s orchestry NDR Elbphilharmonie Orchester, Staatskapelle Dresden, Wiener Philharmoniker, Česká filharmonie, Boston Symphony, Newyorská filharmonie a Helsinská filharmonie.

Rok 2022/23 je Oramovou desátou sezonou v čele Symfonického orchestru BBC. S tímto tělesem pokračuje v prosazování nových a zřídka uváděných děl včetně Symfonie a Klavírního koncertu Dory Pejačević se sólistou Peterem Donohoe, opery Williama Alwyna Miss Julie nebo skladby Onze Lieder z pera skladatelky Betsy Jolas. Tyto novinky uvádí v kombinaci s klasickými díly, jakými jsou Mendelssohnův Eliáš či Haydnův Koncert pro trubku (s Håkanem Hardenbergerem). Součástí sezony je také turné po Španělsku a vystoupení na závěrečném koncertu BBC Proms. Oramo na tomto festivalu diriguje pravidelně. V létě 2022 v jeho rámci řídil několik koncertů včetně zahajovacího večera s Verdiho Requiem.

V letech 1998–2008 byl Oramo hudebním ředitelem Symfonického orchestru města Birmingham a od roku 2012 působí jako čestný dirigent Symfonického orchestru Finského rozhlasu; předchozích deset let zde zastával funkci šéfdirigenta. V letech 2004–2018 byl rovněž hlavním dirigentem opery West Coast Kokkola a v letech 2013–2019 šéfdirigentem Ostrobothnian Chamber Orchestra. Oramo je vynikajícím houslistou, původně byl koncertním mistrem Symfonického orchestru Finského rozhlasu. V roce 2014 debutoval v rámci cyklu komorní hudby BBC Proms, kde s Janine Jansen provedl Prokofjevovu Sonátu pro dvoje housle.

Mezi jeho největší úspěchy na poli nahrávek patří cena BBC Music Magazine za snímky Nielsenových symfonií č. 1 a 3 s Královskou stockholmskou filharmonií, kterými završil vysoce ceněný nielsenovský komplet pro vydavatelství BIS. Roku 2019 rovněž získal Gramophone Award v orchestrální kategorii za symfonie č. 2 a 6 Rueda Langgaarda a Tango Jalousie Jacoba Gadeho s Vídeňskými filharmoniky a sopranistkou Anu Komsi. Jeho nahrávka Busoniho Klavírního koncertu s Kirillem Gersteinem a Bostonským symfonickým orchestrem pro vydavatelství Myrios zvítězila v kategorii Audio a video na cenách ICMA 2020. Mezi jeho další nedávno vydané nahrávky patří Sibeliova orchestrální díla včetně Suity Lemminkäinen, Rachmaninovovy klavírní koncerty č. 2 a 3 se sólistou Jevgenijem Sudbinem a skladby Florenta Schmitta: Symfonie č. 2 a suity ze scénické hudby k Shakespearově hře Antonius a Kleopatra.

Sakari Oramo - dirigent

Anu Komsi

„Vše protínal leskle kovový soprán Anu Komsi, hlas neohroženě sdělný a zcela přesvědčivý od šeptaných hlubin až po stratosférické vrcholy.“ (The Guardian, listopad 2020)

Anu Komsi, jedna z předních finských pěvkyň mezinárodního formátu, si díky své všestrannosti, technické zralosti a širokému repertoáru vysloužila uznání kritiky po celém světě. Během své úctyhodné umělecké dráhy spolupracovala s významnými režiséry, jako jsou Pierre Audi, Barrie Kosky, Christoph Loy, Juho Kuosmanen či Lydia Steier, stejně jako s předními dirigenty včetně Sira Rogera Norringtona, Sakariho Orama, Esa-Pekka Salonena, Alana Gilberta, Franze Welsera-Mösta, Petera Eötvöse, Hannu Lintu, Andrise Nelsonse, Nicholase Collona, Santtu-Matiase Rouvaliho a Dalii Stasevské.


K vrcholům sezony 2022/23 patří její návrat do Finské národní opery v roli Královny noci v Kouzelné flétně (kterou později ztvární také v Savonlinna Opera) či v úloze Tchyně v Saarihio opeře Nevinnost. Vystoupí rovněž v Lindbergově skladbě Accused s Gürzenich-Orchester Köln, ve světové premiéře Dvojkoncertu pro housle a soprán Jukky Tiensuua s Minnou Pensolou a orchestrem Tapiola Sinfonietta či ve Straussových Čtyřech posledních písních s Lotyšským národním symfonickým orchestrem. Čeká ji také provedení Saariaho skladby Saarikoski Songs se Symfonickým orchestrem Finského rozhlasu a Symfonickým orchestrem BBC pod vedením Sakariho Orama. Dále vystoupí na koncertech s Islandským symfonickým orchestrem a Helsinskou filharmonií.

Komsi spolupracovala s mnoha významnými operními soubory a festivaly po celém světě včetně Opéra National de Paris, Lucernského a Salcburského festivalu a milánské La Scaly. Vystupuje s významnými orchestry, jakými jsou Vídeňská filharmonie, Berlínská filharmonie, Orchestre de Paris, BBC Symphony Orchestra, Newyorská filharmonie ad. K významným angažmá z posledních sezon patří role Evy ve Stockhausenově opeře Donnerstag aus Licht v inscenaci Theater Basel (Komsi je dosud jedinou pěvkyní, která tuto roli ztvárňuje v celém rozsahu jejího šestihodinového trvání), dále úloha Kateřiny v Meyerbeerově opeře Severní hvězda v inscenaci Kokkola Opera a sopránové party v Brittenově komorní opeře Into The Little Hill, v níž zpívala při více než padesáti příležitostech po celé Evropě a v USA, naposledy s Ensemble Modern, např. v Elbphilharmonie Hamburg a Wigmore Hall. Spolu s Královskou stockholmskou filharmonií účinkovala v Sibeliově symfonické básni se sopránovým sólem Luonnotar a s Elbphilharmonie NDR pod vedením Alana Gilberta ve skladbě Wing on Wing Esa-Pekky Salonena. Debutovala s Bostonským symfonickým orchestrem v orchestrální verzi Saariaho skladby Saarikoski Songs pod vedením Andrise Nelsonse. Na festivalu Kissinger Sommer Festival a v Národním hudebním středisku v Madridu provedla písňový cyklus György Kurtága Kafka Fragments, který má na repertoáru již více než třicet let. Pořídila řadu nahrávek včetně Langaardovy Symfonie č. 2 (Vídeňští filharmonikové / Sakari Oramo) a Saariaho cyklu Leino Songs (Finský rozhlasový symfonický orchestr / Sakari Oramo), které obě získaly cenu Gramophone Award.

Komsi je zakladatelkou, uměleckou ředitelkou a pozdější výkonnou ředitelkou operního souboru West Coast Kokkola Opera Company. Po čtrnáct sezon vedla letní festival Kokkola Opera, v jehož rámci bylo uvedeno 25 celovečerních operních inscenací a více než 100 koncertů a dalších akcí. Je oddanou propagátorkou soudobé hudby. Iniciovala vznik celé řady děl pro soprán, která rovněž uvedla ve světové premiéře. Patří k nim Saarikoski Songs Kaiji Saariaho, Man Made Christiana Masona a Cantatrix Sopranica Unsuka China. V roce 2020 jí Společnost finských skladatelů udělila cenu Madetoja a roku 2021 se stala držitelkou prestižní ceny Erika Bergmana za mimořádné mezinárodní úspěchy v oblasti moderního vokálního repertoáru.

Anu Komsi - soprán

Christian Senn

Christian Senn se narodil v Chile a od mládí žije v Itálii. Po magisterském studiu biologie byl přijat na Akademii pro mladé pěvce v milánské La Scale, kde studoval u Leyly Gencer, Luigiho Alvy a Vincenza Manna.


Spolupracoval s dirigenty, jako jsou Riccardo Muti, Riccardo Chailly, Antonio Pappano, Maurizio Benini, Maurizio Barbacini, Carlo Rizzi, Giovanni Antonini, Ottavio Dantone, Fabio Biondi, Roberto Rizzi Brignoli, David Parry, Rinaldo Alessandrini a Ton Koopman v mnoha proslulých operních domech a na koncertních pódiích po celém světě včetně La Scaly, Divadla na Vídeňce, vídeňského Konzerthausu, Théâtre du Châtelet a Théâtre des Champs-Elysées v Paříži, Palau de la Música ve Valencii, Teatro Regio Torino, Teatro del Maggio Musicale, La Fenice či Městského divadla v Santiagu.

Je jedním z nejvyhledávanějších barytonistů belcantového repertoáru v Itálii i v zahraničí, ztvárnil řadu Rossiniho operních rolí, např. titulní roli v Lazebníku sevillském v Berlíně, Tel Avivu, Miláně, Benátkách, Turíně, Florencii, Palermu, Veroně; dále roli Dandiniho (Popelka) v Izraelské opeře v Tel Avivu, Florentské opeře, Teatro Petruzzelli Bari a na festivalu v Grange; postavu Taddea (Italka v Alžíru) v Teatro Regio Torino, Královské opeře Versailles a pařížském Théâtre des Champs-Elysées; stejně jako úlohy Filiberta (Il Signor Bruschino), Germana (Hedvábný žebřík) a Dona Parmenione (L'Occasione fa il ladro) pro Théâtre des Champs-Elysées.

V donizettiovském repertoáru ho mohli diváci slyšet jako Enrica (Lucie z Lammermooru) v Bergamu, Bari a Santiagu de Chile; jako Belcoreho (Elixír lásky) v Bologni; jako Biscroma Strappaviscere (Viva la Mamma) a Malatestu (Don Pasquale), v obou případech v La Scale. Rolí Malatesty rovněž debutoval v Opéra National de Paris pod dirigentským vedením Michela Mariottiho a v režii Damiana Michieletta.

Jako prvořadý mozartovský pěvec zpíval titulní roli v Donu Giovannim ve Florencii a v Santiagu de Chile. Jako Hrabě Almaviva (Figarova svatba) vystoupil v Miláně, Neapoli a Postupimi, jako Papageno (Kouzelná flétna) v Montpellier, Turíně, Veroně a Florencii a jako Guglielmo (Così fan tutte) v Miláně, Veroně, Bergamu a Santiagu de Chile.

Mezi jeho vivaldiovské role patří Astolfo v opeře Orlando furioso s dirigentem Jeanem-Christophem Spinosim v Théâtre des Champs-Elysées a titulní role v opeře Bajazet, kterou ztvárnil ve významných evropských metropolích a v Japonsku se souborem Europa Galante pod vedením Fabia Biondiho.

Jeho händelovský repertoár zahrnuje roli Pallanta (Agrippina) pod vedením Reného Jacobse v berlínské Státní opeře; v La Scale vystoupil jako Leone (Tamerlano) po boku Plácida Dominga a jako Achilla (Julius Caesar v Egyptě) v inscenaci Giovanniho Antoniniho a Roberta Carsena. Ztvárnil rovněž titulní roli v Porporově opeře Polifemo v Divadle na Vídeňce.

Mezi nedávné vrcholy jeho umělecké dráhy patří provedení Bachových Matoušových pašijí s Alessandrem De Marchim v Theater Basel a na festivalu ve Strese a provedení Beethovenovy 9. symfonie s dirigentem Sakarim Oramou a Vídeňskými symfoniky ve vídeňském Konzerthausu.

Pro společnost Naïve natočil v pařížském Théâtre du Châtelet videozáznam Rossiniho opery La pietra del paragone a také dvě CD s Vivaldiho operami Tito Manlio a Dorilla in Tempe. Jeho sólové album „Bach – The Solo Cantatas for Bass“, které nahrál se souborem La Barocca a dirigentem Rubenem Jaisem pro vydavatelství Glossa, dosáhlo velkého ohlasu kritiky.

Mezi jeho nedávná a nadcházející angažmá patří Gounodova opera Romeo a Julie (Mercutio) v Teatro Petruzelli Bari, Cimarossova opera Matrimonio segreto (Hrabě Robinson) pod taktovkou Attilia Cremonesiho v Postupimské Winteroper a Mozartovo Così fan tutte (Alfonso) na festivalu The Grange.

Christian Senn - baryton

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.