Snad žádné jiné hudební těleso není s historií a tradicí evropské klasické hudby spojeno tak úzce jako Vídeňští filharmonici. Během uplynulých stoosmdesáti let tento orchestr zažil a ovlivnil běh hudebních dějin na celém světě. Dodnes významní sólisté a dirigenti hovoří o jedinečném „vídeňském zvuku“ jako o výjimečné kvalitě, která toto těleso odlišuje od ostatních orchestrů.

                                               

---

Na počátku tohoto úspěchu stála touha založit symfonický orchestr, jehož ideálem by bylo provádět na nejvyšší úrovni symfonie vídeňských klasiků, zejména Ludwiga van Beethovena. Tento umělecký cíl mohl být realizován pouze díky nadšenému souhlasu hudebníků orchestru vídeňské Dvorní opery, kteří v roce 1842 učinili rozhodnutí uvádět „filharmonické koncerty“ nezávisle na svých povinnostech v operním divadle a v rámci úplné umělecké a ekonomické autonomie. Vznikla tak organizace založená na demokratických principech, v níž všechny součásti rozhodovacího procesu spočívají v rukou samotných hudebníků.

Jedním z otců zakladatelů byl skladatel a dirigent Otto Nicolai, jemuž se připisuje výrok: „Provádět nejlepší repertoár, s nejlepšími interprety, nejlepším možným způsobem.“ Právě vysoké nároky na kvalitu, které z tohoto výroku vyplývají a jimiž je orchestr vázán dodnes, jsou příčinou neobyčejného zájmu, který si orchestr od samého počátku vysloužil jak u významných skladatelů a dirigentů, tak u posluchačů po celém světě. Vědomé udržování homogenního hudebního stylu, pečlivě předávaného z generace na generaci, je výrazem snahy orchestru udržovat tradici inovativním způsobem.

Nenapodobitelný zvuku orchestru vychází také z jedinečného vztahu mezi Vídeňskými filharmoniky a orchestrem Vídeňské státní opery. Jednou ze základních zásad orchestru je, že členem Vídeňských filharmoniků se může stát pouze hudebník z operního orchestru. Hudebníci musí hrát v obou orchestrech a dodnes každý budoucí filharmonik začíná svou kariéru konkurzem do orchestru Vídeňské státní opery a teprve po tříleté čekací lhůtě se stává plnoprávným členem filharmonie.

Dalším jedinečným rysem této demokratické organizace je skutečnost, že odpovědnost za pořádání koncertů a výběr repertoáru, stejně jako za angažování dirigentů a sólistů přebírá orchestr sám. V roce 1860 byla zavedena abonentní koncertní řada, pro kterou byl angažován jeden dirigent na celou sezónu. Tyto koncerty vytvořily pevný umělecký a ekonomický základ, který přetrvává dodnes. Počínaje rokem 1933 orchestr vytvořil systém hostujících dirigentů, který umožňuje široké spektrum umělecké spolupráce s nejvýznamnějšími dirigenty všech generací.

Svými jedinečnými estetickými a akustickými vlastnostmi se jako ideální místo pro konání koncertů Vídeňských filharmoniků od roku 1870 osvědčil Zlatý sál vídeňského Musikvereinu. První zahraniční turné orchestru se uskutečnilo v roce 1900 v rámci koncertního zájezdu do Paříže pod vedením Gustava Mahlera. Dalším památným rokem byl rok 1922, který přinesl nejen první účast orchestru na Salcburském festivalu, ale také první zámořské turné do Jižní Ameriky. To byl začátek aktivního koncertního programu, který orchestr zavedl pro všechny kontinenty světa a v posledních letech zahrnuje pravidelné koncerty v Německu, Japonsku, USA a Číně.

Vídeňští filharmonici si dali za úkol přenést všelidské poselství hudby do každodenního života a vědomí svých posluchačů. Od samého počátku projevuje orchestr silné sociální cítění, které se vyznačuje angažovaností ve prospěch potřebných a podporou mladých hudebníků. Od roku 1999 je výtěžek z Novoročních koncertů pravidelně určen jako dar různým humanitárním organizacím. V reakci na katastrofu způsobenou vlnou tsunami v roce 2011 byl založen fond Vienna Philharmonic and Suntory Music Aid Fund.

Vztah k Japonsku a japonskému publiku je natolik úzký, že i v pandemických letech 2020 a 2021 se za rozsáhlých bezpečnostních opatření turné orchestru do této země uskutečnila. Hned od počátku pandemie šli Vídeňští filharmonici příkladem a díky testům a provedeným studiím se stali prvním orchestrem na světě, který po prvním lockdownu v červnu 2020 odehrál živé koncerty.

Vídeňští filharmonici sami sebe považují za kulturní posly, kteří svou hudební činností vyjadřují ideály míru, lidskosti a smíření. K tomu patří i pořádání koncertů na místech historického významu i v kontroverzních a bolestivých ohniscích politických dějin. Patří k nim například vzpomínkový koncert v bývalém koncentračním táboře Mauthausen v roce 2000, stejně jako koncert v Sarajevu v roce 2014 na památku vypuknutí první světové války a Koncert pro mír roku 2018 ve Versailles jako připomínka konce první světové války.

V roce 2018 byla založena Akademie Vídeňských filharmoniků. Studenti akademie jsou vybíráni na základě přísného mezinárodního konkurzu a během dvouletého studia získávají vzdělání na nejvyšší úrovni. Dvanáct účastníků se díky spolupráci s Vídeňskými filharmoniky učí nejen hráčskému mistrovství, ale také nadšení a entuziasmu. Studenti se nejen prostřednictvím soukromých lekcí seznamují s vytříbeností vídeňského zvuku a stylu, ale získávají rovněž představu o průběhu konkurzního řízení nejen u tohoto orchestru, ale i u dalších těles. Členové prvního ročníku akademie 2019/2021 již tento program úspěšně absolvovali.

Orchestr je držitelem mnoha cen a ocenění. Od roku 2008 jej podporuje jeho exkluzivní sponzor ROLEX.

Vídeňští filharmonici každoročně odehrají ve Vídni přibližně čtyřicet koncertů, mimo jiné Novoroční koncert a Letní noční koncert v Schonbrunnu, které jsou přenášeny do mnoha zemí po celém světě. Orchestr má také každoroční letní rezidenci na Salcburském festivalu a na svých mezinárodních turné odehraje více než padesát koncertů ročně. Všechny tyto aktivity podtrhují pověst Vídeňských filharmoniků jako jednoho z nejlepších světových orchestrů.

Jakub Hrůša je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, budoucím hudebním ředitelem Královské opery Covent Garden (od roku 2025), hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a hlavním hostujícím dirigentem Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V minulosti rovněž působil jako hlavní hostující dirigent londýnské Philharmonia Orchestra.

---

Je častým hostem mnoha předních světových orchestrů, úzkou spolupráci spojenou s pravidelným vystupováním navázal s Vídeňskými filharmoniky, Berlínskými filharmoniky, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Mnichovskými filharmoniky, orchestrem lipského Gewandhausu, Staatskapelle Dresden, Tonhalle-Orchester Zürich, Lucerne Festival Orchestra, Royal Concertgebouw Orchestra, Orchestre de Paris, Orchestre Philharmonique de Radio France, NHK Symphony a Mahler Chamber Orchestra. Ve Spojených státech amerických pak vystupuje s The Cleveland Orchestra, New York Philharmonic, Chicago Symphony Orchestra a Boston Symphony Orchestra.

Jako operní dirigent řídil inscenace v rámci Salcburského festivalu (Káťa Kabanová s Vídeňskými filharmoniky), ve Vídeňské státní opeře (Věc Makropulos), v Královské opeře Covent Garden (Carmen a Lohengrin), v Opéra National de Paris (Rusalka) a v Curyšské opeře (Věc Makropulos). Pravidelně hostuje také na festivalu v Glyndebourne, kde dirigoval opery Vanessa, Příhody lišky Bystroušky, Sen noci svatojánské, Carmen, Utahování šroubu, Don Giovanni a Bohéma; tři roky působil jako hudební ředitel Glyndebourne On Tour.

V nedávno uplynulých sezonách spolupracoval s předními vokálními a instrumentálními sólisty, jakými jsou Behzod Abduraimov, Piotr Anderszewski, Leif Ove Andsnes, Emanuel Ax, Lisa Batiashvili, Joshua Bell, Yefim Bronfman, Rudolf Buchbinder, Renaud Capuçon, Gautier Capuçon, Isabelle Faust, Bernarda Fink, Julia Fischer, Sol Gabetta, Véronique Gens, Christian Gerhaher, Kirill Gerstein, Karen Gomyo, Hélène Grimaud, Augustin Hadelich, Hilary Hahn, Barbara Hannigan, Alina Ibragimova, Janine Jansen, Sheku Kanneh-Mason, Patricia Kopatchinskaja, Karita Mattila, Leonidas Kavakos, Lang Lang, Igor Levit, Albrecht Mayer, Anne Sofie Mutter, Stephanie d’Oustrac, Emmanuel Pahud, Kian Soltani, Josef Špaček, Nikolaj Szeps-Znaider, Jean-Yves Thibaudet, Daniil Trifonov, Mitsuko Uchida, Klaus Florian Vogt, Lukáš Vondráček, Yuja Wang, Alisa Weilerstein a Frank Peter Zimmermann.

Za své nahrávky získal řadu ocenění a nominací. Naposledy se jednalo o nominaci na cenu Opus Klassik pro dirigenta roku a cenu ICMA v kategorii symfonická hudba, v obou případech za nahrávku Brucknerovy 4. symfonie, a Cenu německých hudebních kritiků za nahrávku Mahlerovy 4. symfonie, vše ve spolupráci s Bamberskými symfoniky. V roce 2021 bylo jeho album s houslovými koncerty Martinů a Bartóka s Bamberskými symfoniky a Frankem Peterem Zimmermannem (BIS) nominováno na ceny BBC Music Magazine a Gramophone. Snímek Dvořákova houslového koncertu se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu a Augustinem Hadelichem byl v témže roce nominován na cenu Grammy. Nahrávky klavírních koncertů Dvořáka a Martinů s Ivo Kahánkem a Bamberskými symfoniky (Supraphon) a opery Vanessa z Glyndebourne (Opus Arte) získaly v roce 2020 ocenění BBC Music Magazine. Mezi další nedávno vydané tituly patří Dvořákovy a Brahmsovy symfonie s Bamberskými symfoniky (Tudor), Sukova symfonie Asrael se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu (BR Klassik) a Dvořákovo Requiem a Te Deum s Českou filharmonií (Decca).

Jakub Hrůša vystudoval dirigování na Akademii múzických umění v Praze, kde mezi jeho pedagogy patřil Jiří Bělohlávek. V současné době je prezidentem organizací International Martinů Circle a The Dvořák Society. Byl inauguračním laureátem Ceny Sira Charlese Mackerrase a v roce 2020 byl vyznamenán jak Cenou Antonína Dvořáka, udělovanou Akademií klasické hudby, tak – společně s Bamberskými symfoniky – Bavorskou státní cenou za hudbu.

Klavírista Igor Levit své interpretační umění vnímavě a s kritickým nadhledem zasazuje do kontextu společenského dění, které je podle jeho chápání s kulturou neoddělitelně spjaté. Deník New York Times jej označil za jednoho z „nejvýznamnějších umělců své generace“ a časopis Musical America mu udělil titul Recording Artist of the Year 2020. O dva roky dříve Levit získal ocenění Gilmore Artist. V červnu 2022 časopis BBC Music ocenil jeho album „On DSCH“ titulem Nahrávku roku a cenou Instrumental Award.

---

Igor Levit pravidelně vystupuje s recitály v nejproslulejších koncertních sálech a na hudebních festivalech. Je pravidelným sólistou předních světových orchestrů, jako jsou Cleveland Orchestra, Gewandhausorchester Leipzig, Royal Concertgebouw Orchestra a Vídeňská filharmonie. V roce 2022 společně s Alanem Gilbertem a Orchestrem Labské filharmonie zahajoval Šlesvicko-holštýnský hudební festival, následovaly recitály na Salcburském festivalu, Lucernském festivalu a koncerty s Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia a sirem Antoniem Pappanem na Musikfest Berlin a v hamburské Labské filharmonii. V sezoně 2022–23 představí svůj nový recitálový program, v němž zazní mimo jiné Brahmsova, Herschova, Lisztova a Wagnerova díla. Vystoupí s ním v Berlíně, Hamburku, Londýně, Madridu, Miláně, New Yorku, Paříži, Praze a Římě. Je jedním z hostujících umělců vídeňského Musikvereinu v sezoně 2022–23. V červnu 2023 bude po několik týdnů rezidenčním umělcem orchestru San Francisco Symphony, který vede dirigent Esa-Pekka Salonen. Na jaře 2021 Levit oznámil vznik nového klavírním festivalu v Lucernu, jehož kurátorství se ujme od prvního ročníku plánovaného na květen 2023. Od sezony 2022–23 působí jako umělecký ředitel hudebního festivalu Heidelberger Frühling.

Za svou vysoce ceněnou první nahrávku dvaatřiceti Beethovenových sonát z roku 2019 Levit získal od časopisu Gramophone ocenění Umělec roku a na podzim 2020 za ni obdržel také cenu Opus Klassik. Na jaře 2021 vydalo nakladatelství Hanser Levitovu první knihu House Concert, jejímž spoluautorem je Florian Zinnecker. Na podzim 2022 vyjde u Sony Classical nové sólové album „Tristan“, které zahrnuje nahrávku stejnojmenného díla Hanse Wernera Henzeho, pořízenou ve spolupráci s Orchestrem lipského Gewandhausu a dirigentem Franzem Welserem-Möstem. V německých kinech bude uveden celovečerní dokument „Igor Levit – No Fear“.

Igor Levit se narodil v Nižním Novgorodu a v osmi letech se s rodinou přestěhoval do Německa. Studium klavíru v Hannoveru ukončil s nejlepším výsledkem v dějinách této instituce. Mezi jeho učitele patřili Karl-Heinz Kämmerling, Matti Raekallio, Bernd Goetzke, Lajos Rovatkay a Hans Leygraf. Levit byl roku 2005 nejmladším účastníkem Mezinárodní soutěže Arthura Rubinsteina v Tel Avivu, kde získal stříbro, zvláštní cenu za komorní hudbu, cenu publika a zvláštní cenu za nejlepší provedení soudobé skladby. Na jaře 2019 byl jmenován profesorem klavíru na své alma mater – Vysoké škole hudby, divadla a médií v Hannoveru.

V roce 2019 získal Levit za svou politickou angažovanost 5. mezinárodní Beethovenovu cenu a v lednu 2020 mu Mezinárodní osvětimský výbor udělil pamětní „Sošku B“. Levitových třiapadesát živě přenášených domácích koncertů na Twitteru během pandemie na jaře 2020 si získalo publikum po celém světě a v době bezútěšné izolace mu nabídlo pocit sounáležitosti a naděje. V říjnu 2020 byl Levit vyznamenán Řádem za zásluhy Spolkové republiky Německo. Ve svém domovském Berlíně hraje na klavír Steinway D, který mu laskavě věnovali zástupci organizace Independent Opera at Sadler’s Wells.