L

OK

Saturday 6. September, 20.00

Ceny vstupenek

3890 – 490 Kč

Programm

Jean Sibelius: Houslový koncert d moll, op. 47Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 8 c moll, op. 65

Sen o zasněženém Finsku, kde se v jednom z tisíců jezer zjevuje rusalka. I tak by se dal popsat Houslový koncert od Jeana Sibelia: hudební báseň, která měla premiéru ve stejném roce jako Dvořákova nejslavnější opera. Sibelius je stejně poetický, v rozvážněji stavěných melodiích rozechvělý, ale zároveň vede všechny k dobrému konci. Každý tón houslí jako by se osobně obracel ke každému zvlášť, tak důvěrně skladba působí. A pokud se jejich tón rozezní pod rukou Juliana Rachlina, jehož kariéru po vítězství v soutěžích Concertino Praga a Eurovize nastartovalo ve čtrnácti letech pozvání od Lorina Maazela k hostování u London Symphony Orchestra, můžeme očekávat neobyčejný zážitek. 

Naopak zlověstná energie prvních tónů hudby Dmitrije Šostakoviče upozorní, že jeho Symfonie č. 8 navazuje na slavnou „Leningradskou“. Vznikla také za druhé světové války, je možná ještě lépe a přehledněji vystavěná, její cesta od temnoty ke světlu a vítězství i tónina c moll připomenou Beethovenovu „Osudovou“. Skladatel jako by do křišťálového finále vtiskl přesvědčení, že vítězství neznamená jen ubránit se a vyhnat agresory, ale také projevit velkorysost i soucit. Nakonec musí všem zazářit světlo. A to zažehne dirigent Alain Altinoglu v čele jednoho z nejstarších a nejváženějších německých rozhlasových orchestrů, umělec, pod jehož taktovkou pravidelně vystupují orchestry berlínských a vídeňských filharmoniků, amsterodamského Concertgebouw a nově i České filharmonie. 

  • Dress code: dark suit
  • Saalschlieβung: 19.55
  • Konzertende: 22.15

Künstler

Frankfurtský rozhlasový symfonický orchestr

Tento orchestr Hesenského rozhlasu (veřejnoprávního rozhlasu spolkové země Hesensko) se proslavil skvělou dechovou sekcí, působivými smyčci a dynamikou hudebního projevu. Šéfdirigentem orchestru je v současné době Alain Altinoglu a i pod jeho vedením je toto těleso spojováno nejen s dokonalým hudebním provedením, ale také zajímavým a rozmanitým repertoárem.


Inovativními koncertními formáty, mezinárodně úspěšnými digitálními záznamy a CD i setrvalou přítomností na pódiích klíčových hudebních center Evropy i Asie potvrzuje Frankfurtský rozhlasový symfonický orchestr svou výraznou pozici na orchestrální mapě Evropy a udržuje si vynikající renomé po celém světě.

V povědomí zůstává jeho premiérová nahrávka původních verzí Brucknerových symfonií i první kompletní digitální nahrávka Mahlerových symfonií. Frankfurtský rozhlasový symfonický orchestr tak fakticky ustavil tradici interpretace romantické hudební literatury, jež vzešla od dlouhodobého hudebního ředitele a stávajícího čestného dirigenta orchestru Eliahu Inbala a ve které pokračovali i jeho následovníci Dmitrij Kitajenko a Hugh Wolff a do dnešních dnů ji dále nesou čestný dirigent Paavo Järvi a Andrés Orozco-Estrada, který byl po sedm let nesmírně úspěšným předchozím hudebním ředitelem orchestru.

Orchestr již od prvopočátku pod vedením svého prvního hudebního ředitele Hanse Rosbauda prokazoval neochvějné zaujetí pro tradiční i soudobou hudbu. Během rekonstrukce po 2. světové válce směrovali rozvoj Frankfurtského rozhlasového symfonického orchestru dirigenti Kurt Schröder, Winfried Zillig a Otto Matzerath, aby orchestr v 60. až 80. letech konečně dosáhl mezinárodního uznání pod vedením Deana Dixona a Eliahu Inbala a dočkal se celosvětového hostování i cenami ověnčených nahrávek. 

zdroj: Künstleragentur Dr. Raab & Dr. Böhm

Frankfurtský rozhlasový symfonický orchestr

Alain Altinoglu

„Divadlo La Monnai nalezlo svého mesiáše – je jím Alain Altinoglu.“

Le Figaro

Alain Altinoglu je hudebním ředitelem bruselského divadla Théâtre Royal de la Monnaie, šéfdirigentem Frankfurtského rozhlasového symfonického orchestru (hr-Sinfonieorchester Frankfurt) a uměleckým ředitelem Mezinárodního festivalu v Colmaru. Svou mimořádnou schopností vést i svými inspirativními, strhujícími a všemu se vymykajícími provedeními oper si v Bruselu od svých začátků v roce 2015 vydobyl všeobecné uznání. Na pozici u Frankfurtského rozhlasového symfonického orchestru působí od sezóny 2021/2022 a na festivalu v Colmaru se poprvé objevil v červenci 2023.


K vrcholům sezóny 2024/2025 patří mimo jiné inscenace Wagnerova Prstenu Nibelungova v režii Pierra Audiho uváděná již několik sezón v divadle La Monnaie. S Frankfurtským rozhlasovým symfonickým orchestrem se Altinoglu vydá na turné po Japonsku a Evropě, které bude zahrnovat i provedení Honnegerovy Jany z Arku na hranici ve Francii, Německu a Rakousku. V Paříži provedou premiéru Te Deum skladatele Thierryho Escaicha na slavnostním koncertě v katedrále Notre Dame u příležitosti jejího znovuotevření. V Evropě Altinoglu průběžně hostuje u Vídeňských filharmoniků, Mnichovských filharmoniků či České filharmonie.

Alain Altinoglu se pravidelně objevuje před nejprestižnějšími orchestry, jako jsou Berlínští filharmonikové, Vídeňští filharmonikové, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Londýnský symfonický orchestr, Chicagský symfonický orchestr, Clevelandský orchestr, Bostonský symfonický orchestr, Filadelfský orchestr, Ruský národní orchestr, londýnská Philharmonia, Královský orchestr Concertgebouw, Královský stockholmský filharmonický orchestr, Dánský národní symfonický orchestr, Mnichovská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Rozhlasový symfonický orchestr Berlín, Německý symfonický orchestr Berlín, Tonhalle-Orchester Zürich nebo všechny významné pařížské orchestry.

Pravidelně rovněž hostuje na předních světových operních scénách, jako je Metropolitní opera v New Yorku, londýnská Královská opera Covent Garden, Teatro alla Scala, Vídeňská státní opera, Curyšská opera, Teatro Colón v Buenos Aires, Deutsche Oper Berlin, berlínská Staatsoper Unter den Linden, Bavorská státní opera v Mnichově či všechny tři pařížské operní domy. Vystupoval také na festivalech v Bayreuthu, Salcburku, Orange nebo Aix-en-Provence.

Vedle dirigování je mu velmi blízký také písňový repertoár, který pravidelně uvádí s mezzosopranistkou Norou Gubisch. Alain Altinoglu nahrává pro vydavatelství Deutsche Grammophon, Naïve, Pentatone a Cascavelle. Všeobecné uznání kritiky si rovněž vysloužila DVD se záznamy inscenací Honeggerovy Jany z Arku na hranici (Accord), Wagnerova Bludného Holanďana (DG), Zlatého kohoutka, Jolanty, Louskáčka či Pelléa a Mélisandy (BelAirClassiques).

Rodilý Pařížan Alain Altinoglu studoval na pařížské Conservatoire National Supérieur de Musique, kde nyní sám vede třídu dirigování. 

zdroj: Künstleragentur Dr. Raab & Dr. Böhm

Alain Altinoglu - dirigent

Julian Rachlin

„Rachlin je naprosto opravdový; je to virtuos se srdcem a mistrovským projevem.“

The Los Angeles Times

Julian Rachlin je jednou z nejproslulejších uměleckých osobností dneška. Za svou více než třicetiletou kariéru se díky svým všestranným zájmům představil po celém světě v rolích dirigenta, sólisty, nahrávajícího umělce, komorního hudebníka, pedagoga i uměleckého ředitele. Jako houslista vystupoval Rachlin v podstatě se všemi významnými orchestry i dirigenty. Během svých častých dirigentských angažmá vzbuzuje nadšení světového publika a svou strhující a citlivou interpretací si vysloužil čelní místo v oboru klasické hudby.


Julian Rachlin působí jako šéfdirigent Kristiansand Symfoniorkester a hudební ředitel Jeruzalémského symfonického orchestru, se kterým se v sezóně 2024/2025 vydává na evropské turné.

Své dirigentské renomé vybudoval na elegantním a dynamickém stylu. Je znám svou důsledností při zkoušení a vrcholnou muzikálností. Dirigoval Chicagský symfonický orchestr, Izraelskou filharmonii, Královskou filharmonii, berlínský Konzerthausorchester, Ruský národní orchestr, Moskevskou filharmonii, Čínskou filharmonii, Helsinskou filharmonii, Královskou liverpoolskou filharmonii a rovněž symfonické orchestry Vídně a Birminghamu, turínský orchestr RAI i festivalové orchestry v Grand Teton a Verbier. Zastával také pozici hlavního hostujícího dirigenta Filharmonie Turku a hlavního uměleckého partnera Royal Northern Sinfonia.

Julian Rachlin svou uměleckou prestiž buduje od svých třinácti let již více než třicet let a získal si pověst jednoho ze špičkových klasických houslistů světa. K nedávným významným počinům v rolích sólového interpreta či dirigenta patří jeho vystoupení s Filharmonií Oslo pod vedením Klause Mäkeläho, s Helsinskou filharmonií, Sofijskou filharmonií, Varšavskou filharmonií, Prague Philharmonic Orchestra, Orchestra Filarmonica della Scala pod taktovkou Andrése Orozco-Estrady, s Chicagským symfonickým orchestrem, Petrohradskou filharmonií pod vedením Jurije Těrmikanova či s Mnichovským symfonickým orchestrem.

Julian Rachlin se angažuje v propagaci významu klasické hudby v současné kultuře. V rámci svých projektů s žijícími skladateli a průřezové spolupráce propojil umělce rozmanitých oborů, původu i žánrů. Úzce spolupracoval s Krzysztofem Pendereckým, Gijou Kančelim, Vangelisem či Lerou Auerbach, jejichž díla rovněž uvedl ve světových premiérách. V roce 2000 provedl spolu se Mstislavem Rostropovičem premiéru Pendereckého Sextetu, načež Penderecki Rachlinovi věnoval později zkomponovaný Dvojkoncert pro housle, violu a orchestr a Ciacconu pro housle a violu. Vystupoval ve filmech, spolupracoval s umělci tvořícími digitální instalace a s takovými osobnostmi, jako je John Malkovich, sir Roger Moore či Gerard Depardieu.

Jím pořádané hudební festivaly jsou odrazem životní radosti i nadšení pro propojování špičkových umělců s publikem po celém světě při oslavách hudby a umění. K jeho dlouhodobým hudebním partnerům a spolupracovníkům patří Martha Argerich, Jevgenij Kissin, Denis Macujev, Janine Jansen, Vilde Frang či Mischa Maisky. Neúnavnou prací a zaujetím pro svůj festival Julian Rachlin & Friends v chorvatském Dubrovníku, který fungoval více než deset let, si získal celosvětové uznání. V poslední době byl Julian Rachlin jmenován uměleckým ředitelem pro rok 2021 festivalu Herbstgold v legendárním Esterházyho paláci v rakouském Eisenstadtu.

Ke vzdělávání a podpoře mladých talentů založil Rachlin nadaci Julian Rachlin and Friends Foundation, jejímž cílem je pomáhat výjimečným mladým hudebníkům v rozvoji kariéry. Od roku 1999 působí jako akademik a profesor na Musik und Kunst Privatuniversität der Stadt Wien.

Julianu Rachlinovi se dostalo celé řady ocenění za jeho působení v oboru klasické hudby: mimo jiné byl laureátem ceny Accademia Musicale Chigiana v Sieně, obdržel titul Young Global Leader Světového ekonomického fóra a byl jmenován vyslancem dobré vůle UNICEF. V roce 2013 odehrál se Zubinem Mehtou a Bavorským státním orchestrem historický koncert za mír pro Kašmír v mughalských zahradách Šalimar v kašmírském Šrínagaru. Jednalo se o vůbec první vystoupení západního orchestru v této oblasti.

Julian Rachlin se narodil v Litvě. Když mu byly tři roky, jeho rodina emigrovala do Vídně, kde studoval hru na housle u proslulého Borise Kuschnira na Musik und Kunst Privatuniversität der Stadt Wien a soukromě se učil u Pinchase Zukermana v New Yorku. Vystudoval také dirigování u Marisse Jansonse, Sophie Rachlin a jeho mentorem byl Daniele Gatti.

Julian Rachlin hraje na Stradivariho housle „ex Liebig“ z roku 1704 a violu Lorenza Storioniho z roku 1785, které mu zapůjčila soukromá nadace Angeliky Prokopp. Struny laskavě sponzoruje společnost Thomastik-Infeld. Své kritikou oceňované nahrávky vydává Julian Rachlin u společností Deutsche Grammophon, Sony Classical a Warner Class. 

zdroj: Künstleragentur Dr. Raab & Dr. Böhm

Julian Rachlin - housle

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.