Lucernský symfonický orchestr sídlí v prestižním Kulturním a kongresovém centru v Lucernu. Jedná se o nejstarší švýcarský symfonický orchestr, který je považován za jedno z předních domácích těles, zároveň však dosáhl velkého mezinárodního věhlasu. Jeho činnost je silně spjata s domovským Lucernem, který se těší světové hudební pověsti. Soubor zde pořádá řadu koncertních cyklů, v roce 2022 inicioval vznik klavírního festivalu Le piano symphonique a působí také jako operní orchestr Lucernského divadla. Od sezony 2021/22 zastává funkci šéfdirigenta orchestru Michael Sanderling.

---

V posledních dvou desetiletích orchestr formovali renomovaní šéfdirigenti včetně Jamese Gaffigana (2010–2021) a Jonathana Notta (1997–2002). Stálými hostujícími dirigenty jsou velké osobnosti jako Constantinos Carydis, Thomas Dausgaard, Charles Dutoit, Marek Janowski, Juanjo Mena, Andris Nelsons a John Storgårds. S orchestrem rovněž úzce spolupracuje řada sólistů světového renomé, například Martha Argerich, Joshua Bell, Rudolf Buchbinder, Gautier a Renaud Capuçonovi, Julia Fischer, Vilde Frang, Gil Shaham, Vadim Gluzman, Hélène Grimaud, Steven Isserlis, Sol Gabetta, Truls Mørk, Daniil Trifonov a Krystian Zimerman.

Lucernský symfonický orchestr byl založen na přelomu let 1805 a 1806, tedy v době, kdy Ludwig van Beethoven komponoval svůj Houslový koncert, Čtvrtou symfonii a Čtvrtý klavírní koncert. Díky své dvousetleté historii těleso úspěšně spojuje tradici s novátorstvím. Aktivně podporuje soudobou hudbu prostřednictvím objednávek děl od skladatelů jako Sofia Gubaidulina, Dieter Ammann, Rodion Ščedrin, Thomas Adès a Wolfgang Rihm. Koncertní řada Rising Stars, polední koncerty a Cena Arthura Wasera jsou dokladem, že orchestr podporuje mladé talenty. Provozuje vlastní orchestrální akademii a bohatý osvětový program, za který v roce 2018 získal cenu Junge Ohren.

V roce 2021 se Lucernský symfonický orchestr mohl přestěhovat do svého nového sídla v komplexu Südpol. Zdejší Orchesterhaus mu poskytuje nejmodernější prostory pro práci. Kromě zkoušek, z nichž některé jsou přístupné veřejnosti, se zde konají také komorní koncerty a četné hudebně-popularizační pořady.

Orchestr dosud hostoval v přibližně třiceti zemích na čtyřech kontinentech. Celkem se jedná asi o devadesát měst a řadu věhlasných koncertních sálů, jako jsou amsterdamský Concertgebouw, Pařížská filharmonie, londýnský Barbican Hall, Petrohradská filharmonie, Velký festivalový sál v Salcburku, Vídeňský Musikverein, moskevský Čajkovského koncertní sál či Soul Arts Center a Suntory Hall v Tokiu. Lucernský symfonický orchestr byl prvním švýcarským orchestrem, který vystoupil na Festivalu Ravinia v Chicagu, Festivalu de Pâques v Aix-en-Provence a na festivalu v Boloni. Pravidelná turné do Asie zahrnují destinace jako Japonsko, Čína, Korea, Indie a Singapur. Další angažmá zavedla orchestr do Německa, Izraele, Itálie, Španělska, Turecka a také do vzdálenějších zemí – Argentiny, Brazílie, Kolumbie a Uruguaye. Sezona 2022/23 přináší orchestru významné debuty, mimo jiné v Elbphilharmonii v Hamburku.

Mezinárodní profil orchestru se odráží v jeho produkci CD a DVD. Nejnovějšími nahrávkami jsou album Americans u francouzského vydavatelství Harmonia Mundi a vysoce ceněná nahrávka houslových koncertů Beethovena a Schnittkeho pro BIS Records. U vydavatelství Sony Classical vyšla alba Rachmaninov v Lucernu a Beethovenova Devátá symfonie. Nahrávky s díly Saint-Saënse a Dutilleuxe (Cena německé nahrávací kritiky), Dvořákovy Šesté symfonie (Top Music Recording 2014, New York Times) a symfonií Wolfganga Rihma „Nähe Fern“ získaly ocenění Harmonia Mundi. U Accentus Music vyšlo DVD s Marthou Argerich, obsahující díla Ščedrina, Dvořáka a Šostakoviče.

V roce 2021 uzavřel Lucernský symfonický orchestr dlouhodobé partnerství se společností Warner Classics.

Mezinárodní propagaci Lucernského symfonického orchestru financuje především nadace Michael and Emmy Lou Pieper Trust.

zdroj: Luzerner Sinfonieorchester

Michael Sanderling je od sezony 2021/2022 šéfdirigentem Lucernského symfonického orchestru. Jmenování navazuje na dlouholetou úspěšnou spolupráci a společný cíl těleso dále rozvíjet směrem k pozdně romantickému repertoáru, reprezentovanému jmény jako Bruckner, Mahler a Strauss. Mezi vrcholy jejich třetí společné sezony patří turné po Evropě a Jižní Americe. O úspěšné spolupráci svědčí v roce 2023 vydaná souborná nahrávka Brahmsových symfonií a Klavírního kvartetu v orchestrální úpravě Arnolda Schoenberga, vše u vydavatelství Warner Classics.

---

Michael Sanderling rovněž hostuje u předních světových orchestrů. V uplynulých sezonách vystoupil s Berlínskými filharmoniky, Královským orchestrem Concertgebouw, Orchestre de Paris, Symfonickým orchestrem NHK, Tonhalle-Orchestra Zürich a Toronto Symphony Orchestra. Zvláště úzká a pravidelná je jeho spolupráce s Gewandhausorchester Leipzig, Konzerthausorchester Berlin a Rozhlasovým symfonickým orchestrem SWR. Na koncertních pódiích se setkává se sólisty jako Christian Tetzlaff, Steven Isserlis, Chen Reiss, Renaud Capuçon, Edgar Moreau, Vadim Gluzman, Yoav Levanon či Elisabeth Leonskaya.

V sezoně 2023/2024 bude Michael Sanderling kromě angažmá v Lucernu debutovat s Hongkongskou filharmonií a Indianapolis Symphony Orchestra. Dále se vrátí mimo jiné k Drážďanské filharmonii, Konzerthausorchester Berlin, Helsinské filharmonii a Skotskému symfonickému orchestru BBC.

Michael Sanderling v letech 2006–2011 zastával funkci uměleckého ředitele Kammerakademie v Postupimi, v letech 2011–2019 působil jako šéfdirigent Drážďanské filharmonie. Během jeho angažmá se tento orchestr vyprofiloval jako jedno z předních německých těles. Dirigent s ním vystoupil na mnoha nejrůznějších koncertech v Drážďanech i na četných mezinárodních turné. Dokladem této výjimečné spolupráce zůstávají jejich společné souborné nahrávky Beethovenových a Šostakovičových symfonií pro vydavatelství Sony Classical.

Sanderlingova rozsáhlá diskografie zahrnuje nahrávky významných děl Dvořáka, Schumanna, Prokofjeva, Čajkovského a symfonické komplety Beethovena a Šostakoviče. Obsahuje rovněž nahrávky děl pro violoncello a orchestr (Bloch, Korngold, Bruch a Ravel) se sólistou Edgarem Moreauem a Lucernským symfonickým orchestrem; album nedávno vyšlo u vydavatelství Warner Classics.

Na operním poli Michael Sanderling v minulosti nastudoval např. novou inscenaci opery Sergeje Prokofjeva Vojna a mír v Oper Köln, za kterou byl časopisem Opernwelt oceněn jako dirigent roku.

Sanderling je oddaným podporovatelem nastupující generace mladých hudebníků. Vyučuje na Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Frankfurtu nad Mohanem a pravidelně spolupracuje s Bundesjugendorchester, Junge Deutsche Philharmonie a Schleswig-Holstein Festival Orchestra. V letech 2003–2013 byl šéfdirigentem Deutsche Streicherphilharmonie.

zdroj: Thomas Voigt

Lukáš Vondráček se stal roku 2016 suverénním vítězem Velké ceny na Mezinárodní klavírní soutěži královny Alžběty. V sezoně 2023/24 se v rámci turné Bamberských symfoniků a Jakuba Hrůši představí v Bostonu a rovněž se vrátí ke spolupráci se svými dlouholetými uměleckými partnery, jako jsou Česká filharmonie, West Australian Symphony Orchestra a Janáčkova filharmonie Ostrava. Po nedávných vystoupeních na Flanderském festivalu, festivalu Le Piano Symphonique a Mezinárodním festivalu Weiwuying na Tchaj-wanu ho recitálová angažmá zavedou na varšavskou přehlídku Chopin a jeho Evropa a Piano Loop ve Splitu.

---

Lukáš Vondráček v uplynulém desetiletí procestoval celý svět a spolupracoval s předními orchestry, k nimž patří Philadelphia a Sydney Symphony Orchestra, Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra, Drážďanská filharmonie, Frankfurtský rozhlasový symfonický orchestr, Philharmonia Orchestra, Filharmonie Oslo a Nizozemská filharmonie. Vystupoval s věhlasnými dirigenty, jakými jsou Paavo Järvi, Gianandrea Noseda, Jakub Hrůša, Yannick Nézet-Séguin, Marin Alsop, Christoph Eschenbach, Pietari Inkinen, Vasilij Petrenko, Anu Tali, Stéphane Denève a mnoho dalších.

Recitály ho zavedly do hamburské Elbphilharmonie, Flagey v Bruselu, lipského Gewandhausu, vídeňského Konzerthausu, Concertgebouw v Amsterdamu a na renomované festivaly − Menuhin Festival Gstaad, PianoEspoo ve Finsku, Pražské jaro a Klavírní festival v Lille.

Lukáš Vondráček poprvé veřejně vystoupil ve svých čtyřech letech. Jako patnáctiletý roku 2002 debutoval s Českou filharmonií pod vedením Vladimira Ashkenazyho a hned v dalším roce následovalo velké turné po Spojených státech. Vondráčkova přirozená, přesvědčivá muzikálnost stejně jako suverénní technika mu již dlouho vynášejí statut nadaného a vyzrálého hudebníka. Celosvětového uznání dosáhl díky mnoha mezinárodním oceněním, především prvním cenám na mezinárodních klavírních soutěžích v Hilton Head a San Marinu a na mezinárodní klavírní soutěži Unisa v Pretorii v Jihoafrické republice, jakož i díky Zvláštní ceně poroty Raymonda E. Bucka na mezinárodní klavírní soutěži Van Cliburn 2009.

Po ukončení studia na Hudební akademii v Katovicích a Vídeňské konzervatoři získal Lukáš Vondráček umělecký diplom na bostonské New England Conservatory, kterou pod vedením Hung-Kuan Chena absolvoval s vyznamenáním roku 2012.

zdroj: Harrison Parott