Na Pražské konzervatoři studoval zpěv pod vedením Jiřího Kotouče a od roku 2008 pokračoval ve studiích na HAMU v Praze u Romana Janála. Je vítězem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v kategorii Junior. Od roku 2004 hostoval ve Státní opeře Praha ve Dvořákově Rusalce a Pucciniho Turandot, od sezony 2010/2011 ve Verdiho Rigolettovi a Bizetově Carmen. V divadle F. X. Šaldy v Liberci ztvárnil Silvia v Leoncavallových Komediantech a Moralese v Bizetově Carmen. Za roli Silvia byl zařazen do širší nominace na Cenu Thálie za rok 2009. V létě 2011 a 2012 ztvárnil tutéž roli pro MHF Český Krumlov po boku Josého Cury v roli Cania. V sezoně 2011/2012 přijal angažmá ve Státní opeře Praha, od roku 2012 je sólistou Opery Národního divadla a Státní opery. Nastudoval zde např. Rodriga ve Verdiho Donu Carlovi, Figara v Rossiniho Lazebníku sevillském, Dandiniho v Rossiniho Popelce, Dona Giovanniho v opeře Don Giovanni a Hraběte Almavivu v Mozartově Figarově svatbě, Marcella v Pucciniho opeře La Bohéme, Silvia v Leoncavallových Komediantech, Papagena v Mozartově Kouzelné flétně, Pinga v Pucciniho Turandot, Adolfa ve Dvořákově Jakobínovi, Mercutia v Gounodově Romeovi a Julii, Maestra v Donizettiho Poprasku v opeře, Haraštu v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky, Čekunova v Janáčkově opeře Z mrtvého domu, Henryho Cuffa v Brittenově Glorianě, Alberta v Massenetově Wertherovi  a mnoho dalších. Za roli Rodriga ve Verdiho Donu Carlovi byl nominován na Cenu Thálie za rok 2013. Je pravidelným hostem Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde ztvárnil titulní roli v Čajkovského Evženu Oněginovi, Franka v Pucciniho Edgarovi, Silvia v Leoncavallových Komediantech a Pseudola v Martinů Vojákovi a tanečnici. Pravidelně hostuje v Národním divadle Brno (Rodrigo ve Verdiho opeře Don Carlos, titulní role v Evženu Oněginovi, Gilgameš v Martinů Eposu o Gilgamešovi, Valentin v Gounodově Faustovi a Markétce, Marcello v Bohémě, Ping v Pucciniho Turandot, Aeneas v Purcellově Didoně a Aeneovi, Morales v Bizetově Carmen) i na dalších českých scénách. Od srpna 2018 je držitelem Ceny ředitele Národního divadla pro umělce do 35 let. V sezoně 2022/2023 ho mimo jiné čeká titulní role v opeře Švanda dudák pro Národní divadlo v Praze.

Česká filharmonie je nejvýznamnější český orchestr a dlouhodobě patří k nejuznávanějším reprezentantům české kultury na mezinárodní scéně. Počátek její bohaté historie je spojen se jménem Antonína Dvořáka, který 4. ledna 1896 dirigoval koncert zahajující činnost tělesa. Jakkoli záběr orchestru zahrnuje širokou škálu základního světového repertoáru, nejčastěji je vyhledáván pro výsostnou interpretaci děl českých klasiků, jejíž tradici budovaly špičkové dirigentské osobnosti (mj. Talich, Kubelík, Ančerl, Neumann, Bělohlávek). K nejvýznamnějším počinům orchestru z poslední doby patří realizace kompletu nahrávek Čajkovského orchestrálních skladeb se Semyonem Bychkovem pro vydavatelství Decca. Česká filharmonie je od počátku existence festivalu Dvořákova Praha jeho rezidenčním orchestrem a od roku 2018 rovněž držitelkou Ceny Antonína Dvořáka za propagaci a popularizaci české klasické hudby v zahraničí i v České republice.

Pražský filharmonický sbor se řadí k nejvýznamnějším evropským sborovým tělesům. Záběr působení původně rozhlasového sboru, založeného roku 1934 legendárním Janem Kühnem, se brzy rozšířil také na pravidelnou koncertní a nahrávací činnost, jejíž mimořádné kvality a široký rozsah si získaly všeobecný respekt. Mezinárodní prestiž tělesa dokládá jeho spolupráce s řadou špičkových světových dirigentů (Riccardo Muti, Claudio Abbado, Leonard Bernstein, Zubin Mehta, Manfred Honeck, Daniel Barenboim, Fabio Luisi, Sir Simon Rattle) a orchestrů (Berlínští filharmonikové, Royal Concertgebouw Orchestra, Izraelská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Vídeňští symfonikové). Sbor je pravidelným hostem prestižních světových hudebních festivalů a spolupodílí se i na operních produkcích (milánská La Scala, Bregenzer Festspiele). Těleso rovněž podporuje mladé talenty: od roku 2012 pravidelně pořádá tzv. Akademii sborového zpěvu, dvouleté studium určené studentům středních a vysokých škol.

Zdroj: Pražský filharmonický sbor

Mezzosopranistka Markéta Cukrová je ojedinělým úkazem na české scéně vokální hudby. Pro neobyčejnou všestrannost a cit pro styl je vyhledávanou interpretkou hudby od středověku po 20. století. Dlouhodobé úspěchy ve stylové interpretaci jí vynesly spolupráci s renomovanými soubory a orchestry (La Risonanza, Mala Punica, Les Muffatti, Collegium Marianum, Collegium Vocale Gent, Collegium 1704, {OH} Orkiestra Historyczna, Česká filharmonie, FOK, Vlámská filharmonie), s nimiž se podílela na víc než dvaceti nahrávkách.

Zájmu evropské odborné veřejnosti se těší snímek 8 italských árií J. D. Zelenky s Ensemble Tourbillon a Stabat Mater J. J. Ryby s orchestrem L’armonia terrena, který obdržel ocenění Diapason D’Or 2017. V roce 2018 vyšlo CD s Moravskými dvojzpěvy Antonína Dvořáka za doprovodu skladatelova vlastního klavíru (Šaturová, Spurný). Z dalších aktivit má Markéta na svém kontě dramaturgii úspěšné přehlídky Baroko 2015 v regionech Západočeského kraje v rámci projektu Plzeň 2015 – Evropské hlavní město kultury. 

Věnuje se rovněž pedagogické činnosti ve formě kurzů a lekcí zaměřených na techniku zpěvu a interpretaci vokální hudby. Je překladatelkou knihy rozhovorů o technice a výuce zpěvu proslulé pedagožky Margreet Honig, která vyšla pod názvem Skutečný zpěv péčí organizace Zámek Liteň

Vedle rozsáhlé koncertní činnosti se Markéta věnuje i divadelní práci. Za roli Dardana v Handelově opeře Amadigi di Gaula na Handelfestspiele v německém Göttingenu si vysloužila nadšené kritiky a pozvání festivalu k samostatnému recitálu. Následovala hostování na scénách Národních divadel v Košicích (Handel/Alcina), Brně (Martinů / Hry o Marii, Purcell / Dido a Aeneas, Saariaho / Láska na dálku, Rossini / Hrabě Ory, Offenbach / Hoffmannovy povídky, Ivanovič/Monument), Praze (Monteverdi/Orfeo, Handel/Rinaldo, Martinů/Julietta) a Ostravě (Britten / Zneuctění Lukrécie, Gluck / Iphigénie v Aulidě, Martinů/Julietta). V uplynulých letech byla nominována do úzkého výběru na cenu Thálie za roli Poutníka v inscenaci opery Láska na dálku, cenu Jantar pro umělce Moravskoslezského kraje za roli Biancy v inscenaci Zneuctění Lukrécie a cenu Classic Prague Awards za koncertní výkon.

Zdroj: Camerata

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování na AMU v Praze a Hudební vědu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Od roku 1998 působil jako sbormistr Foersterova komorního pěveckého sdružení, s nímž získal řadu ocenění na prestižních mezinárodních soutěžích. V letech 2005–2007 byl druhým sbormistrem operního sboru pražského Národního divadla, kde nastudoval několik operních titulů. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Jeho vysoce oceňovaná práce s tímto tělesem zahrnuje nastudování a dirigování širokého repertoáru různých slohových období stejně jako realizaci řady nahrávek, např. mimořádně úspěšného CD s kantátami Bohuslava Martinů. Vasilek rovněž působí jako orchestrální dirigent a je zakladatelem komorního sboru Martinů Voices, se kterým se věnuje převážně interpretaci hudby 20. a 21. století. Zabývá se také popularizací sborového zpěvu, mj. v letech 2012 a 2016 pro Český rozhlas vytvořil a moderoval dva seriály o sborovém umění.

Zdroj: Pražský filharmonický sbor

Semyon Bychkov patří k nejžádanějším dirigentům současnosti. Je vyhledáván pro jasný interpretační názor na prováděné dílo a důraz na krásu zvuku. Narodil se roku 1952 v tehdejším Leningradu, kde také vystudoval konzervatoř. Po emigraci ze Sovětského svazu do Spojených států v 70. letech si brzy získal vynikající mezinárodní renomé. Dlouhodobě spolupracuje s nejlepšími světovými orchestry, jako jsou Vídeňská, Berlínská a Mnichovská filharmonie, Orchestr lipského Gewandhausu, Londýnský symfonický orchestr, Newyorská filharmonie aj. Intenzivně se věnuje také operní hudbě – diriguje mj. v Metropolitní opeře v New Yorku, ve Vídeňské státní opeře, v madridském Teatro Real, milánské La Scale a v Národní pařížské opeře, v nichž nastudoval množství titulů od Mozartova Dona Giovanniho až po Straussovu Elektru. Bohatá je také jeho diskografie. Vysoce ceněné jsou zejména jeho vynikající nahrávky Verdiho Requiem a Wagnerova Lohengrina nebo komplet Brahmsových symfonií. Od sezony 2018/2019 je šéfdirigentem České filharmonie.

Zdroj: Česká filharmonie

Basista Jan Martiník je laureátem celé řady soutěží – po úspěších v Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka, Mezinárodní pěvecké soutěži Jeleny Obrazcovové a v soutěži Operalia Placido Dominga zvítězil v písňové části mezinárodní pěvecké soutěže BBC Cardiff Singer of the World.

Je stálým hostem Národního divadla v Praze. V letech 2008–2011 byl členem souboru Komické opery v Berlíně. Ve vídeňské Volksoper vystupoval v Salome a Carmen. Od roku 2012 je členem souboru Státní opery Unter den Linden v Berlíně, kde ztvárnil mimo jiné role Collina (La bohème), Sarastra (Kouzelná flétna), Eremita (Čarostřelec) nebo otce Trulova (Život prostopášníka).

Koncertně vystupuje např. s Českou filharmonií, Londýnským symfonickým orchestrem, Orchestrem lipského Gewandhausu, Pittsburgským symfonickým orchestrem, Staatskapelle Dresden nebo Symfonickým orchestrem BBC a se slavnými dirigenty Barenboimem, Byčkovem, Gardinerem, Honeckem, Hrůšou, Oramem nebo Rattlem. Na jaře roku 2023 debutuje s Berlínskými filharmoniky.

V repertoáru má Matoušovy pašije J. S. Bacha (role Ježíše), Mozartovo, Dvořákovo i Verdiho Requiem, Beethovenovu 9. symfonii či Haydnovo Stvoření. Jan Martiník je též znám svou ryzí interpretací Schubertovy Zimní cesty a Dvořákových Biblických písní.

Krása jeho hlasu se snoubí s brilantní technikou a komickým talentem, což z něj činí jednoho z předních pěvců mladé generace.

Zdroj: Jan Martiník

Narodila se v Brně do hudební rodiny, začínala ve sboru Kantiléna a poté účinkovala v mnoha představeních Národního divadla Brno jako členka dětského sboru nejen v tuzemsku, ale i na mnohých zahraničních scénách (Japonsko, Velká Británie, Rakousko).

Během svého studia na Pedagogické fakultě MU v Brně několikrát úspěšně reprezentovala školu na pěveckých soutěžích a v roce 2014 pokračovala ve svém studiu i v zahraničí na státním konzervatoriu v italském Campobassu pod vedením profesorky Aldy Caiello. V témže roce se zúčastnila Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kde obdržela dvě zvláštní ceny za interpretaci. 

V roce 2018 úspěšně zakončila svá magisterská studia a již pravidelně spolupracuje s mnoha orchestry (AKAMUS, L'armonia Terrena, Česká filharmonie, Czech virtuosi, Filharmonie Brno, Zlínská filharmonie atd.) a dirigenty (M. Minkowski, A. Liebreich, J. Kyzlink, Z. Klauda, J. Klecker, R. Kružík a další). 

Své první divadelní zkušenosti získala díky Novému operetnímu studiu Brno a od roku 2016 pravidelně hostuje ve většině českých divadel: ND v Praze (Pamina, Servilie, Barena), DJKT v Plzni (Ilia, Ottavia), NDM v Ostravě (Servilia, 1. žínka), SD v Opavě (Hraběnka Almaviva) a každoročně se účastní mnoha festivalů (Smetanova Litomyšl, Hudba Znojmo, Janáčkův máj, Zlatá pecka, Concertus moraviae apod.). 

V letošní sezoně se nově představí jako Mařenka v inscenaci Prodané nevěsty na prknech Národního divadla, jako Donna Elvíra v inscenaci Donna Giovanniho Slezského divadla v Opavě a také v letní staggioně scénického provedení Händelova Mesiáše na otáčivém hledišti v Českém Krumlově.

Již šestým rokem je stálou členkou souboru Czech ensemble baroque pod vedením Romana Válka, který se zabývá autentickou interpretací staré hudby.

Pravidelně se účastní kurzů a soutěží, např. masterclass s barokní ikonou Emmou Kirkby nebo kurzy Kateřiny & Adama Plachetkových. V srpnu 2018 se také stala laureátkou prestižní pěvecké soutěže Cesti competition v Innsbrucku.

Za roli hraběnky v inscenaci Figarova svatba Slezského divadla Opava se v roce 2020 dostala do širší nominace cen Thálie.

Zdroj: Camerata

Mezzosopranistka Monika Jägerová patří k nadějím nejmladší pěvecké generace. Na českém operním jevišti debutovala v roce 2017 rolí Mrs. Quickly (Falstaff) ve Slezském divadle Opava, kde se poté představila jako Kohout (Příhody lišky Bystroušky) a Háta (Prodaná nevěsta). V sezoně 2018/2019 debutovala v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v rolích Kněžny (Sestra Angelika) a Zity (Gianni Schicchi) a dále zde ztvárnila Starou Slovenku (L. Janáček: Osud, 2018), Kastelánku (J. Křička: Bílý pán, 2021). V Národní opeře v Bergenu vystoupila jako 3. žínka v Dvořákově Rusalce (2021). V Teatro Verdi v Terstu se v roli Mrs. Baggot podílela na mezinárodním provedení Brittenovy opery Kominíček (2016) a přednesla altový part ve scénickém oratoriu Stabat Mater od Valentiny Shukliny (2017). V sezóně 2021/2022 se představí jako Bradamante (G. F. Händel: Alcina, ND Brno) a v dvojroli Barbara/Sofia Petrovna (H. Krása: Zásnuby ve snu, NDM).

Intenzívně se věnuje interpretaci staré hudby, pravidelně spolupracuje se soubory jako Collegium 1704, Czech Ensemble Baroque, Hof-musici a Ensemble Damian, v roce 2019 hostovala na festivalu Oude Muziek v Utrechtu s Ensemblem Tourbillon. Pravidelně vystupuje v zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově. Zde ztvárnila mj. hlavní roli Timanta (J. A. Hasse: Demofoonte, 2019), za kterou byla šířeji nominována na prestižní cenu Thalie 2019. Na Olomouckých barokních slavnostech se představila jako Gloria (Vivaldi: La Gloria e Imeneo, 2018) a Giove (Karl Ditters von Dittersdorf: Il Tribunale di Giove, 2019). Pro letní stagionu ve švédské Vadsteně nastudovala roli Ascalaxe (G. Ph. Telemann: Orfeo, 2019).

Monika Jägerová studovala zpěv soukromě u Pavly Zumrové a poučenou interpretaci staré hudby u Ireny Troupové. Zúčastnila se mistrovských kurzů u Emmy Kirkby (Dartington International Summer School 2015), Chantal Santon Jeffery a Dedy Cristiny Colonny (Akademie Versailles 2018), Markéty Cukrové či Lorenza Charoye (Letní škola staré hudby Valtice 2015). V roce 2016 zvítězila v Mezinárodní pěvecké soutěži Pražský pěvec, v roce 2017 obdržela čestné uznání na Mezinárodní pěvecké soutěži Iuventus Canti (Vráble, Slovensko) a probojovala se do finále Mezinárodní pěvecké soutěže Renaty Tebaldi v San Marinu a v roce 2019 získala 3. cenu v kategorii Píseň na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Studovala také housle na Konzervatoři Jana Deyla v Praze a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Zdroj: Nachtigall Artists

Česká mezzosopranistka Štěpánka Pučálková je od sezony 18/19 sólistkou a členkou ansámblu Semperovy opery v Drážďanech.

Narodila se v Berlíně a v roce 2012 absolvovala studium u prof. Elisabeth Wilke, E. Gramsse a J. Wallniga na Universität Mozarteum Salzburg. Současně byla vyznamenána organizací a nadací Stiftung Mozarteum medailí Lilli Lehman.

V Semperově opeře v sezoně 2021/2022 debutuje jako Adalgisa „Norma“, Hänsel „Hänsel und Gretel“ nebo jako Hagar ve světové premiéře opery „Die andere Frau“.

Na Mezinárodním hudebním festivalu v Českém Krumlově se v letošním roce představila na zahajovacím galakoncertě jako host Plácida Dominga.   

Účinkovala na významných festivalech a divadlech, jako jsou Mozartwoche Salzburg, Salzburger Festspiele, Osterfestspiele Salzburg, Beijing Music festival aj.

Na 50. jubilejním Velikonočním festivalu v Salzburgu debutovala v roli Siegrune v opeře „Die Walküre“ pod taktovkou Christiana Thielemanna, za doprovodu Staatskapelle Dresden, v režii Very Nemirovy. Jako koprodukce s Beijing Music Festival byla tato produkce také uvedena na podzim 2017 v Pekingu.

Byla finalistkou Hans Gabor Belvedere Singing Competition v roce 2015 a získala také cenu „Nejlepší ženský hlas“ na mezinárodní soutěži Concours International de Belcanto Vincenzo Bellini v Marseille.

Na začátku roku 2019 vystoupila pod taktovkou maestra Plácida Dominga na koncertě „Mozartovy narozeniny“ ve Stavovském divadle v Praze.

V roce 2018 debutovala v Národním divadle jako Charlotte v opeře „Werther“, za kterou byla oceněna ředitelem Národního divadla cenou pro umělce do 35 let a zároveň byla nominována na cenu Thálie. 

V drážďanské Semperoper ztvárnila mnoho stěžejních mezzosopránových rolí, z nichž jmenujme např. roli Pážete Urbaina v Meyerbeerových „Hugenotech“, Sesta Pompea v opeře „Giulio Caesare“, dále se představila jako Cherubino ve „Figarově svatbě“, Muse/Nicklausse v „Hofmannových povídkách“, jako Rosina v „Lazebníku sevillském“ a jako Olga v „Evženu Oněginovi“. V lednu 2020 debutovala ve vídeňské Volksoper v roli Carmen.

Basbarytonista Boris Prýgl patří k nejtalentovanějším mladým pěvcům. Od sezony 2019/20 je sólistou Bavorské státní opery v Mnichově, kde jeho repertoár zahrnuje role Moralese (Carmen), Pinga (Turandot), Knížete Ottokara (Čarostřelec), Lovce (Rusalka) ad.

Na svém kontě má několik vítězství v pěveckých soutěžích včetně titulu absolutního vítěze Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v roce 2015, z níž si odnesl rovněž velké množství mimořádných cen včetně Ceny Opery Národního divadla v Praze a Ceny Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. K jeho zahraničním úspěchům patří 2. místo v Mezinárodní soutěži Ferruccia Tagliaviniho v Rakousku. V červenci 2017 se stal finalistou dvou z nejslavnějších mezinárodních pěveckých soutěží: Belvedere a Operalia Plácida Dominga. V září 2019 získal Cenu ředitele Vídeňské státní opery Dominiqua Meyera v soutěži Stella Maris International Vocal Competition. 

Boris Prýgl absolvoval Vysokou školu múzických umění v Bratislavě ve třídě Petera Mikuláše a první jevištní zkušenosti získal ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, a to jako Leporello (Don Giovanni), Don Basilio (Lazebník sevillský), Don Fernando (Fidelio), Pietro (Simon Boccanegra), Brander (Faustovo prokletí) a v titulní roli v Paisiellově opeře Král Teodor v Benátkách. V květnu 2017 vystoupil na recitálu na MHF Pražské jaro a ujal se role vychovatele v české premiéře Rossiniho opery Hrabě Ory v Národním divadle Brno. V letech 2017–2019 byl členem operního studia Bavorské státní opery v Mnichově.

Zdroj: Nachtigall Artists