Freiburger Barockorchester je těleso s 26 kmenovými hudebníky a případnými hosty, které používá dobové historické nástroje a interpretuje zejména starou hudbu. Od roku 1987, kdy soubor vystoupil s barokními díly poprvé, už ovšem postupně rozšířil repertoár i na klasiky, romantiky a novější hudbu, včetně současných kompozic. Často hraje bez dirigenta, veden koncertním mistrem od pultu prvních houslí; větší projekty, a koncertní uvedení opery k nim patří, však dirigentskou taktovku potřebují. Diskografie tělesa obsahuje desítky titulů, mnohé získaly významná ocenění. Jeho krédem je odkrývat v hudbě neznámé hodnoty se stejnou opravdovostí jako předkládat známou hudbu novými způsoby. Renomé, kterého „Freiburští“ při svých cestách po Evropě požívají, dokládá snad nejlépe fakt, že byli v roce 2009 prvním barokním orchestrem, kterému byl svěřen zahajovací večer Salcburského festivalu. 

Mladý norský barytonista Johannes Weisser patří v posledním desetiletí k vyhledávaným mozartovským pěvcům a řadí se mezi často žádané sólisty v barokních operách i při oratorních koncertech. Příležitostně zpívá i v dílech autorů dvacátého století, jako je třeba Benjamin Britten. Titulní roli Mozartovy opery Don Giovanni ztvárnil již na mnoha scénách a koncertních pódiích, včetně festivalu staré hudby v Innsbrucku. S René Jacobsem a Freiburským barokním orchestrem se setkal například v Haydnově oratoriu Stvoření. Je také vynikajícím interpretem komorních koncertních písní.   

Sopranistka Alex Penda, vlastním jménem Alexandrina Pendačanska, studovala v Sofii a účinkuje v řadě divadel v Evropě a v Americe. Vynikla v Rossiniho operách, mimo jiné v Théâtre des Champs-Elysées v Paříži, v bruselském divadle La Monnaie, v Bavorské státní opeře nebo na Rossiniho festivalu v Pesaru a také v USA. Častěji se věnuje i Mozartovi. Roli Dony Anny zpívala mimo jiné v Lausanne, Lisabonu nebo Houstonu a také v Praze. Její diskografie zahrnuje Rossiniho operu Semiramide a Malou slavnostní mši nebo Haydnovu operu Orlando Paladino. Upozornila na sebe také jako Straussova Salome.

Kühnův smíšený sbor působí na světové hudební scéně již přes padesát let. Pod vedením Pavla Kühna se zaměřil na uvádění a cappellových děl světového romantismu (Brahms, Schumann, Strauss ad.), věnuje se také oratornímu a kantátovému repertoáru. K jeho častým aktivitám patří rovněž nahrávání filmové hudby a oper i provádění novinek soudobé hudby. Těleso inspirovalo svým účinkováním k tvorbě mnohé autory druhé poloviny 20. století, zejména Bohuslava Martinů, Jana Nováka, Václava Trojana či Luboše Fišera. Sbor spolupracuje s řadou renomovaných orchestrů českých (např. ČF, SOČR) i zahraničních (Tonhalle Orchestra Zürich, Izraelská filharmonie ad.), jeho působení bylo oceněno mnoha mezinárodními oceněními, mj. v Itálii a Maďarsku. Od roku 2014 spolupracuje sbor pod vedením sbormistra Marka Vorlíčka s operou Národního divadla a je pořadatelem vlastní série koncertů v Českém muzeu hudby.

Sopranistka Sunhae Im, absolventka uměleckých škol v Soulu a v Karlsruhe, od svého evropského debutu v roce 2000 stihla obecenstvo zaujmout už v řadě mezinárodních projektů, zejména na důležitých operních scénách v Německu a Francii, při vystoupeních s evropskými a předními americkými orchestry i ve spolupráci s berlínskou Akademií staré hudby a dalšími barokními soubory. Nejčastěji je možné ji slyšet v Mozartových, Händelových a Bachových dílech, ale také jako sólistku v Mahlerově 4. symfonii nebo v duchovních skladbách romantiků. Na své první CD nazpívala árie od Rameaua, Pergolesiho a Scarlattiho.      

Vlámský hudebník René Jacobs byl po léta významným pěvcem, kontratenoristou specializovaným na starou hudbu. Později se však začal věnovat také dirigování a v tomto oboru už dosáhl, zejména s operami, ale také s duchovními skladbami a dalšími díly z období 16.–18. století, stejné mezinárodní proslulosti. Jeho snímek Mozartovy Figarovy svatby se stal podle časopisu Grammophone nejlepší nahrávkou roku 2004 a o rok později byl ověnčen cenou Grammy. S Freiburským barokním orchestrem, jehož je častým hostem, nahrál mimo jiné Mozartovu operu Idomeneo a zasloužil si za ni v roce 2009 Cenu německé kritiky. Jacobs vystupuje i s dalšími významnými orchestry zabývajícími se historicky poučenou interpretací, bývá dramaturgem Festivalu staré hudby v Innsbrucku a vyučuje barokní zpěv na basilejské Schola Cantorum.   

Basista Tareq Nazmi pochází z Kuvajtu, ale jeho životní a umělecká dráha se odvíjí v Německu, kde studoval na mnichovské vysoké umělecké škole Hochschule für Musik und Theater. Úspěchy, mimo jiné cenu nadace Walter und Charlotte Hamel-Stiftung a titul laureáta ve Spolkové pěvecké soutěži, a následně i první jevištní zkušenosti začal získávat na konci prvního desetiletí tohoto století. Na Šlesvicko-holštýnském festivalu se stal mladý basista již senzací. Zatím je jeho hlavní doménou v opeře i na koncertech hudba vídeňských klasiků a německých romantiků, v menších rolích i díla dalších autorů. Od roku 2012 je členem Bavorské státní opery. 

Sopranistka Brigitte Christensen se od svého prvního angažmá na přelomu tisíciletí v Innsbrucku dostala do širšího povědomí díky účinkování ve Vídeňské státní opeře a v Semperově opeře v Drážďanech i v divadlech v Itálii a v rodném Norsku. Její repertoár sahá od barokní hudby a mozartovských rolí přes Gildu ve Verdiho Rigolettovi nebo Musettu v Pucciniho Bohémě až po Brittenovy opery Sen noci svatojánské a Peter Grimes. Je také vyhledávanou koncertní pěvkyní, ať už pro Bachova, Händelova a Haydnova duchovní díla, pro hudbu romantiků či pro kantátu Carmina burana Carla Orffa.    

Marcos Fink se narodil v Argentině ve slovinské rodně. Byl profesorem zoologie a vedle toho členem různých vokálních seskupení, ale pro sólovou pěveckou kariéru se rozhodl až ve svých pětatřiceti v polovině 80. let.  Po soustavném studiu v Londýně debutoval v roce 1990 na operní scéně v Salcburku a od té doby se objevuje v řadě produkcí v evropských divadlech a na koncertních pódiích, převážně v repertoáru mozartovského okruhu. Jeho záběr zasahuje i do barokní hudby k Händelovu Mesiáši nebo Bachovým kantátám, ale na druhou stranu také k písním romantiků. Věnuje se rovněž propagaci slovinské hudby. 

Anglický tenorista Jeremy Ovenden patří k nejlepším mozartovským pěvcům své generace. Od studií na londýnské Royal College of Music, kde byl finalistou soutěže o Cenu Kathleen Ferrier, už spolupracoval s řadou známých dirigentů, zejména umělců vynikajících v poučené interpretaci hudby starších období.  Zpívá vedle Mozarta také hlavní role v Händelových a Monteverdiho operách, spolupracuje na provedeních Haydnova Stvoření a dalších oratorií, včetně Brittenova Válečného rekviem. V roce 2004 debutoval v milánské Scale, opakovaně se vrací i na další italské scény, do Berlínské státní opery, do divadla La Monnaie v Bruselu a samozřejmě i do londýnské Covent Garden.