Nacházíte se v archivu Přejít na aktuální program
Neděle 16. září 2018, 20.00
Světové orchestry Dvořák Collection

Cena studentského speciálu se Vám při nákupu objeví až po přihlášení k vašemu zákaznickému účtu. Pokud ještě nejste členem Klubu mladých a chcete čerpat členské výhody, registrujte se!

Program

Edward Elgar: Serenáda pro smyčce e moll, op. 20Franz Schubert: Mše č. 2 G dur, D. 167Antonín Dvořák: Mše D dur, op. 86, „Lužanská“ (verze pro Rudolfinum)

Koncert nabízí jedinečnou příležitost poznat oblíbenou Dvořákovu Lužanskou mši ve verzi, kterou skladatel vytvořil přímo pro prostor Rudolfina a která je prováděna jen velmi vzácně. Skladatel sám údajně tuto verzi mše považoval za svou nejpovedenější. Tohoto unikátního provedení, nastudovaného přímo pro festival Dvořákova Praha, se ujme jedno z nejvýznamnějších hudebních těles věnujících se historicky poučené interpretaci, Orchestra of the Age of Enlightenment. Ten spojí síly se špičkovým sborem King's College Choir, jenž ztělesňuje to nejlepší z dlouhé anglické tradice provozování vokální hudby.

  • Dress code: dark suit
  • Uzavření sálu: 19.55
  • Konec koncertu: 22.00

Interpreti

Stephen Cleobury

Dirigent a varhaník Stephen Cleobury je již několik desítek let jedním z nejvýraznějších britských interpretů duchovní hudby. Působil jako varhaník a hudební ředitel ve Westminsterském opatství a jako prezident organizace Royal College of Organists propagující provozování a vzdělávání v oblasti chrámové hudby. Vysoká škola Anglia Ruskin University jej jmenovala čestným doktorem hudby. Jako varhaník již koncertoval v mnoha evropských zemích i v zámoří, v letech 1995–2007 působil jako šéfdirigent komorního sboru BBC Singers. Od roku 1982 se věnuje hudbě v Cambridge jako varhaník a hudební ředitel sboru King's College Choir. Dosáhl s ním mnoha mezinárodních úspěchů a rovněž pro něj inicioval vznik řady nových děl současných autorů, mj. Johna Tavenera nebo Arvo Pärta. Za jeho celoživotní zásluhy v oblasti hudby mu roku 2009 královna Alžběta II. udělila titul Komandér Řádu britského impéria.

Choir of King's College, Cambridge

Mužský a chlapecký sbor King's College Choir patří k nejvýznamnějším reprezentantům anglické sborové tradice. Roku 1441 jej při univerzitě v Cambridgi založil král Jindřich VI., aby zajistil provozování hudby v tamní kolejní kapli – jedná se o činnost, která je hlavní náplní aktivit sboru dodnes. Noví uchazeči o členství ve sboru obvykle procházejí konkurzem ve věku šesti až sedmi let a po zkušební době se kolem osmého roku věku se stávají řádnými členy. Nižší sborové hlasy zajišťují studenti z řad univerzity. Kromě častých vystoupení na domácí půdě začal sbor v průběhu 20. století pravidelně pořádat zahraniční koncertní turné. Dosud navštívil většinu evropských zemí, Spojené státy americké, Jižní Ameriku, Asii a Austrálii. Svoji první nahrávku sbor pořídil již roku 1929 a od té doby jich vydal více než sto, převážně u vydavatelství Decca a EMI. Současným hudebním ředitelem sboru je Stephen Cleobury.

Orchestra of the Age of Enlightenment

Orchestra of the Age of Enlightenment (Orchestr doby osvícenství) byl založen roku 1986 a dnes je jedním z nejznámějších britských těles věnujících se autentické interpretaci staré hudby na dobových nástrojích. Jeho repertoár se však striktně neomezuje jen na historickou epochu, kterou nese v svém názvu – interpretuje hudební tvorbu od Henryho Purcella a Johanna Sebastiana Bacha až po Johannese Brahmse a Richarda Wagnera. Orchestr nemá stálého šéfdirigenta, ale vybírá si ke spolupráci na jednotlivých projektech výrazné umělecké individuality, mezi něž patří přední osobnosti jako Roger Norrington, William Christie, Simon Rattle, Iván Fischer nebo Paavo Järvi. Orchestr se také věnuje operní a oratorní tvorbě. Na svém kontě má více než pět desítek CD, na nichž převažuje hudba období baroka a klasicismu. Řada z nich vznikla ve spolupráci se špičkovými sólisty, jakými jsou např. Renée Fleming, Andreas Scholl, Emanuel Ax, Thomas Hampson nebo Cecilia Bartoli.

Roman Hoza

Barytonista Roman Hoza patří k nejúspěšnějším českým interpretům mladé generace. Absolvoval brněnskou JAMU a roční stáž na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni, byl členem operního studia Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu. Je laureátem Mezinárodní pěvecké soutěže A. Dvořáka v Karlových Varech, Mezinárodní soutěže komorní a duchovní hudby aj. Jako host se již představil opernímu publiku ve Vídni, Lyonu, Salcburku, Düsseldorfu, Duisburgu, Kolíně na Rýnem, Kaiserslauternu, Praze, Ostravě a dalších městech. Základ jeho repertoáru tvoří role z oper W. A. Mozarta (Don Giovanni, Leporello, Figaro, Guglielmo, Papageno) a Gioacchina Rossiniho (Dandini, Rimbaud, Bartolo, Signor Mill). Pravidelně vystupuje s předními českými ansámbly specializujícími se na poučenou interpretaci staré hudby (mj. Händelův Mesiáš s Czech Ensemble Baroque). Od sezóny 2016/2017 je sólistou Janáčkovy opery ND Brno.

Roman Hoza - baryton

Aleš Voráček

Tenorista Aleš Voráček vystudoval konzervatoř v rodných Českých Budějovicích, kde již během studií vystupoval jako sólista opery Jihočeského divadla. V roce 2005 zde byl přijat do stálého angažmá, v němž dosud nastudoval mj. roli Nemorina v Donizettiho Nápoji lásky, Ferranda v Mozartově Cosi fan tutte, Vítka ve Smetanově Tajemství, Dona Ottavia v Mozartově Donu Giovannim nebo Prince ve Dvořákově Rusalce, v němž se představil také na letní scéně otáčivého hlediště v Českém Krumlově. Pravidelně hostuje v Národním divadle v Praze a Brně. Často se podílí i na koncertních projektech, např. se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Se souborem Musica Bohemica vystupuje na pravidelných turné po Španělsku. S Pražskou komorní filharmonií účinkoval v provedení Schumannova Requiem, s Jiřím Bělohlávkem a Symfonickým orchestrem BBC se podílel na koncertním provedení oper Prodaná nevěsta a Jakobín v londýnské Barbican Hall.

Markéta Cukrová

Mezzosopranistka Markéta Cukrová je známá především díky své vynikající interpretaci staré hudby. Na tomto poli spolupracuje s renomovanými tuzemskými i zahraničními soubory, mj. s Collegium Vocale Gent, Musica Florea, Ensemble Inégal či Collegium 1704. S velkým ohlasem se setkaly její interpretace písňového repertoáru s doprovodem kladívkového klavíru z děl mistrů přelomu 18. a 19. století a její nahrávka italských árií Jana Dismase Zelenky, pořízená pro vydavatelství Accent. Intenzivně se věnuje také opernímu repertoáru. V pražském Národním divadle nastudovala roli Euridice v Monteverdiho opeře Orfeo a úlohu Eustazia v Händelově Rinaldovi, za roli Dardana v Händelově opeře Amadigi di Gaula na Handelfestspiele v německém Göttingenu si vysloužila nadšené kritiky a pozvání festivalu k samostatnému recitálu. Hostuje na operních scénách v Košicích, Brně a Ostravě, věnuje se i dramaturgické činnosti.

Pavla Vykopalová

Pavla Vykopalová patří k nejžádanějším českým sopranistkám současnosti. Je sólistkou brněnské Janáčkovy opery, stálým hostem opery Národního divadla a vystoupila na řadě zahraničních operních scén mj. ve Francii, Dánsku a Maďarsku. Její obsáhlý repertoár obsahuje vokální hudbu všech žánrů i stylů od barokní opery po díla 21. století. Mezi její nejvýraznější role patří Mozartova Donna Elvira, Dvořákova Rusalka, Smetanova Mařenka, Pucciniho Mimi, Janáčkova Jenůfa či Bizetova Micaela. V roce 2016 získala Cenu Thálie za roli Káti Kabanové v režii Roberta Carsena. Věnuje se také koncertnímu repertoáru, mj. interpretuje písně Maurice Ravela, sopránové sólo v symfonii Kaddish Leonarda Bernsteina a kantáty Bohuslava Martinů. Zpívala pod taktovkou dirigentů jako Jiří Kout, Jiří Bělohlávek, Leopold Hager, Eliahu Inbal, Iván Fischer a další. Natočila několik CD pro firmy Multisonic, Orfeo, Rosa a Supraphon.

Pavla Vykopalová - soprán

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.