Nacházíte se v archivu Přejít na aktuální program
závěrečný koncert
Pondělí 23. září 2019, 20.00
Světové orchestry

Cena studentského speciálu se Vám při nákupu objeví až po přihlášení k Vašemu zákaznickému účtu. Pokud ještě nejste členem Klubu mladých a chcete čerpat členské výhody, registrujte se!

Program

Heino Eller: Úsvit, symfonická báseňJean Sibelius: Koncert pro housle a orchestr d moll, op. 47Anton Bruckner: Symfonie č. 4 Es dur, WAB 104, „Romantická“

Na závěr letošní Dvořákovy Prahy přivítáme v Rudolfinu proslulého estonského dirigenta a nestora dirigentské dynastie Neeme Järviho, který se „svým“ Estonským národním symfonickým orchestrem představí festivalovému publiku u nás méně známou hudbu svého krajana Heino Ellera a také proslulé dílo severské provenience, Houslový koncert d moll Jeana Sibelia. Sólového partu se zhostí s virtuozitou a zápalem sobě vlastním skotská houslistka, českému publiku dobře známá Nicola Benedetti. Úplnou tečku za letošním festivalem udělá „Romantická“ čtvrtá symfonie Antona Brucknera, Dvořákova současníka, s nímž jej pojila hluboká víra, nacházející svůj odraz i v hudebním odkazu.

  • Dress code: black tie
  • Uzavření sálu: 19.55
  • Konec koncertu: 22.10

Interpreti

Nicola Benedetti

Houslistka Nicola Benedetti na sebe poutala pozornost už od dětství: na housle začala hrát v pouhých čtyřech letech, v osmi se stala koncertní mistryní Národního dětského orchestru Velké Británie, o dva roky později začala studovat na Škole Yehudi Menuhina pro mladé hudebníky a v jedenácti letech začala vystupovat sólově. Jako šestnáctiletá zvítězila v prestižní soutěži BBC Young Musician, kde provedla mimořádně obtížný První houslový koncert Karola Szymanowského. O rok později přijala nabídku od prestižního vydavatelství Deutsche Grammophon, pro něž dosud realizovala mj. nahrávky děl Chaussona, Saint-Saënse, Szymanowského, Mozarta, Mendelssohna, Brucha a Čajkovského. Houslové koncerty dvou posledně jmenovaných autorů nahrála s Českou filharmonií a Jakubem Hrůšou. Benedetti vystupuje s nejlepšími světovými orchestry (mj. Londýnský symfonický orchestr, Newyorská filharmonie, Symfonický orchestr BBC) a dirigenty (Christoph Eschenbach, Valerij Gergijev, Zubin Mehta ad.).

Nicola Benedetti - housle

Neeme Järvi

Legendární estonský dirigent Neeme Järvi vystudoval Leningradskou konzervatoř. Léta působil v Tallinnské opeře, avšak jeho jméno je spojeno zejména s Estonským národním symfonickým orchestrem, který si pod jeho vedením získal velký ohlas na evropské hudební scéně. Järvi roku 1980 z okupovaného Estonska emigroval i s rodinou do Spojených států, kde se stal hudebním ředitelem Detroitského symfonického orchestru. Mimořádné jsou jeho nahrávací aktivity: pro významná vydavatelství Chandos, Deutsche Grammophon, BIS a EMI pořídil k dnešnímu dni neuvěřitelných téměř 500 nahrávek. Dlouhodobě propaguje dílo svých krajanů Eduarda Tubina a Arvo Pärta. Je rovněž velkým obdivovatelem české hudby i hudebníků. V době svého působení v čele Královského skotského národního orchestru mj. pořídil soubornou nahrávku Dvořákových symfonií a roku 1994 dirigoval při zahájení festivalu Pražské jaro Smetanovu Mou vlast. Je držitelem mnoha mezinárodních ocenění, mj. Řádu polární hvězdy, který mu udělil švédský král Karel XVI. Gustav.

Hudební odkaz Neeme Järviho byl vyznamenán Cenou za celoživotní přínos hudbě  s názvem „Gramophone Classical Music Award“. S více než 500 ti hudebními nahrávkami se stal Järvi dirigentem s největším počtem realizovaných zvukových záznamů. Doživotní Čestný umělecký ředitel Estonského národního symfonického orchestru.

Estonský národní symfonický orchestr

Estonský národní symfonický orchestr je tělesem s téměř stoletou tradicí: byl založen roku 1926 v Tallinnu jako komorní ansámbl určený zejména pro potřeby rozhlasového vysílání. Postupně se však rozrostl na standardní symfonické těleso a začal plnit významnou úlohu na kulturní mapě Estonska. Pozoruhodnou úlohu sehrál zejména v 50. letech, kdy jako první v Sovětském svazu začal uvádět díla moderních autorů odmítaných stalinským režimem, zejména Stravinského, Schönberga, Weberna, Orffa a dalších. Významnou kapitolou v historii tělesa bylo rovněž šéfdirigentské působení Neeme Järviho v letech 1963–1979. Za jeho éry se z orchestru stalo mezinárodně respektované těleso s průběžně narůstajícím záběrem repertoáru a koncertních i nahrávacích aktivit. Realizovalo řadu úspěšných zahraničních turné, mj. do Německa, Španělska, Itálie, Švédska, Finska, Polska a Kanady. V průběhu let s tělesem spolupracovala řada špičkových dirigentů, z nichž jmenujme alespoň Gennadije Rožděstvenského, Karla Ančerla, Nevilla Marrinera, Kurta Masura a Marise Jansonse.

Estonský národní symfonický orchestr

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.