Houslista Josef Špaček patří mezi nejvýraznější interprety své generace. Hru na housle studoval nejprve na Pražské konzervatoři, ve svých osmnácti letech byl přijat na prestižní Curtis Institute of Music ve Filadelfii a od roku 2009 pokračoval ve studiích na newyorské Juilliard School ve třídě Itzhaka Perlmana. Od roku 2011 zastává post koncertního mistra České filharmonie. Sólově se představil již v mnoha významných koncertních síních Evropy, USA, Japonska a Nového Zélandu a spolupracoval s řadou věhlasných dirigentů (Christoph Eschenbach, Manfred Honeck, Jiří Bělohlávek). Jako sólista vystupuje s předními světovými orchestry, mezi něž patří Rotterdamská filharmonie, Konzerthaus orchestr Berlín a Nizozemská filharmonie. Získal řadu mezinárodních ocenění včetně titulu laureáta v proslulé Soutěži královny Alžběty v Bruselu roku 2012. Vysoce ceněná je rovněž jeho nahrávka koncertantních skladeb Dvořáka, Janáčka a Suka pro vydavatelství Supraphon. Hraje na housle LeBrun; Bouthillard Guarneri del Gesù z roku 1732.

Violista Pavel Nikl vystudoval Konzervatoř P. J. Vejvanovského v Kroměříži a HAMU v Praze. Je laureátem několika mezinárodních soutěží, mj. Mezinárodní soutěže Johannese Brahmse v rakouském Pörtschachu. Jako sólista vystoupil s Jihočeskou komorní filharmonií, Moravskou filharmonií Olomouc, Filharmonií Bohuslava Martinů, Severočeskou filharmonií Teplice a dalšími. Těžiště jeho činnosti však spočívá na poli komorní hry. Je jedním ze zakládajících členů souboru Pavel Haas Quartet, jehož součástí byl až do roku 2016. Soubor získal mimořádné mezinárodní uznání za koncertní i nahrávací činnost. Hned po vítězství na mezinárodních soutěžích Pražské jaro a Premio Paolo Borciani v roce 2005 se Pavel Haas Quartet etabloval mezi nejvýznamnější komorní soubory současnosti. Vystoupil v nejvěhlasnějších světových koncertních síních, jakými jsou Konzerthaus Vídeň, Mozarteum Salzburg, Concertgebouw Amsterdam, Tonhalle Curych, Herkulessaal Mnichov, Wigmore Hall Londýn, Carnegie Hall New York a celé řadě dalších. Pavel Nikl se věnuje i pedagogické činnosti, v jejímž rámci působil na univerzitách v Evropě, USA i Austrálii.

Proslulý německý klavírista Gerhard Oppitz je stálicí světových koncertních pódií již více než čtyřicet let, konkrétně od svého triumfálního vítězství na mezinárodní soutěži Arthura Rubinsteina roku 1977. Zde získal věhlas, díky němuž byl zván k dalším koncertům ve Spojených státech, Evropě a Japonsku. Hned v následujícím roce mu bylo nabídnuto místo na mnichovské Musikhochschule, na níž se později stal nejmladším profesorem. Jeho repertoár je neobyčejně široký, počínaje Bachovými skladbami pro klávesové nástroje přes Mozartovy, Beethovenovy a Schubertovy sonáty až po hudbu 20. století. Mimořádné postavení zaujímá v jeho repertoáru hudba 2. poloviny 19. století – mj. nahrál souborně klavírní dílo Johannese Brahmse a Edvarda Griega. Oppitz je doslova renesanční osobností: kromě bohaté koncertní, nahrávací a pedagogické činnosti patří mezi jeho zájmy mj. studium cizích jazyků (hovoří sedmi světovými jazyky) a pilotování letadel – na své koncerty po Evropě se často i sám dopravuje.

Kian Soltani bývá často označován za jednu z největších světových nadějí mladé generace violoncellistů. Sedmadvacetiletý rakouský rodák perského původu pochází z hudební rodiny. Na violoncello začal hrát již ve svých čtyřech letech a od dvanácti studoval na Hudební akademii ve švýcarské Basileji. Poprvé na sebe výrazně upozornil roku 2011, kdy debutoval ve Zlatém sále vídeňského Musikvereinu. O dva roky později pak zvítězil v prestižní soutěži Paulo Cello Competition v Helsinkách. Roku 2015 ho Daniel Barenboim přizval k opakovanému provedení Beethovenova Trojkoncertu v rámci turné mezinárodního mládežnického orchestru West–Eastern Divan Orchestra. Soltani rovněž spolupracuje s Tonhalle Orchester Zürich, Oslo Philharmonic a jinými významnými tělesy. V roce 2017 uzavřel exkluzivní smlouvu s vydavatelstvím Deutsche Grammophon, pro něž v loňském roce pořídil vysoce oceňovanou nahrávku z děl Franze Schuberta a Roberta Schumanna. Hraje na vzácný Stradivariho nástroj “London ex Boccherini 1694”.

Americký houslista Gil Shaham představuje ve svém oboru absolutní světovou špičku. Své vynikající renomé si získal především díky kombinaci technicky bezchybné hry a vřelého oduševnělého přednesu. Houslovou hru studoval od sedmi let a již o tři roky později debutoval jako sólista pod taktovkou Zubina Mehty s Izraelskou filharmonií. Postupně studoval na několika hudebních školách včetně proslulé Juilliard School v New Yorku. Během své dosavadní kariéry vystoupil prakticky se všemi nejvýznamnějšími světovými orchestry a získal množství prestižních mezinárodních ocenění včetně Grammy Award. Intenzivně se věnuje nahrávací činnosti: dosud realizoval více než třicet alb, mezi něž patří zejména významné houslové koncerty světového repertoáru včetně Vivaldiho Čtvera ročních dob či Bachovy sonáty a partity pro sólové housle. Shaham se publiku Dvořákovy Prahy představil s velkým úspěchem již v roce 2016, kdy interpretoval Čajkovského Houslový koncert. Hraje na jeden z nejvzácnějších nástrojů z dílny Antonia Stradivariho, Comtesse de Polignac z roku 1699.