Pražský filharmonický sbor se řadí k nejvýznamnějším evropským sborovým tělesům. Záběr působení původně rozhlasového sboru, založeného roku 1934 legendárním Janem Kühnem, se brzy rozšířil také na pravidelnou koncertní a nahrávací činnost, jejíž mimořádné kvality a široký rozsah si získaly všeobecný respekt. Mezinárodní prestiž tělesa dokládá jeho spolupráce s řadou špičkových světových dirigentů (Riccardo Muti, Claudio Abbado, Leonard Bernstein, Zubin Mehta, Manfred Honeck, Daniel Barenboim, Fabio Luisi, Sir Simon Rattle) a orchestrů (Berlínští filharmonikové, Royal Concertgebouw Orchestra, Izraelská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Vídeňští symfonikové). Sbor je pravidelným hostem prestižních světových hudebních festivalů a spolupodílí se i na operních produkcích (milánská La Scala, Bregenzer Festspiele). Těleso rovněž podporuje mladé talenty: od roku 2012 pravidelně pořádá tzv. Akademii sborového zpěvu, dvouleté studium určené studentům středních a vysokých škol.

Zdroj: Pražský filharmonický sbor

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování na AMU v Praze a Hudební vědu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Od roku 1998 působil jako sbormistr Foersterova komorního pěveckého sdružení, s nímž získal řadu ocenění na prestižních mezinárodních soutěžích. V letech 2005–2007 byl druhým sbormistrem operního sboru pražského Národního divadla, kde nastudoval několik operních titulů. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Jeho vysoce oceňovaná práce s tímto tělesem zahrnuje nastudování a dirigování širokého repertoáru různých slohových období stejně jako realizaci řady nahrávek, např. mimořádně úspěšného CD s kantátami Bohuslava Martinů. Vasilek rovněž působí jako orchestrální dirigent a je zakladatelem komorního sboru Martinů Voices, se kterým se věnuje převážně interpretaci hudby 20. a 21. století. Zabývá se také popularizací sborového zpěvu, mj. v letech 2012 a 2016 pro Český rozhlas vytvořil a moderoval dva seriály o sborovém umění.

Zdroj: Pražský filharmonický sbor

Basista Jan Martiník je absolventem Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Roku 2003 získal prvenství na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech, roku 2007 se stal nejmladším finalistou soutěže Plácida Dominga Operalia a o dva roky později získal první cenu v kategorii Píseň na prestižní soutěži Cardiff Singer of the World. Je stálým hostem Opery Národního divadla v Praze a v letech 2008–2011 byl členem souboru Komické opery v Berlíně. Od sezóny 2012/2013 působí jako sólista berlínské Státní opery Pod lipami. Jeho repertoár sahá od mozartovských rolí (Leoprello, Sarastro, Masetto) přes postavy verdiovské (Pistola ve Falstaffovi, Doktor Grenville v Traviatě) až po úlohy v operách italského verismu (Collin v Bohémě, Betto v opeře Gianni Schicchi). Na koncertních pódiích vystupuje s mnoha špičkovými orchestry, např. se Staatskapelle Dresden či BBC Symphony Orchestra pod taktovkou dirigentů Daniela Barenboima, Zubina Mehty, Fabia Luisiho a mnoha dalších. Z jeho diskografie jmenujme alespoň nahrávku Donizettiho Requiem s Collegiem 1704.

Vycházející hvězda tenorového nebe Petr Nekoranec vystudoval Konzervatoř Pardubice. Závratnou uměleckou dráhu zahájil ve svých dvaceti letech, kdy získal dvě ceny na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. O rok později obdržel několik cen na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro, roku 2014 obsadil druhé místo na Concours International de Chant ve  francouzském Toulouse, roku 2017 se stal absolutním vítězem prestižní Mezinárodní soutěže Francesca Viñase v Barceloně. V letech 2014–2016 byl členem Bavorské státní opery v Mnichově, kde vytvořil řadu rolí včetně titulních úloh v Rossiniho opeře Hrabě Ory a v Brittenově opeře Albert Herring. Za posledně jmenovanou roli mu byla udělena Bavorská umělecká cena. Roku 2016 se stal frekventantem Lindemannova programu v newyorské Metropolitní opeře, a to jako vůbec první Čech v historii. Od září 2018 působí jako sólista Stuttgartské opery, kde účinkuje jako Rossiniho Almaviva (Lazebník sevillský) a Ramiro (Popelka) a Donizettiho Ernesto (Don Pasquale).

Mezzosopranistka Markéta Cukrová dlouhodobě patří k nejvyhledávanějším interpretům zejména staré hudby. V této oblasti spolupracuje se špičkovými specializovanými ansámbly, jakými jsou např. Collegium 1704, Collegium Vocale Gent, La Risonanza, Mala Punica či Musica Florea. Její interpretační záběr je však mnohem širší. V oblasti repertoáru 19. a 20. století již vystoupila mj. s Českou, Brněnskou či Varšavskou filharmonií, a to pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, Jakuba Hrůši nebo Jana Lathama-Koeniga. Kromě bohatého koncertního repertoáru má na svém kontě také řadu rolí v Händelových, Rossiniho a Monteverdiho operách. Pořídila řadu dramaturgicky objevných nahrávek, mezi něž patří např. snímky italských árií Jana Dismase Zelenky nebo Stabat mater Jakuba Jana Ryby. Na interpretačních kurzech pro mladé zpěváky se rovněž věnuje pedagogické činnosti. V roce 2018 byla nominována na cenu Thálie a zároveň se poprvé představila na festivalu Dvořákova Praha při provedení Dvořákovy Mše D dur.

Sopranistka Simona Šaturová pochází z Bratislavy, kde vystudovala hudební konzervatoř. Své vynikající renomé si vybudovala především na mozartovském repertoáru (mj. Donna Anna, Pamina, Konstanze, Zuzanka, Despina), avšak věnuje se rovněž oblasti italského belcanta, hudbě období baroka či romantismu. Je častým hostem významných evropských operních domů, jakými jsou Théâtre de la Monnaie v Bruselu, Aalto-Musiktheater v Essenu, Oper Frankfurt či Théâtre du Châtelet v Paříži. V sezóně 2017/18 úspěšně debutovala v prestižní Semperově opeře v Drážďanech. Intenzivně se věnuje i koncertnímu repertoáru, s nímž dosud vystoupila např. na Salcburském festivalu, v newyorské Carnegie Hall či v hamburské Elbphilharmonie. Její diskografie zahrnuje díla Mozartova, Haydnova či Myslivečkova stejně jako hudbu 20. století. K jejím dosud posledním CD patří pozoruhodná nahrávka Dvořákových Moravských dvojzpěvů z roku 2018, realizovaná s doprovodem autentického skladatelova klavíru.

Jiří Habart patří k nejmladší generaci úspěšných českých dirigentů. Absolvoval Konzervatoř P. J. Vejvanovského v Kroměříži a v současné době studuje dirigování na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Je rovněž držitelem stipendia Bayreuther Festspiele 2014 a zúčastnil se dirigentských kurzů pod vedením Tomáše Netopila, Kirka Trevora, Zsolta Nagye a Marka Stringera. S Komorní operou HF JAMU v Brně nastudoval několik oper a v rámci festivalu Janáček Brno 2018 se s tímto tělesem představil v nastudování dvou soudobých titulů: Falstaff skladatele Jiřího Najvara a Neznámá Daniela Šimka. Pravidelně spolupracuje především s Filharmonií Brno, Moravskou filharmonií Olomouc, Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, Plzeňskou filharmonií a Jihočeskou filharmonií. Od sezóny 2019/2020 působí jako dirigent v  Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde doposud dirigoval balet Ludwiga Minkuse Don Quijote, Salieriho operu Školu žárlivých a Verdiho Nabucca.

Chuhei Iwasaki je český dirigent pocházející z Japonska. Narodil se roku 1987 u rybího trhu Tsukiji v Tokiu. Od dětství se věnoval hře na housle, v letech 2003-2006 studoval na konzervatoři Toho Gakuen v Tokiu, poté na Pražské konzervatoři spolu s obory skladba a dirigování (2007-2013). Od roku 2012 se aktivně věnuje dirigování, které studoval také na Akademii múzických umění v Praze. Od roku 2014 je pedagogem na Pražské konzervatoři (dirigent smyčcového orchestru) a šéfdirigentem Filmové filharmonie. V roce 2018 se stal šéfdirigentem prvního českého žesťového orchestru Moravia Brass Band a od září 2019 je stálým hostujícím dirigentem Plzeňské filharmonie. Chuhei Iwasaki spolupracuje s předními orchestry v České republice i na Slovensku - Symfonický orchestr Českého rozhlasu, PKF-Prague Philharmonia, Plzeňská filharmonie, Filharmonie Brno, Filharmonie Hradce Králové, Janáčkova filharmonie Ostrava, Štátna filharmónia Košice a další. Jako divadelní dirigent momentálně diriguje v Divadle J. K. Tyla v Plzni, v Hudebním divadle Karlín a ve Slezském divadle Opava. Chuhei Iwasaki v květnu 2018 debutoval na MHF Pražské jaro s Filharmonií Hradec Králové.

Mladá filharmonie Dvořákovy Prahy představuje koncept hudebního tělesa zásadně zaměřený na vzdělávání a rozvoj mladých talentovaných umělců. Vznikl z podnětu programového ředitele MHF Dvořákova Praha Jana Simona jako jeden ze zcela nových projektů Akademie klasické hudby. Orchestr složený ze studentů konzervatoří a vysokých uměleckých škol do 24 let nachází svou členskou základnu v řadách frekventantů Orchestrální akademie, nově založené při Letní hudební akademii Kroměříž, pod vedením mimořádné dirigentské osobnosti Tomáše Netopila. Jako lektoři pro jednotlivé nástrojové skupiny pak působí špičkoví instrumentalisté České filharmonie. Posláním projektu je nabídnout mladým talentovaným hudebníkům kvalifikované vedení a aktivní zkušenost s profesionálním nastudováním vybraného symfonického díla i s jeho veřejným provedením. Vystoupení v rámci festivalu Dvořákova Praha tak pro studenty představuje prezentaci výsledků jejich pracovního úsilí, schopností a nabytých dovedností.