Nacházíte se v archivu Přejít na aktuální program
závěrečný koncert
Úterý 24. září 2024, 20.00
Pro budoucnost

Ceny vstupenek

1890 – 690 Kč 

Program

Ludwig van Beethoven: Koncert pro housle, violoncello, klavír a orchestr C dur, op. 56Antonín Dvořák: Symfonie č. 8 G dur, op. 88, B. 163, „Anglická“

Nejmladší orchestr a nejklasičtější program. Epilog Dvořákovy Prahy završí své vlastní oslavy Roku české hudby jasným pohledem do budoucnosti. Pro symboliku věčného hudebního mládí zvolila festivalová dramaturgie těleso, které představuje skvělé zítřky interpretačního umění, tak intenzivně rozvíjené nejen aktivitami festivalového pořadatele, tedy Akademie klasické hudby, ale i dalšími institucemi v čele s  Českou filharmonií. A tak mládí České studentské filharmonie poodhalí něco z nadějné budoucnosti hudby. Ačkoliv se jedná o studentské těleso a původně spíše testovací projekt České filharmonie, dnes už má za sebou regulérní večerní koncerty, které vedli Simon Rattle, Semyon Bychkov či nejnověji Jakub Hrůša. Radost z hudby a ochota dobrovolně tvrdě trénovat je zároveň polemikou se všemi, kdo si stěžují na přecitlivělost mladé generace. Na programu je navíc nesmírně náročný Beethovenův trojkoncert, jemuž se leckdy vyhýbají i ostřílení profesionálové. Ke studentské filharmonii se v něm připojí nám dobře známý violoncellista Pablo Ferrández, jehož provedení Dvořákova koncertu na zahájení festivalu v roce 2022 patří k nejpamátnějším v historii Dvořákovy Prahy, a jeho kolegové, se kterými Pablo s oblibou vystupuje: houslistka Alexandra Conunova a klavírista Dmitry Shishkin. Ti všichni se svým věkem k mladým lidem pořád ještě řadí, ale také si již vydobyli pozici na mezinárodní scéně. Dvořákova Symfonie č. 8 pak uzavře celý festival s optimistickou nadějí na další ročník. Orchestr, který v letním období bude vést a na tento koncert připravovat dirigent Marko Ivanovič, ve festivalové fázi a na koncertě samotném povede opět Ingo Metzmacher, který tak vedle spolupráce s orchestrem České filharmonie na koncertě 19. září 2024 věnuje svůj čas i péči o mladé talenty z České studentské filharmonie.

L. van Beethoven: Trojkoncert (ukázka) – Mutter, Harrell, PrevinPřehrát
  • Dress code: black tie
  • Uzavření sálu: 19:55
  • Konec koncertu: 21:45

Interpreti

Česká studentská filharmonie

Můžete před ně dát cokoliv a oni to zahrají!“ charakterizoval Českou studentskou filharmonii sir Simon Rattle, který mladé hudebníky dirigoval v červnu 2020. Orchestr dlouhodobě pracuje zejména na edukačních pořadech České filharmonie, hostuje i v rámci běžných abonentních řad České filharmonie.


Nastupující generaci hudebníků – převážně (ale nejen) studentů hudebních škol – dává orchestr možnost celoročně zkoušet a provádět velká díla světové symfonické, koncertantní i vokálně instrumentální tvorby. Velkou snahou je z hudebníků budovat stálý orchestr, ve kterém mezi nimi mohou vznikat dlouhodobé vztahy a porozumění; podporovat je ve zdokonalování umění souhry.

Věřím, že Česká studentská filharmonie má pořád kam růst a já jí v tomto procesu budu i nadále velmi rád nápomocen,“ dodává Marko Ivanović, hlavní dirigent a podporovatel mladých hudebníků od roku 2006. Právě tehdy se začala psát historie studentského tělesa pod křídly České filharmonie, a to v cyklu komentovaných koncertů pro studenty Kroky do nového světa. Čeští studentští filharmonici tak fungují jako „světlonošové“ ve vztahu ke svým vrstevníkům, kterým ukazují, že mladí lidé mohou klasická hudební díla milovat a zapáleně předávat ostatním.  

Česká studentská filharmonie

Ingo Metzmacher

Ať již jako operní či koncertní dirigent, ředitel festivalu nebo autor knih, Ingo Metzmacher se soustavně věnuje hudbě, zejména dvacátého a jednadvacátého století. Od počátku své umělecké dráhy se zaměřuje na to, aby moderní hudba zněla tradičně a tradiční moderně.


Ingo Metzmacher byl v letech 1997–2005 generálním hudebním ředitelem Hamburské státní opery, poté šéfdirigentem Nizozemské národní opery v Amsterdamu a v letech 2007–2010 šéfdirigentem a uměleckým ředitelem Deutsches Symphonie-Orchester Berlin. Od roku 2016 je uměleckým ředitelem festivalu KunstFestSpiele Herrenhausen, jehož další ročník se uskuteční od 16. května do 2. června 2024.

Ingo Metzmacher je častým hostem předních orchestrů, jako jsou Vídeňská filharmonie, Clevelandský orchestr, Gewandhausorchester, Vídeňští symfonikové a Ensemble Modern, a také operních domů a festivalů, jako jsou Vídeňská státní opera, Opéra national de Paris, milánská La Scala, Salcburský festival a Festival d'Aix-en-Provence.

K vrcholům sezony 2024/25 patří jeho páté turné s Gustav Mahler Jugendorchester, vystoupení se Symfonickým orchestrem Gewandhausorchester, Symfonickým orchestrem RTVE, Vídeňskými filharmoniky, Symfonickým orchestrem SWR, Německým rozhlasovým orchestrem NDR Elbphilharmonie Orchester, Arménskou národní filharmonií a světová premiéra opery Francesca Filideie Il nome della rosa v Teatro alla Scala. V rámci festivalu KunstFestSpielen Herrenhausen diriguje nové nastudování opery Guercœur Albérica Magnarda v Opéra national du Rhin, Mši Leonarda Bernsteina s NDR Radiophilharmonie a devíti sbory z Hannoveru a také závěrečný koncert festivalu Donaueschinger Musiktage.

Metzmacherova rozsáhlá diskografie zahrnuje živé nahrávky legendárních silvestrovských koncertů v Hamburku v letech 1999–2004 pod názvem Kdo se bojí hudby 20. století, kompletní nahrávku Hartmannových symfonií s Bamberskými symfoniky, světovou premiéru Henzeho Deváté symfonie s Berlínskými filharmoniky a Messiaenova díla Eclairs sur l'Au-delà s Vídeňskými filharmoniky. Se souborem Ensemble Modern vydal v nedávné době dvě nahrávky: cyklus Riss skladatele Marka Andre a Beschenkt – 40 miniatur ke 40. výročí souboru.

Je autorem dvou knih: Keine Angst vor neuen Tönen (Nebojte se nových zvuků) a Vorhang auf! Oper entdecken und erleben (Opona vzhůru! Objevte a zažijte operu). 

zdroj: OPUS 3 ARTIST

Ingo Metzmacher - dirigent

Alexandra Conunova

„Její hra má výjimečné kvality: hřejivý tón, lehkou plynulost virtuózních pasáží, rozmanitou škálu artikulace, barev a odstínů, spontaneitu hry a přirozené frázování.“ – Gramophone 

„Nejvýraznější charakteristikou její hry je úžasně barevná škála zvuku.“ – The Strad


Alexandra Conunova je držitelkou první ceny na houslové soutěži Josepha Joachima v Hannoveru, ocenění na XV. Mezinárodní Čajkovského soutěži v Moskvě a na Mezinárodní houslové soutěži v Singapuru. Její hra se vyznačuje virtuózním a zároveň vřelým tónem, ohromujícím barevnou škálou a bezchybnou technikou. V roce 2016 získala v Londýně prestižní stipendium nadace Borletti-Buitton Trust.

Conunova vystupuje s mnoha předními světovými orchestry, například s Orchestre de Paris, Mahler Chamber Orchestra, NDR Radiophiharmonie, Orchestre de la Suisse Romande, Orchestra della Svizzera Italiana, Paris Chamber Orchestra, Mariinsky Orchestra, Russian National Orchestra, NFOR, Orchestra Teatro Regio Torino, Barcelona Symphony a dalšími. Často vystupuje pod taktovkou dirigentů A. Manzeho, L. Fostera, J.-P. Sarasta, T. Currentzise, G. Nosedy, L. Langreeho, A. Pogy, J. Weilersteina, M. Pletneva, L. Equubey, A. Manacordy, C. Zachariase, D. Hindoyana, J. Notta, P. Bleuse, D. Warda, O. Lyniva a J. Malwitze.

V létě 2022 debutovala na festivalu v Tivoli, kde hrála a dirigovala Vivaldiho i Piazzolovo Čtvero ročních dob. Díky tomuto vystoupení získala na jaře 2024 opětovné pozvání od Kodaňské filharmonie k provedení skladby Concerto da Camera Arthura Lourieho. K dalším vrcholům její hudební dráhy z poslední doby patří španělské turné se souborem Insula Orchestra, návraty k Norimberským symfonikům a orchestru Aaalborg Symphony, stejně jako debuty s Oxford Philharmonic, Borusan Philharmonic, Tokijským metropolitním orchestrem, Bělehradskou filharmonií či s tělesy Kristiansand Symphony, Odense Symphony, Mexico National Symphony Orchestra a vystoupení v rámci recitálové řady Sanfranciských symfoniků.

V sezoně 2024/2025 vystoupí na festivalu ve Verbieru, čeká ji debut s Filarmonica de Bologna, Essenskou filharmonií, BR Runfunkorchester, Filharmonií G. Enescu, PhilZuid, Slovenskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Macao, Filharmonií Timsoara, Orquesta de Granada a vrací se k Barcelonským symfonikům, Norimberským symfonikům, Filharmonii NFM Wrocław, Orquesta de les Illes Balears a Real Orquesta Sinfónica de Sevilla. Conunova bude debutovat se Záhřebskými filharmoniky jako sólistka i dirigentka programu, který zahrnuje díla Elgara, Mendelssohna a Piazzoly. Absolvuje turné s Christianem Zachariasem, během něhož vystoupí v Paříži, Prades, Burgundsku, Courtu, Gstaadu, Bernu, Sionu a Padově. Rovněž provede Beethovenův Trojkoncert s Pablem Ferrándezem a Dmitrym Shishkinem, a to na festivalu Dvořákova Praha pod vedením Ingo Meztmachera.

Její první nahrávka Prokofjevových houslových sonát s Michailem Liftisem pro vydavatelství Aparté byla přijata s velkým ohlasem: „Tato nahrávka představuje Conunovou jako významnou umělkyni – jak z hlediska technické jistoty, tak interpretační odvahy... Její svěží, promyšlenou a vitální interpretaci nelze než vřele doporučit" (Gramophone); „... už v tuto chvíli jde o kandidáta na jeden z nejlepších disků roku“ (The Strad).

Na podzim 2020 nahrála a vydala Vivaldiho Čtvero ročních dob, rovněž u vydavatelství Aparté, a i tentokrát se dočkala nadšených recenzí: „Její poslední nahrávka se vyznačuje výtečnou interpretací všech zúčastněných a je korunována úchvatně sladkobolnými pasážemi i tanečními ornamenty samotné Conunové“; „její hra má výjimečné kvality: hřejivý tón, lehkou plynulost virtuózních pasáží, rozmanitou škálu artikulace, barev a odstínů, spontaneitu hry a přirozené frázování“ (Gramophone).

V posledních letech měla interpretka to potěšení pracovat pod vedením a mentorským vedením jednoho z předních světových profesorů Edouarda Wulfsona v Ženevě. V současné době hraje na nástroj Giovanniho Battisty Guadagniniho „Ida Levin“ z roku 1785, který jí laskavě zapůjčil anonymní milovník hudby.

zdroj: CAMI Music LLC worldwide

Alexandra Conunova - housle

Pablo Ferrández

„Přitažlivost popového idolu, vynikající technika a strhující muzikálnost jsou neklamným znamením vycházející hvězdy.“ – Los Angeles Times

„V Pablu Ferrándezovi představuje Španělsko nového génia violoncella.“ – Le Figaro

„Tento sólista patří k elitě současných světových violoncellistů a zdá se, že je předurčen k tomu, aby kráčel ve šlépějích jiného slavného španělského violoncellisty jménem Pablo, Pabla Casalse.“ – Resonances Lyriques


Pablo Ferrández, laureát 15. ročníku Mezinárodní Čajkovského soutěže a exkluzivní umělec SONY Classical, je označován za „nového génia violoncella“ (Le Figaro). Jedná se o podmanivého umělce, který „má vše: techniku, odhodlanost, ducha, sólistické charisma, expresivitu i šarm“ (El Pais). Poté, co se s Pittsburským symfonickým orchestrem představil jako „příští Yo-Yo Ma“, se z něj stal fenomén violoncellové hry a jeden z nejžádanějších instrumentalistů své generace.

V březnu 2021 vydal pod hlavičkou SONY Classical své debutové album Reflections, které bylo vysoce oceněno kritikou a vyneslo mu cenu Opus Klassik Award 2021. Na podzim 2022 vydal své druhé album s Brahmsovým Dvojkoncertem, nahraným ve spolupráci s Anne-Sophie Mutter a Českou filharmonií pod vedením Manfreda Honecka, a s Klavírním triem Clary Schumannové za interpretační spoluúčasti Anne-Sophie Mutter a Lamberta Orkise, které rovněž získalo nadšené recenze.

V právě uplynulých sezonách Ferrández vystoupil s Bostonským symfonickým orchestrem, Clevelandským orchestrem, Losangeleskou filharmonií, Sanfranciským symfonickým orchestrem, Pittsburským symfonickým orchestrem, Filarmonica della Scala, Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Tonhalle Orchestra, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Mnichovskou filharmonií, HR-Sinfonieorchester, Konzerthaus Berlin Orchestra, Orchestrem NDR Elbphiharmonie, Rotterdamskou filharmonií, Královskou filharmonií, Orchestra National de France, Izraelskou filharmonií, Filharmonií Oslo a Soulskou filharmonií. Absolvoval také turné s Londýnskou filharmonií, Academy of St. Martin in the Fields, Antverpskými symfoniky a Českou filharmonií pod vedením Semyona Bychkova. Ferrández je často zván na renomované mezinárodní festivaly, jako jsou například Verbier, Salcburk, Drážďany, Sion, Tsinandali, Abu Dhabi a Dvořákova Praha.

V sezoně 2024/2025 se vrací k Mnichovským filharmonikům, Bamberským symfonikům, Orchestra Sinfonica Nazionale della RAI, Londýnským filharmonikům, Španělskému národnímu orchestru, KBS Symphony a Orchestre Philharmonique de Monte-Carlo, kde zahraje Brahmsův Dvojkoncert po boku Anne-Sofie Mutter a K. Yamady. V této sezoně jej čeká debut také s orchestrem NDR Radiophilharmonie, Belgickým národním orchestrem, Bergenskou filharmonií, Švédským komorním orchestrem, North Carolina Orchestra a bude rezidenčním umělcem na Mezinárodním hudebním festivalu Tongyeong ve Jižní Koreji. Kromě toho absolvuje turné po Španělsku s Královskou liverpoolskou filharmonií, Borusanskou filharmonií a s WDR Sinfonieorchester pod vedením Andrése Orozco-Estrady.

Vystoupí rovněž v triu s Anne-Sofie Mutter a Marthou Argerich v hamburské Elbphilharmonii, s Anne-Sofie Mutter a Yefimem Bronfmanem na turné po Spojených státech, s Janine Jansen a Denisem Kozhukhinem ve vídeňském Musikverienu na festivalu komorní hudby Utrecht. Jako sólista se představí v New Yorku, Baltimoru, Miláně, Florencii, Bilbau, Laufenu, Munsteru a na festivalech v Aix-en-Provence, Sionu, Peraladě, Verbieru a Abu Dhabi.

Ferrández hraje na Stradivariho nástroj Archinto z roku 1689, který mu velkoryse doživotně zapůjčil jeden z členů společnosti Stretton Society.

zdroj: CAMI Music LLC worldwide

Pablo Ferrández - violoncello

Dmitry Shishkin

Dmitry Shishkin, držitel stříbrné medaile z XVI. ročníku Mezinárodní Čajkovského soutěže a vítěz 73. ročníku Mezinárodní hudební soutěže v Ženevě, je vysoce ceněn pro svůj tvůrčí, individuální přístup k hudbě. Kritici ho popisují jako „elektrizujícího, ohnivého klavíristu, vyznačujícího se velkou hudební poctivostí a důkladností“.


Mezi jeho nejvýznamnější koncerty z poslední doby a v době nadcházející patří provedení Šostakovičova Klavírního koncertu ve Wiener Musikverein, vystoupení s Orchestra de la Suisse Romande pod vedením Jonathana Notta, s Budapešťským festivalovým orchestrem pod vedením Gábora Takácse-Nagyho, se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu pod vedením Petra Popelky, recitálová turné v Jižní Koreji a na Tchaj-wanu, dále vystoupení v Belliniho divadle v Catanii, ve Wigmore Hall a na festivalu ve Verbieru.

Vystupoval také s Varšavskou filharmonií, Belgickým národním orchestrem, Staatskapelle Weimar, Tokijským symfonickým orchestrem, Ruským národním orchestrem, Čajkovského symfonickým orchestrem, Istanbulským státním symfonickým orchestrem, Orchestra del Teatro Massimo Bellini, Filharmonickým orchestrem Kapského Města aj.

Je častým hostem prestižních festivalů, jako jsou Verbier, La Roque d'Antheron, Dubrovnický letní festival, Radio France Montepellier Festival, Bergen Music Festival, Festival Chopin a jeho Evropa, Bergamo Brescia Music Festival. Spolupracuje s význačnými sólisty, k nimž patří např. Daniel Lozakovich či Jean-Efflam Bavouzet.

V současné době žije ve Švýcarsku, klavírní studia zahájil na moskevské Hudební škole sester Gněsinových u Michaila Chochlova, pokračoval na moskevské Čajkovského konzervatoři u Eliso Virsaladze a později na sicilské Státní konzervatoři Vincenza Belliniho v Catanii u Epifania Comisa a v Hannoveru na Vysoké škole hudební u Arie Vardiho.

Dmitry Shishkin - klavír

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.