Antonín Dvořák

Antonín Dvořák se narodil v Nelahozevsi jako první z devíti dětí místního řezníka a hostinského Františka Dvořáka a jeho ženy Anny. Při požáru hostince v roce 1842 jej otec vynesl z hořícího domu. Již od útlého věku projevoval Antonín mimořádný hudební talent, v roce 1847 začal chodit do obecné školy v Nelahozevsi, kde se učil zpěvu a hře na housle.

V šestnácti letech odešel Dvořák studovat do Prahy na varhanickou školu, kterou dokončil jako druhý nejlepší ve třídě. Už během studií se intenzivně věnoval kompozici. Následně získal místo violisty v orchestru Prozatímního divadla, což významně ovlivnilo jeho budoucí hudební směřování. Později působil jako varhaník v kostele sv. Vojtěcha.

Vydání Slovanských tanců u berlínského nakladatele Simrocka, jemuž dílo doporučil Dvořákův přítel Johannes Brahms, představovalo Dvořákův průlom na mezinárodní hudební scéně. Skladby spojily český folklór s klasickou hudební formou způsobem, který oslovil jak odbornou kritiku, tak široké publikum. Úspěch Slovanských tanců Dvořákovi otevřel dveře k dalším mezinárodním zakázkám a dirigentským vystoupením.

Dvořák přijal nabídku stát se ředitelem Národní konzervatoře v New Yorku s ročním platem 15 000 dolarů. V Americe strávil tři školní roky, během kterých vznikla jeho nejslavnější symfonie „Z Nového světa“. Seznámil se s místní hudbou, zejména spirituály a indiánskými melodiemi, které významně ovlivnily jeho tvorbu. Americké období představuje jeden z vrcholů jeho tvůrčí činnosti a přineslo několik jeho nejznámějších děl.

Antonín Dvořák zemřel v Praze ve věku 62 let, jeho posledním dokončeným dílem byla opera Armida. Pohřeb se stal národní událostí a zúčastnily se ho tisíce lidí, kteří vzdali hold jednomu z největších českých skladatelů. Jeho odkaz žije dodnes v podobě stovek skladeb, které jsou pravidelně uváděny na koncertních pódiích po celém světě.