Dvořákovy písně v péči Kateřiny Kněžíkové
Jak napovídá název, programová řada Dvořák Collection je naším prostorem pro uvádění díla Antonína Dvořáka. V uplynulých třech letech jsme vám postupně představili skladatelovy smyčcové kvartety, letos se řada rozezní jeho písněmi. Kurátorkou této kolekce se stala osobnost nanejvýš povolaná: vynikající sopranistka Kateřina Kněžíková, jež na festivalu vystoupí ve čtyřech různých programech a s řadou hostů.
Takto přibližuje Kateřina Kněžíková dramaturgii celé řady:
Sérii zahájí 8. září ve Dvořákově síni Rudolfina koncert s názvem Pocta písním Antonína Dvořáka. Také máte tak rádi píseň „Když mne stará matka“? Pak určitě dorazte! Na programu jsou totiž dva z Dvořákových nejkrásnějších písňových cyklů – Cigánské melodie a Písně milostné – v nové orchestrální instrumentaci Jiřího Gemrota se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dirigentem Robertem Jindrou.
Zastavme se ještě u druhého večera, jenž jsme nazvali Poetismus časů Dvořákových. V Sukově síni nás 12. září čeká působivý program včetně Moravských dvojzpěvů Antonína Dvořáka a Dvojzpěvů Johannesa Brahmse, které Kateřina Kněžíková přednese spolu s mezzosopranistkou Bellou Adamovou.
Dvořákův přítel, mentor a dlouholetý umělecký souputník Johannes Brahms věnoval písňové tvorbě značnou pozornost, a tak není divu, že na začátku pevného přátelství obou mužů stály právě Dvořákovy Moravské dvojzpěvy. Ale pojďme ještě o kus dál do minulosti.
Od roku 1875 žádal Dvořák u Ministerstva kultu a vyučování ve Vídni o státní stipendium pro mladé nemajetné umělce. Byla mu přiznána nejvyšší možná podpora 400 zlatých, což pro jeho rodinu tehdy představovalo veliké jmění. Dvořák uspěl i v dalších letech, celkem pětkrát za sebou. V porotě, která o udílení stipendií rozhodovala, také zasedal – počínaje Dvořákovou druhou žádostí – již tehdy slavný Johannes Brahms. Pro Dvořáka měl od počátku velké uznání a později s ním navázal celoživotní přátelství.
A byl to právě Brahms, kdo pomohl odstartovat Dvořákův mezinárodní úspěch tím, že jeho Moravské dvojzpěvy doporučil svého berlínskému nakladateli Simrockovi. Pro šestatřicetiletého Antonína Dvořáka to byl počátek nové životní i umělecké etapy: jeho hudba poprvé vyšla u významného zahraničního vydavatelství a setkala se s nadšeným přijetím odborníků. Simrock se napříště stal Dvořákovým hlavním vydavatelem, který postupně publikoval valnou většinu jeho díla.