Fantastická Česká filharmonie

Svůj první koncert odehrála Česká filharmonie 4. ledna 1896 v pražském Rudolfinu pod vedením Antonína Dvořáka a s jeho skladbami na programu. V roce 2024 získala v anketě britského časopisu Gramophone titul „Orchestr roku“. Největší devizou, pro kterou je ve světě oceňována, je nenapodobitelná interpretace děl českých skladatelů a zvláštní vztah k hudbě Brahmse, Čajkovského a Mahlera, který orchestr dirigoval v roce 1908 při světové premiéře své 7. symfonie. V současné době nahrává kompletní cyklus Mahlerových symfonií s šéfdirigentem a hudebním ředitelem Semjonem Byčkovem pro vydavatelství Pentatone.

Historie České filharmonie je mimořádná a hrdá také díky poloze v samém srdci Evropy a politické historii České republiky, pro kterou se stala silným symbolem Smetanova Má vlast. Rok 2024 byl Rokem české hudby, připomínaným každých deset let, a tentokrát byl věnován především dvoustému výročí Smetanova narození. To si Česká filharmonie připomněla sérií koncertů na festivalu Smetanova Litomyšl, včetně vzácného koncertního provedení jeho opery Libuše pod vedením hlavního hostujícího dirigenta Jakuba Hrůši.

Dalším příspěvkem České filharmonie a Semjona Byčkova k Roku české hudby byl „dvořákovský festival“ – souborné provedení tří předeher, instrumentálních koncertů a posledních tří symfonií Antonína Dvořáka jak v Praze, tak na turné po Jižní Koreji, Japonsku, Španělsku, Rakousku, Německu, Belgii a Francii. Vrcholem Roku české hudby v podání Semjona Byčkova a České filharmonie byly tři koncerty v newyorské Carnegie Hall.

Vedle České studentské filharmonie, Orchestrální akademie a Ceny Jiřího Bělohlávka pro mladé hudebníky se komplexní vzdělávací strategie věnuje více než 400 školám, které přivádějí do Rudolfina všechny věkové kategorie – některé cestují až čtyři hodiny – aby si vyslechly koncerty a zúčastnily se workshopů. Inspirativní hudební a písňový program pod vedením zpěvačky Idy Kelarové pro rozsáhlé romské komunity v České republice a na Slovensku pomohl najít hlas řadě dětí ze sociálně vyloučených rodin.

Dalším těžištěm repertoáru orchestru – propagujícího mimo jiné tvorbu Martinů a Janáčka – jsou skladby etablovaných i soudobých českých autorů. Na podnět Semjona Byčkova na začátku jeho prvního funkčního období obdrželo objednávku děl pro Českou filharmonii devět českých a pět zahraničních skladatelů – Detlev Glanert, Julian Anderson, Thomas Larcher, Bryce Dessner a Thierry Escaich.

zdroj: Česká filharmonie

Od roku 2017 je důstojník Řádu britského impéria Robin Ticciati hudebním ředitelem Německého symfonického orchestru Berlín a od roku 2014 rovněž hudebním ředitelem operního festivalu v Glyndebourne. V letech 2009–2018 byl šéfdirigentem Skotského komorního orchestru.

Je pravidelným hostem Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, Londýnského filharmonického orchestru, Budapešťského festivalového orchestru a Komorního orchestru Evropy. V nedávné době vystupoval také s Vídeňskými filharmoniky, Londýnským symfonickým orchestrem, Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem Švédského rozhlasu, Královským orchestrem Concertgebouw, Orchestre National de France, Staatskapelle Dresden a lipským Gewandhausorchester. V USA vystupoval s Clevelandským orchestrem, Filadelfským orchestrem, Losangeleskou filharmonií a Sanfranciským symfonickým orchestrem.

Od svého nástupu do funkce hudebního ředitele festivalu v Glyndebourne dirigoval kritikou oceňované nové inscenace, mezi které patří mimo jiné Faustovo prokletí, Pelléas a Mélisanda, Růžový kavalír, Únos ze serailu, Titus, Dialogy karmelitek, Káťa Kabanová, Vykradači vraků od Ethel Smyth a dvojprogram Poulencových oper Lidský hlas a Prsy Tiresiovy.

Dirigoval operu Peter Grimes v milánském Teatro alla Scala, Figarovu svatbu na Salcburském festivalu a Evžena Oněgina v Královské opeře Covent Garden a v Metropolitní opeře v New Yorku.

Jeho vysoce oceňovaná diskografie zahrnuje díla Hectora Berlioze se Symfonickým orchestrem Švédského rozhlasu; Haydna, Schumanna, Berlioze a Brahmse se Skotským komorním orchestrem; Dvořáka, Brucknera a Brahmse s Bamberskými symfoniky či Brucknera, Debussyho, Duruflého, Duparca, Faurého, Ravela, Rachmaninova a Strausse s Německým symfonickým orchestrem Berlín.

V sezóně 2023/24 debutoval s Berlínskými filharmoniky, Filharmonií Oslo a v Deutsche Staatsoper Berlin, kde byla pod jeho taktovkou provedena nová inscenace Rusalky. Vrátil se k Londýnskému filharmonickému orchestru, Vídeňským symfonikům, Symfonickému orchestru Bavorského rozhlasu a Komornímu orchestru Evropy. Na operním festivalu v Glyndebourne byla pod jeho taktovkou uvedena nová inscenace Carmen a obnovená inscenace Tristana a Isoldy.

Robin Ticciati se narodil v Londýně a vystudoval hru na housle, klavír a bicí. Dirigování se začal věnovat v patnácti letech pod vedením sira Colina Davise a sira Simona Rattla, když byl členem Národního orchestru mládeže Velké Británie. V Královské hudební akademii zastává pozici mentora dirigování v programu sira Colina Davise. U příležitosti oslav narozenin královny v roce 2019 mu byl udělen titul důstojníka Řádu britského impéria (OBE) za zásluhy o hudbu.

zdroj: Askonas Holt

V roce 2012 získala Vilde Frang jednomyslně cenu Credit Suisse Young Artists Award, díky níž debutovala s Vídeňskými filharmoniky pod vedením Bernarda Haitinka na festivalu v Lucernu.

Vrcholná muzikálnost a výjimečná lyričnost hudebního projevu ji vynesly mezi přední houslisty její generace. Pravidelně vystupuje s předními světovými orchestry, jako jsou Berlínská filharmonie, Královský orchestr Concertgebouw, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Londýnský symfonický orchestr, Komorní orchestr Evropy, Tonhalle-Orchester Zürich, Losangeleská filharmonie,

Budapešťský festivalový orchestr a Clevelandský orchestr. Spolupracovala s dirigenty jako sir Simon Rattle, Bernard Haitink, Herbert Blomstedt, Esa-Pekka Salonen, Mariss Jansons, Vladimir Ashkenazy, Iván Fischer, Maxim Jemeljanyčev, Jakub Hrůša, Vladimir Jurovskij, Manfred Honeck, Teodor Currentzis, Daniel Harding, Antonio Pappano, Lahav Shani, Paavo Järvi a Jurij Těmirkanov.

K vrcholům aktuální sezony patří její návrat k Berlínským filharmonikům s Kirillem Petrenkem a dychtivě očekávaný debut s Chicagským symfonickým orchestrem. Vilde se také vydává na mezinárodní turné s Filharmonií Oslo pod taktovkou Klause Mäkeläho, s Londýnským symfonickým orchestrem s Antoniem Pappanem, Německým symfonickým orchestrem Berlín s Robinem Ticciatim, Mnichovskou filharmonií s Mirgou Gražinyte-Tylou a Londýnským filharmonickým orchestrem s Vladimirem Jurovským. S Kammerorchester Basel také provede bachovský cyklus.

Vilde Frang je nadšenou a významnou interpretkou komorní hudby, pravidelně vystupuje na Lucernském festivalu, BBC Proms v Londýně, festivalech ve Verbier, Lockenhausu, na festivalu George Enescu, Salcburském festivalu a na Pražském jaru. Pravidelně hraje také v Carnegie Hall, Concertgebouw, vídeňském Musikvereinu, Berlínské filharmonii, Tonhalle v Curychu a Bozaru v Bruselu, dále také v Severní Americe v rámci cyklů Vancouver Recital, Boston Celebrity a San Francisco Performances. Vilde se vrací do Wigmore Hall jako rezidenční umělkyně, kde spojí síly se souborem staré hudby Arcangelo, a později v sezoně vystoupí s komorním repertoárem se svými blízkými spolupracovníky Lawrencem Powerem, Valerijem Sokolovem, Denisem Kožuchinem a Maximilianem Hornungem.

Vilde Frang má exkluzivní smlouvu s labelem Warner Classics. Její nahrávky získaly řadu ocenění, včetně ceny Edison Klassiek, Diapason d'Or časopisu Diapason, Deutsche Schallplattenpreis, Grand Prix du Disque a dvou cen Gramophone.

Vilde Frang se narodila v Norsku a již ve dvanácti letech ji přizval Mariss Jansons k debutu s Filharmonií Oslo. Studovala na Barratt Due Musikkinstitutt v Oslu, u Kolji Blachera na Musikhochschule Hamburg a u Any Chumachenco na Kronberg Academy.

Vilde hraje na housle Guarneri del Gesu z roku 1734, které jí velkoryse zapůjčil evropský mecenáš.

zdroj: Askonas Holt