Honeck a monumentální mládí

Gustav Mahler Jugendorchester (GMJO) byl založen ve Vídni v letech 1986/87 z iniciativy Claudia Abbada. Dnes je považován za přední světový mládežnický orchestr a v roce 2007 získal ocenění Evropské kulturní nadace. Kromě podpory mladých talentů se Abbado snažil podněcovat spolupráci rakouských hudebníků s jejich kolegy z tehdejšího Československa a Maďarska. Díky tomu se GMJO stal prvním mezinárodním mládežnickým orchestrem, který pořádal konkurzy v zemích bývalého východního bloku. V roce 1992 se orchestr otevřel hudebníkům do šestadvaceti let z celého kontinentu. Jako evropský mládežnický orchestr je pod patronací Rady Evropy. Na konkurzech, které se každoročně konají ve více než pětadvaceti evropských městech, vybírá mezinárodní porota kandidáty z více než dvou a půl tisíce uchazečů. Členy této poroty jsou významní hudebníci orchestru, kteří jsou také zodpovědní za přípravu repertoáru v jednotlivých sekcích orchestru během zkoušek.

Repertoár tělesa sahá od klasických děl až po současnou hudbu s důrazem na velká symfonická díla období romantismu a pozdního romantismu. Jeho vysoká umělecká úroveň a mezinárodní úspěchy podnítily ke spolupráci řadu předních dirigentů. Patří k nim kromě Claudia Abbada i David Afkham, Herbert Blomstedt, Pierre Boulez, Semyon Bychkov, Riccardo Chailly, Myung-Whun Chung, Teodor Currentzis, Sir Colin Davis, Peter Eötvös, Christoph Eschenbach, Iván Fischer, Daniele Gatti, Michael Gielen, Bernard Haitink, Daniel Harding, Manfred Honeck, Jakub Hrůša, Neeme und Paavo Järvi, Mariss Jansons, Philippe Jordan, Vladimir Jurowski, Sir Neville Marriner, Ingo Metzmacher, Kent Nagano, Václav Neumann, Jonathan Nott, Seiji Ozawa, Sir Antonio Pappano, Kirill Petrenko, Jukka-Pekka Saraste, Christian Thielemann, Lorenzo Viotti a Franz Welser-Möst. Mezi renomované sólisty, kteří s orchestrem spolupracovali, patří Martha Argerich, Jurij Bašmet, Lisa Batiashvili, Renaud a Gautier Capuçonovi, Angela Denoke, Christian Gerhaher, Matthias Goerne, Susan Graham, Thomas Hampson, Leonidas Kavakos, Evgenij Kissin, Christa Ludwig, Radu Lupu, Yo-Yo Ma, Anne-Sophie Mutter, Anne Sofie von Otter, Maxim Vengerov a Frank Peter Zimmermann.

GMJO je již řadu let pravidelným hostem nejprestižnějších koncertních sálů a festivalů, jako jsou Musikverein ve Vídni, Concertgebouw v Amsterdamu, Elbphilharmonie v Hamburku, Berlínská filharmonie, Teatro alla Scala v Miláně, Semperoper a Kulturpalast v Drážďanech, Suntory Hall v Tokiu, Mozarteum Argentino v Buenos Aires, Velikonoční festival v Salcburku, Edinburský festival, BBC Proms a festival v Lucernu. Orchestr od svých zakladatelských let úzce spolupracuje se Salcburským festivalem.

Řada bývalých hráčů GMJO dnes patří mezi členy předních evropských orchestrů, mnozí z nich zastávají vedoucí pozice. V roce 2012 bylo proto dohodnuto partnerství se Staatskapelle Dresden, které bylo v roce 2024 rozšířeno o spolupráci s Drážďanskou filharmonií v tamním Paláci kultury. Od svého založení v letech 1986/87 se Gustav Mahler Jugendorchester těší významné podpoře Spolkového ministerstva pro umění, kulturu, státní službu a sport a Kulturního odboru města Vídně. V roce 2012 byl orchestr u příležitosti 25. výročí svého založení jmenován „velvyslancem UNICEF Rakousko“.

zdroj: Gustav Mahler Jugendorchester

Během posledního čtvrtstoletí si Manfred Honeck pevně vydobyl pozici jednoho z nejuznávanějších dirigentů současnosti, proslulého svými osobitými interpretacemi a aranžemi napříč širokým repertoárem. V současnosti působí již šestnáctou sezonu jako hudební ředitel Pittsburghského symfonického orchestru. Společně rozvíjejí tradici vynikajících hudebních výkonů, což potvrzují četné nominace na cenu Grammy a vítězství v této soutěži v roce 2018 v kategorii Nejlepší orchestrální výkon. Manfred Honeck a Pittsburghský symfonický orchestr jsou kulturními ambasadory města Pittsburgh a díky tomu patří mezi americké orchestry nejčastěji koncertující na mezinárodní scéně.

Manfred Honeck se narodil v Rakousku a hudební vzdělání získal na Hudební akademii ve Vídni. Jeho dirigentský přístup formovala léta působení ve Vídeňské filharmonii a orchestru Vídeňské státní opery. Kariéru zahájil jako asistent Claudia Abbada a poté působil v Curyšské opeře, kde získal prestižní Evropskou dirigentskou cenu. Po prvních angažmá u MDR Symphony Orchestra v Lipsku a Oslo Philharmonic Orchestra byl jmenován hudebním ředitelem Symfonického orchestru Švédského rozhlasu ve Stockholmu. Několik let působil také jako hlavní hostující dirigent České filharmonie a v letech 2007–2011 zastával funkci hudebního ředitele Státní opery ve Stuttgartu.

Jako hostující dirigent spolupracoval s nejvýznamnějšími světovými orchestry, mezi něž patří Berlínská filharmonie, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Gewandhausorchester Leipzig, Staatskapelle Dresden, Londýnský symfonický orchestr, Orchestre de Paris, Accademia di Santa Cecilia v Římě a Vídeňská filharmonie. Pravidelně vystupuje také s všemi předními americkými orchestry. Na operní scéně se představil například v Semperoper v Drážďanech, Královské dánské opeře v Kodani a na Salcburském festivalu.

Manfred Honeck je držitelem čestných doktorátů několika severoamerických univerzit a od rakouského spolkového prezidenta obdržel čestný titul profesora. V roce 2018 mu mezinárodní porota kritiků v rámci Mezinárodních cen klasické hudby (ICMA) udělila titul „Umělec roku“.

zdroj: Gustav Mahler Jugendorchester

Francouzský houslista Renaud Capuçon je mezinárodně uznávaným sólistou a komorním hráčem. Je známý a oblíbený díky suverénní interpretaci, lahodnému tónu a technické virtuozitě. Spolupracuje s nejprestižnějšími světovými orchestry, umělci, sály a festivaly.

Renaud Capuçon se narodil roku 1976 v Chambéry. Ve čtrnácti letech začal studovat na pařížské Conservatoire National Supérieur de Musique a během pěti let zde získal řadu ocenění. Poté se přestěhoval do Berlína, kde studoval u Thomase Brandise a Isaaca Sterna a následně získal Cenu berlínské Akademie umění. V roce 1997 na pozvání Claudia Abbada usedl na místo koncertního mistra Mládežnického orchestru Gustava Mahlera, kde pak po tři léta spolupracoval s dirigenty jako Pierre Boulez, Seiji Ozawa, Franz Welser-Möst či Claudio Abbado.

Tehdy se Capuçon prosadil také jako sólista nejvyšší úrovně. V současné době vystupuje s předními orchestry, jako jsou Berlínská filharmonie, Vídeňská filharmonie, Bostonští symfonikové, Filarmonica della Scala, Londýnský symfonický orchestr, Symfonický orchestr Bayerischen Rundfunks, Orchestre de Paris, Orchestre National de France, Orchestre Philharmonique de Radio France, Münchner Philharmoniker, Yomiuri Nippon Symphony Orchestra a Chamber Orchestra of Europe. Mezi jeho četné dirigentské partnery patří Daniel Barenboim, Semyon Bychkov, Christoph von Dohnányi, Gustavo Dudamel, Christoph Eschenbach, Bernard Haitink, Daniel Harding, Paavo Järvi, Klaus Mäkelä, Andris Nelsons, Yannick Nézet-Seguin, François-Xavier Roth, Lahav Shani, Robin Ticciati a Jaap van Zweden. K vrcholům jeho loňské sezony patřila evropská turné s Budapešťským festivalovým orchestrem pod vedením Ivána Fischera a s Vídeňskými symfoniky pod vedením Petra Popelky, návrat k Torontskému symfonickému orchestru s Gustavem Gimenem a světová premiéra Muhlyho Houslového koncertu s Newyorskou filharmonií pod vedením Marin Alsop.

Velký zájem o komorní hudbu ho přivedl ke spolupráci s vynikajícími sólisty, k nimž patří Martha Argerich, Daniel Barenboim, Yefim Bronfman, Khatia Buniatishvili, Hélène Grimaud, Igor Levit, Yo-Yo Ma, Maria João Pires, Kian Soltani, Daniil Trifonov a Yuja Wang. Vystupuje rovněž se svým bratrem, violoncellistou Gautierem Capuçonem. Jako komorní hráč absolvoval mimo jiné koncerty v Berlíně, Lucernu, Verbieru, Aix-en-Provence, Roque d'Anthéron, San Sebastiánu, Strese, Salcburku, Edinburghu a Tanglewoodu.

Capuçon také reprezentoval Francii na nejprestižnějších mezinárodních akcích: společně s Yo-Yo Mou vystoupil pod Vítězným obloukem na oficiální oslavě Dne válečných veteránů za přítomnosti více než osmdesáti hlav států a rovněž hrál pro světové lídry na summitu G7 v Biarritzu.

Od roku 2021 je Capuçon uměleckým ředitelem Orchestre de Chambre de Lausanne. S tímto tělesem obvykle vystupuje jako dirigent či umělecký vedoucí. Dostává pravidelná pozvání k dirigování předních orchestrů včetně Vídeňských symfoniků, Lucemburské filharmonie, Gürzenich Orchester Köln, Orchestra Teatro di San Carlo v Neapoli, Karajanovy akademie Berlínských filharmoniků, Symfonického orchestru Českého rozhlasu a Symfonického orchestru Maďarského rozhlasu.

Capuçon je uměleckým ředitelem tří festivalů: od roku 2016 Sommets Musicaux de Gstaad, od roku 2013 Velikonočního festivalu v Aix-en-Provence, který sám založil, a od roku 2023 festivalu Rencontres Musicales v Evianu.

Capuçon má na svém kontě rozsáhlou diskografii. V září 2022 oznámil uzavření smlouvy s Deutsche Grammophon a již o dva měsíce později zde vydal své první CD – album houslových sonát, nahraných ve spolupráci s Marthou Argerich na velikonočním festivalu v Aix-en-Provence. Mezi novějšími nahrávkami je album Mozartových šestnácti houslových sonát s klavíristou Kitem Armstrongem, souborná nahrávka Mozartových houslových koncertů s Orchestre de Chambre de Lausanne a nejnověji album Faurého děl, nahraných u příležitosti stého výročí skladatelova úmrtí s Julií Hagen, Guillaumem Bellomem a Orchestre de Chambre de Lausanne.

Od roku 2014 Capuçon vyučuje na Haute École de Musique v Lausanne. V roce 2011 získal francouzské státní vyznamenání Národní řád za zásluhy a o pět let později mu byl udělen Řád čestné legie. V březnu 2020 vydal svou první knihu Mouvement perpétuel.

Capuçon hraje na Guarneriho nástroj Panette z roku 1737, který dříve patřil Isaacu Sternovi.

zdroj: Gustav Mahler Jugendorchester