Pocta manželům Schumannovým a Gilgameš

Tento večer bude epický nejen provedením velkolepého oratoria B. Martinů, ale i vzdáním holdu manželům Schumannovým – Robertovi i jeho ženě Claře.

Cena vstupenek:

390 – 3 190 Kč

Datum

20/9/2025

Čas

20.00

Uzavření sálu

19.55

Konec koncertu

22.10

Dress Code

dark suit

Programová řada

Program

Clara Schumann
Klavírní koncert a moll, op. 7
Robert Schumann
Violoncellový koncert a moll, op. 129
Bohuslav Martinů
Epos o Gilgamešovi, H 351, oratorium pro sóla, vypravěče, smíšený sbor a orchestr

Účinkující

Prague Philharmonia
Prague Philharmonia

V roce 1994 založil světově proslulý dirigent Jiří Bělohlávek spolu se skupinou talentovaných mladých hudebníků Pražskou komorní filharmonii. Úspěchy v zahraničí a rozšiřující se repertoár dovedly orchestr nejprve ke změně názvu na PKF – Prague Philharmonia a od sezony 2024/2025 vystupuje pod sjednoceným názvem Prague Philharmonia. Orchestr si za 30 let své existence vydobyl uznání po celém hudebním světě. Je oceňován nejen pro svůj jedinečný zvuk, ale také pro svůj repertoár, orientovaný na díla Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. Do kmenového repertoáru patří také hudba Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany a jejich následovníků, ale i díla francouzská a německá od Roberta Schumanna přes Johannese Brahmse až po Maurice Ravela. Nedílnou součástí jeho repertoáru jsou skladby 20. století a soudobé novinky. Prague Philharmonia si udržuje svůj komorní charakter, vášnivou zaujatost a smysl pro detailní práci, přestože je dnes velikostně rozkročena mezi komorním obsazením a malým symfonickým orchestrem.

V čele orchestru se od jeho založení vystřídala řada uznávaných šéfdirigentů, z nichž se každý po svém podílel na cizelování a zrání osobitého zvuku Prague Philharmonia. Po Jiřím Bělohlávkovi převzal v roce 2005 roli šéfdirigenta Kaspar Zehnder, v roce 2008 potom Jakub Hrůša. Od počátku sezony 2015/2016 stojí v čele orchestru francouzský dirigent Emmanuel Villaume.

Prague Philharmonia během svého působení vystupovala se světově uznávanými umělci, jako jsou Julian Rachlin, Martha Argerich, Jefim Bronfman, András Schiff, Gil Shaham, Isabelle Faust, Emmanuel Pahud, Luciano Pavarotti, Diana Damrau, Anna Netrebko, Plácido Domingo, Gautier Capuçon, Maxim Vengerov, Mischa Maisky, Juan Diego Flórez, Jonas Kaufmann a mnoho dalších. Orchestr je pravidelně zván na mezinárodní hudební festivaly (BBC Proms, Dresdner Musikfestspiele, MITO Settembre Musica, Pražské jaro, Festspielhaus Baden-Baden) a vystupuje v předních koncertních síních (Berliner Philharmonie, Elbphilharmonie Hamburg, Gasteig Mnichov, Tokyo Suntory Hall, Královská opera Muscat v Ománu, Sheikh Jaber Al-Ahmad Cultural Centre v Kuvajtu a další).

Diskografie obsahuje více než 90 kompaktních disků pro prestižní světová i domácí hudební vydavatelství (Deutsche Grammophon, Warner Classics, Sony Classical, Decca, EMI, Harmonia Mundi a Supraphon). Za své nahrávky získal orchestr řadu ocenění: Zlatou desku RAC Kanada 2000, Cenu Harmonie 2001 nebo Diapason d’Or 2007. V roce 2016 byl za CD Héroďque s Bryanem Hymelem nominován na International Opera Awards a o rok později za CD Bohemian Rhapsody s Gáborem Boldoczkým na International Classical Music Award (ICMA). Profilové CD Prague Philharmonia Ravel – Debussy – Bizet vydané v edici Warner Classics získalo skvělé kritiky v deníku London Sunday Times i v časopise Gramophone a BBC Music Magazine jej zařadil mezi TOP 10 nahrávek týdne. CD s uznávaným tenoristou Benjaminem Bernheimem pro DG z listopadu 2019 získalo Opus Klassik Award a řadu dalších ocenění mezinárodního odborného tisku (mimo jiné Diapason d’Or, Choc de Classica).

V posledním období se orchestr vydal na turné do Japonska, Německa, Itálie, Turecka, Francie a na Tchaj-wan nebo vystoupil ve vídeňském Musikvereinu. V roce 2023 natočil úspěšnou nahrávku pro Deutsche Grammophon s tenoristou Jonathanem Tetelmanem a Pendereckého skladby s flétnistou Stathisem Karapanem (Warner Classics).

zdroj: Prague Philharmonia

Pražský filharmonický sbor
Pražský filharmonický sbor

Pražský filharmonický sbor byl založen roku 1935 sbormistrem a pedagogem Janem Kühnem. Ve své 91. sezoně je tedy nejstarším českým profesionálním pěveckým sborem. Jeho jméno však rezonuje na předních příčkách i v zahraničí. Aktuálně je oceňován hlavně za interpretaci oratorního a kantátového repertoáru. Od roku 2007 stojí v čele sboru hlavní sbormistr a umělecký vedoucí Lukáš Vasilek. Druhým sbormistrem, který těleso připravuje a vede, je Lukáš Kozubík.

Pod vedením Lukáše Vasilka si sbor vybudoval pozici vysoce uznávaného partnera významných orchestrů. Na domácí scéně dlouhodobě spolupracuje především s Českou filharmonií a na vlastních sborových koncertech se pojí s orchestrem Prague Philharmonia. Ve světovém měřítku mezi jeho hudební partnery patří například Berlínští filharmonici, Vídeňští symfonikové, Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu Hamburk nebo Hongkongský filharmonický orchestr.

Cenné zkušenosti sbírá Pražský filharmonický sbor ze spojení se špičkovými dirigenty, kterými  
v nedávné době byli Christoph Eschenbach, Semyon Bychkov, Jakub Hrůša nebo Sir Simon Rattle. Sbor se pravidelně účastní věhlasných hudebních festivalů jako Smetanova Litomyšl, Pražské jaro, Dvořákova Praha nebo Dny Bohuslava Martinů. Za hranicemi působí v posledních letech coby rezidenční sbor operního festivalu Bregenzer Festspiele, kam zavítá i letos.

V 91. sezoně čekají Pražský filharmonický sbor další zajímavé spolupráce se světovými dirigentskými osobnostmi, ať už je to Zubin Mehta, Antonio Pappano, nebo Giovanni Antonini.

Vedle běžné koncertní činnosti se Pražský filharmonický sbor věnuje vzdělávacím projektům. Pro malé posluchače připravuje cyklus edukativních koncertů, a to jak ve školní verzi, tak i pro rodiny  
s dětmi. Jejich program klade důraz na zábavnou formu a aktivní zapojení dětí. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii Pražského filharmonického sboru k poctě Soni Červené, díky níž si mohou mladí zpěváci vyzkoušet praxi v profesionálním tělesu, podílet se na velkých hudebních projektech a získat zkušenosti ze spoluprací s předními umělci.

Hlasové kvality sboru dokazuje mimo jiné i bohatý archiv nahrávek, který se každou sezonou rozrůstá. Diskografie obsahuje alba vydaná u společností Pentatone, Decca Classics, Sony Classical nebo Supraphon. Pražský filharmonický sbor získal za natáčecí činnost i několik ocenění, konkrétně od britských časopisů Gramophone a BBC Music Magazine nebo prestižní cenu Diapason d’Or de l’Annèe. První gramofonová nahrávka vznikla v roce 1952 s dirigentem Václavem Talichem a nesla Dvořákovo oratorium Stabat Mater, mezi poslední vydané CD z roku 2023 se řadí Mahlerova Symfonie č. 2 s Českou filharmonií a Semyonem Bychkovem a vlastní album sboru Stravinskij, Janáček, Bartók: Village Stories.

Pražský filharmonický sbor je držitelem ceny Classic Prague Award 2018 za Nejlepší vokální koncert, Ceny České televize – Klasika roku a v roce 2022 se stal laureátem Ceny Antonína Dvořáka za mimořádné umělecké zásluhy, propagaci a popularizaci české hudby. Album Village Stories získalo  
v květnu 2024 ocenění CHOC de Classica.

zdroj: Pražský filharmonický sbor

Robert Kružík
Robert Kružík
dirigent

Robert Kružík patří k nejmladší generaci českých dirigentů. V současné době působí jako šéfdirigent Filharmonie Zlín (od sezony 2021/2022), stálý dirigent Janáčkovy opery NdB (od sezony 2015/2016) a stálý hostující dirigent Filharmonie Brno (od sezony 2018/2019). Od sezony 2025/2026 se stane novým šéfdirigentem Janáčkovy opery v Brně. Rovněž působil jako dirigent Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Je laureátem ceny Jiřího Bělohlávka udělované mladým českým umělcům do třiceti let věku, kteří dosáhli ve svém oboru mimořádných úspěchů a pečují o tradici české hudby doma i v zahraničí.

V březnu 2023 debutoval s Českou filharmonií v pražském Rudolfinu. Se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu debutoval v roce 2020 na Pražském jaru. Spolupracoval s předními sólisty, jako jsou houslisté Esther Yoo, Josef Špaček, Jan Mráček a Jiří Vodička, violoncellisté Raphael Wallfisch a Andrei Ionițǎ či držitelka Grammy Sumi Jo, Kateřina Kněžíková, Sung Kiu Park, fenomenální trumpetista Reinhold Friedrich ad. Jako dirigent vystoupil na předních tuzemských i zahraničních festivalech: Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Svatováclavský hudební festival, MHF Leoše Janáčka, Festiwal Eufonie ve Varšavě.

Spolupracuje s mnoha symfonickými orchestry, jako jsou MDR-Sinfonieorchester, Česká filharmonie, Sinfonia Varsovia, Filharmonie Brno, Prague Philharmonia, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Slovenská filharmonie, Státní filharmonie Košice, Janáčkova filharmonie Ostrava, Moravská filharmonie Olomouc, Komorní filharmonie Pardubice, Jihočeská komorní filharmonie.

V Národním divadle Brno nastudoval Rossiniho operu Hrabě Ory, Čajkovského Pikovou dámu a Evžena Oněgina, Smetanovu Libuši, která zazněla k 100. výročí založení Československé republiky, Růžového kavalíra Richarda Strausse a Verdiho Otella. Jeho široký operní záběr čítá díla skladatelů Mozarta, Smetany, Dvořáka, Martinů, Janáčka, Donizettiho, Rossiniho, Čajkovského, Bizeta, Verdiho, Pucciniho aj.

Tento brněnský rodák začínal jako violoncellista. Absolvoval Konzervatoř Brno, kde se kromě hry na violoncello (u Miroslava Zichy) věnoval rovněž dirigování (u Stanislava Kummera). S úspěchem se zúčastnil řady violoncellových soutěží, jako jsou Pražské jaro, Soutěž Nadace Bohuslava Martinů, Mezinárodní soutěž Leoše Janáčka v Brně. Absolvoval studijní stáž na Zürcher Hochschule der Künste ve Švýcarsku. Svoje znalosti a zkušenosti rozšiřoval na mistrovských kurzech v dirigování u Norberta Baxy, Johannese Schlaefliho a Davida Zinmana.

zdroj: Arte Visio

Lukáš Vasilek
Lukáš Vasilek
sbormistr

Lukáš Vasilek je hlavním sbormistrem a uměleckým vedoucím Pražského filharmonického sboru již osmnáctou sezónu. Svůj cit pro sborovou hudbu uplatňuje jak při nastudování repertoáru a cappella, tak i ve velkých kantátových a oratorních dílech s orchestrálním doprovodem. Při vedení sboru spolupracuje s významnými českými i zahraničními orchestry a dirigenty.

S Pražským filharmonickým sborem zaujal především vynikajícím nastudováním rozsáhlé tvorby Mahlera, Dvořáka a Janáčka. Mezi vrcholy sborových koncertů patří Válečné rekviem Benjamina Brittena, Stabat Mater Francise Poulenca či Jan z Arku na hranici Arthura Honeggera.

Ve své dramaturgii se nebojí experimentovat – do programu například netradičně zařadil jazzové spirituály.

Vystudoval dirigování na Akademii múzických umění v Praze a hudební vědu na Univerzitě Karlově. K původní specializaci na orchestrální dirigování se vrací především při koncertech sborového cyklu, kde již třetím rokem úzce spolupracuje s Prague Philharmonia. Pod jeho taktovkou hráli také členové České filharmonie a Kyjevského symfonického orchestru.

První zkušenosti se sborovým zpěvem získal jako člen chlapeckého sboru Boni Pueri. Další umělecké kroky ho vedly ke sbormistrovství Foerstrova komorního pěveckého sdružení a následně ke Sboru Národního divadla. V roce 2022 hostoval u francouzského sboru Accentus. Kromě vedení Pražského filharmonického sboru se věnuje také vokálnímu ansámblu Martinů Voices, který v roce 2010 založil. Se souborem se zaměřuje především na komorní sborovou hudbu 19. až 21. století. Donedávna působil také jako pedagog na Akademii múzických umění, kde vyučoval obor dirigování sboru.

Jeho dirigentská i sbormistrovská práce je zachycena na řadě nahrávek pořízených pro významná vydavatelství, například Decca Classics a Supraphon. Nahrávky sborové tvorby Bohuslava Martinů, na jejichž natáčení se v posledních letech intenzivně věnuje, vzbudily mimořádný ohlas v zahraničí a získaly ocenění prestižních hudebních časopisů Gramophone, BBC Music Magazine a Diapason. S Pražským filharmonickým sborem naposledy nahrál album Stravinskij, Janáček, Bartók: Village Stories (2023), které zachycuje znovuobjevenou magii lidových písní a rituálů ve skladbách tří mistrů 20. století.

S Martinů Voices získal Lukáš Vasilek 30. března 2024 prestižní české hudební ocenění Anděl v kategorii Klasika za album Britten. Nahrávka obsahuje mimo jiné oblíbený vánoční cyklus A Ceremony of Carols a skladby Te Deum in C a Hymn to St Cecilia.

zdroj: Pražský filharmonický sbor

Steven Isserlis
Steven Isserlis
violoncello

Britský violoncellista Steven Isserlis působí na mezinárodní scéně jako sólista, komorní hráč, spisovatel, pedagog a moderátor. Stejně dobře se orientuje jak v hudbě barokní, tak současné a vystupuje s největšími světovými orchestry včetně souborů, které se věnují interpretaci staré hudby v dobově poučené interpretaci. Mnoho současných děl provedl ve světové premiéře. Patří k nim např. Protecting Veil Johna Tavenera, Lieux retrouvés Thomase Adèse, čtyři skladby pro sólové violoncello Györgye Kurtága a skladby Heinze Holligera, Jörga Widmanna, Olliho Mustonena, Michaila Pletněva a mnoha dalších.

Jeho rozsáhlá a vysoce oceňovaná diskografie zahrnuje většinu violoncellového repertoáru včetně Bachových suit, souborné nahrávky Beethovenových skladeb pro violoncello a klavír a Brahmsova Dvojkoncertu s Joshuou Bellem a Academy of St Martin in the Fields. Jeho nejnovější nahrávka Mendelssohnova klavírní tria s Joshuou Bellem a Jeremy Denkem vyšla v říjnu 2024.

Poslední knihu Stevena Isserlise kritika ohodnotila jako cenný výklad Bachových violoncellový suit, jeho dvě knihy pro děti o hudbě patří k nejoblíbenějším ve svém žánru a byly přeloženy do mnoha jazyků. Je rovněž autorem komentáře ke slavným Schumannovým Radám pro mladé hudebníky. Jako moderátor napsal a v rozhlasové stanici BBC uvedl dva podrobné dokumenty o Robertu Schumannovi a Harpo Marxovi.

V roce 1998 mu královna Alžběta II. udělila Řád britského impéria za zásluhy o hudbu, je držitelem Piatigorského ceny (USA) a ceny Glashütte Original Music Festival (Německo). Od roku 1997 je uměleckým ředitelem Mezinárodního hudebního semináře v Prussia Cove v Cornwallu.

Hraje na Stradivariho nástroj Marquis de Corberon z roku 1726, zapůjčený Královskou hudební akademií.

zdroj: IMG Artists

Onutė Gražinytė
Onutė Gražinytė
klavír

Litevská klavíristka Onutė Gražinytė se narodila v hudební rodině. Hře na klavír se začala učit v pěti letech a brzy poté byla přijata na renomovanou Národní uměleckou školu M. K. Čiurlionise ve Vilniusu. Ve vzdělávání pokračovala na Hochschule für Musik, Theater und Medien v Hannoveru a také na Hochschule für Musik v Berlíně ve třídě profesora Kirilla Gersteina.

Mladá umělkyně se již může pochlubit mnoha vystoupeními v Litvě i na mezinárodní scéně, včetně pozvání Klaipédského komorního orchestru, Kaunaského symfonického orchestru, Litevského státního symfonického orchestru, Orchestru mladých Filharmonie Alicante, Orchestru salcburského Mozartea a Orchestre National de Lyon. Kromě sólových a orchestrálních projektů se Onutė rovněž s nadšením věnuje komorní hře.

Mezi její nejnovější počiny patří společné vystoupení s její sestrou, dirigentkou Mirgou Gražinytė-Tyla, při provedení klavírního koncertu Alexandra Skrjabina s Basilejským symfonickým orchestrem. V dílech Mieczysława Weinberga a Vakhtanga Kakhidzeho se rovněž představila se Symfonickým orchestrem města Birmingham, s orchestrem Kremerata Baltica účinkovala na festivalu Moravský podzim a roku 2024 se zúčastnila proslulé přehlídky KlavierOlymp v Bad Kissingenu.

Gražinytė v roce 2020 nahrála s Litevským národním symfonickým orchestrem své první album nazvané Lamentate, s díly Arvo Pärta. Nahrávka si vysloužila pochvalné recenze zahraničních kritiků, včetně BBC Music Magazine, Pizzicato, Diapason d'or a Diapason d'or Arte. Obdiv vyjádřil umělkyni i sám Arvo Pärt: „Jedná se o klavíristku, která navzdory svému mladému věku již dosáhla pozoruhodné hudební zralosti. Oceňuji, s jakou procítěností má díla provádí.“

zdroj: Künstleragentur Dr. Raab & Dr. Böhm

Lucy Crowe
Lucy Crowe
soprán

Lucy Crowe se narodila v hrabství Staffordshire a studovala na Královské hudební akademii, kde nyní vyučuje. Je všeobecně považována za jednu z nejvšestrannějších a nejúspěšnějších pěvkyň své generace a v roce 2023 jí bylo uděleno vyznamenání OBE v rámci King's Birthday Honours. Její repertoár sahá od Purcella, Händela a Mozarta až po Donizettiho Adinu, Verdiho Gildu a Janáčkovu Bystroušku. Hostuje v operních domech po celém světě včetně Královské opery Covent Garden, festivalu v Glyndebourne, Anglické národní opery, Teatro Real Madrid, Deutsche Oper Berlin, Bayerische Staatsoper v Mnichově a Metropolitní opery v New Yorku. Mezi její poslední jevištní úspěchy patří Musetta v Pucciniho Bohémě a Poppea v Händelově Agrippině v Královské opeře, Zuzanka v Mozartově Figarově svatbě v Metropolitní opeře a Pamina v Kouzelné flétně v barcelonském Gran Teatre del Liceu.  

V uplynulé sezoně zpívala titulní roli Rodelindy ve stejnojmenné Händelově opeře se souborem English Concert a Harrym Bicketem na turné po Asii a USA, které vyvrcholilo úspěšným vystoupením v Carnegie Hall.  Poté, co se v této roli představila i v Madridu, ve Frankfurtu a Amsterdamu, ji roku 2025 znovu oživí na Garsingtonském festivalu. S Evropským komorním orchestrem pod vedením Maxima Jemeljančeva zpívala Haydnovy a Weberovy árie, s Orchestrem doby osvícenství a Andrásem Schiffem se podílela na provedení Mendelssohnovy symfonické kantáty Lobgesang a na Garsingtonském operním festivalu debutovala jako Titanie ve Snu noci svatojánské.

V sezoně 2024/2025 debutovala jako Málinka/Etherea/Kunka v Janáčkových Výletech pana Broučka v Deutsche Staatsoper Berlin a na koncertě s LSO a Simonem Rattlem. Za doprovodu San Francisco Symphony a Bernarda Labadiea provedla Mozartovy árie a se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu pod vedením Simona Rattla účinkovala v Brahmsově Německém requiem.

Na koncertech vystupuje s mnoha nejlepšími světovými orchestry, k nimž patří Berlínská filharmonie, Vídeňská filharmonie, Symfonický orchestr města Birminghamu, Orchestr doby osvícenství, Scottish Chamber Orchestra, Monteverdi Orchestra, Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Orchestr Bavorského rozhlasu, Londýnský symfonický orchestr, Cleveland Orchestra a Los Angeles Philharmonic. Spolupracuje s dirigenty jako Daniel Harding, Andris Nelsons, Emmanuelle Haïm, Sakari Oramo, Richard Egarr, Yannick Nézet-Séguin, John Eliot Gardiner, Antonio Pappano, Simon Rattle, Bernard Labadie a Gustavo Dudamel.

S recitály vystoupila v amsterdamském Concertgebouw, newyorské Carnegie Hall, na festivalech v Aldeburghu, Edinburghu, Mostly Mozart a Salcburku a je pravidelným hostem festivalů BBC Proms a Wigmore Hall, kde v sezoně 2024/25 vystoupila celkem šestkrát.  

Její nahrávky zahrnují Mendelssohnův Lobgesang (LSO/Gardner), Händelovu operu Il Pastor Fido a album Händel & Vivaldi (La Nuova Musica/David Bates) pro Harmonia Mundi, Lutoslawského díla (BBC Symphony Orchestra/Gardner), Händelovu Alceste (Early Opera Company/Curnyn) a Ecclesovu operu The Judgement of Paris (vše u vydavatelství Chandos), dále sólové händelovské album ll Caro Sassone a Händelova díla Rodelinda a La Resurrezione (English Concert/Bicket), album Händel’s Queens (London Early Opera) a MacMillanovo Vánoční oratorium (London Philharmonic Orchestra / Sir Mark Elder). Její debutová recitálová nahrávka s Bergovými, Straussovými a Schönbergovými písněmi vyšla u Linn Records v srpnu 2021. Lucy Crowe získala v témže roce nominaci na cenu Grammy za Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky s Londýnským symfonickým orchestrem a Simonem Rattlem.

zdroj: Askonas Holt

Kyle van Schoonhoven
Kyle van Schoonhoven
tenor

Americký tenorista Kyle van Schoonhoven, vítěz Velkého finále pořádaného Metropolitní operou, je vycházející wagnerovskou hvězdou. Deník New York Times ocenil jeho „oslnivý, silný hlas, s vyrovnaným lesklým zvukem“. O jeho koncertním vystoupení v Sanfranciské opeře napsal deník San Francisco Chronicle: „Modlitbu titulní postavy ze závěrečného dějství Wagnerovy opery Rienzi představil v oslnivé, působivé interpretaci, která se vyznačovala ladným frázováním a zvukovou svěžestí.“

V uplynulé sezoně se van Schoonhoven vrátil do Sanfranciské opery, aby zde ztvárnil titulní roli Lohengrina, a do Metropolitní opery, kde zpíval úlohu Walthera v Tannhäuserovi. Debutoval také v Teatro Real Madrid, kde se představil jako Eisslinger a Walther v Mistrech pěvcích norimberských. V letošní sezoně s Českou filharmonií zpíval Porkuse v Honeggerově oratoriu Jana z Arku na hranici a v rámci vystoupení s Fort Worth Symphony se ujal role Erika v Bludném Holanďanovi. Kromě toho opět vystoupil v Carnegie Hall, kde s Pražským filharmonickým sborem zpíval v Janáčkově Otčenáši.

V předchozích sezonách van Schoonhoven vystoupil v Metropolitní opeře jako Posel v Aidě a jako Zinovij Borisovič Izmajlov v Lady Macbeth Mcenského újezdu. Představil se jako Apollo ve Straussově Dafné s Americkým symfonickým orchestrem a v Brittenově Válečném requiem s Pražským filharmonickým sborem v reakci na krizi na Ukrajině. Na evropské scéně debutoval v Opera de Rouen jako Laca v Její pastorkyni, ztvárnil roli Dona Josého v Carmen s Havajským operním divadlem a přijal pozvání na Bard Music Festival, kde nastudoval Chaussonovu operní raritu Král Artuš. V Metropolitní opeře se podílel na inscenaci opery Matthewa Aucoina Eurydika, kde nastudoval roli Loud Stone, a také na koncertním provedení Valkýry v Carnegie Hall v úloze Siegmunda. V Lyrické opeře v Chicagu zpíval Čekalinského v Pikové dámě, v Cincinnati Opera zpíval Baccha v Ariadně na Naxu, s New York Repertory Orchestra se představil v titulní roli ve třetím dějství Siegfrieda, v Livermore Valley Opera zpíval Lenského v Evženu Oněginovi a vrátil se do Buffalo Philharmonic s Písněmi poutníka. Mezi angažmá, která padla za oběť pandemii covid-19, patřil jeho debut v Metropolitní opeře v opeře Tristan a Isolda, role Erika v Bludném Holanďanovi v Opera Maine, asijské turné s orchestrem Metropolitní opery a Samson a Dalila v chicagské Lyric Opera.

Mezi jeho významná vystoupení v předchozích sezonách patří debut v roli Dona Josého v Carmen s Buffalo Philharmonic, role Háda v opeře Rev. 23 skladatele Juliana Wachnera s Prototype Festival a úloha Rodolfa v Bohémě s Boston Youth Symphony Orchestra. Během svého dvouletého působení v prestižním Adler Fellowship Program v San Francisco Opera debutoval jako Mladý sluha v Elektře. Dále nastudoval Froha ve Zlatu Rýna, Siegmunda ve Valkýře, Cavaradossiho v Tosce, Aegista v Elektře a Strýčka Billyho / Billyho Baileyho v Báječném životě.

Kyle van Schoonhoven je držitelem ceny George Londona z roku 2019, obdržel cenu Nicolai Gedda Memorial Award a v roce 2016 byl finalistou pěvecké soutěže Jensen Foundation. Jeho další repertoár zahrnuje titulní roli v Bobbym Chandlera Cartera, Alfreda v Traviatě, Hoffmanna v Hoffmannových povídkách, Lysandra ve Snu noci svatojánské, Oronta v Alcině, Tamina v Kouzelné flétně, Petera Fallowa v Ohni marnosti a Genara v ruskojazyčném nastudování americké premiéry Prokofjevovy Magdaleny. Van Schoonhoven získal titul Master of Music na Westminster Choir College a také bakalářský titul na Fredonia School of Music.

zdroj: UIA Talent Agency

Derek Welton
Derek Welton
baryton

Australský basbarytonista Derek Welton je uznáván jako jeden z předních talentů své generace zaměřených na repertoár od Bacha a Händela až po hudbu současnou. Je pravidelným hostem hudebních institucí jako Royal Ballet and Opera, Salzburger Festspiele, Wiener Staatsoper, Bayreuther Festspiele, Bayerische Staatsoper, Deutsche Oper Berlin, Semperoper Dresden, Staatsoper Hamburg, Opéra national de Paris, Teatro Real Madrid, Dutch National Opera a Lyrická opera v Chicagu. Na jevištích vystupuje v rolích jako Wotan (Prsten Nibelungův), Amfortas a Klingsor (Parsifal), Král Mark (Tristan a Isolda), Orestés (Elektra), Voland (Mistr a Markétka), Modrovous (Modrovousův hrad), Pizarro (Fidelio), Revírník (Příhody lišky Bystroušky), Baron Prus (Věc Makropulos), Hrabě Saint-Bris (Hugenoti), Pandolfo (Popelka) a Figaro (Figarova svatba).

Welton vystupuje s tělesy jako London Symphony Orchestra, London Philharmonic Orchestra, Orchestra of the Age of Enlightenment, Academy of Ancient Music, Hallé Orchestra, Česká filharmonie, Rotterdamská filharmonie, Berliner Philharmoniker, Gewandhausorchester Leipzig a Concerto Köln. V jeho koncertním repertoáru figurují mj. Bachovy Matoušovy i Janovy pašije a Mše h moll, Händelův Mesiáš, Haydnovo Stvoření, Beethovenova Devátá symfonie, Mendelssohnův Eliáš a Tippettovo Dítě naší doby.

Roku 2024 Welton opět vystoupil na bayreuthském festivalu jako Amfortas. Jeho angažmá v sezoně 2024/2025 zahrnovala roli Pizarra (Fidelio) ve Washingtonské národní opeře, úlohu Krále Marka (Tristan a Isolda) a debut v titulní roli v Bludném Holanďanovi v Deutsche Oper Berlin. Dále vystoupil jako Poutník (Siegfried) s Concerto Köln a jako Novinář v opeře Ithaka skladatele Otto Kettinga s Concertgebouw Amsterdam. Podílel se rovněž na provedení Mahlerovy Osmé symfonie s Londýnským symfonickým orchestrem, Händelova Mesiáše ve vídeňském Musikvereinu, Brahmsova Německého requiem v římském Teatro dell'Opera, Elgarova oratoria Sen Gerontiův se Symfonickým orchestrem WDR a Brucknerovy Mše f moll s Vídeňskými symfoniky.

Diskografie Dereka Weltona zachycuje jeho pěvecké umění v rolích Wotana v Prstenu Nibelungově (Naxos), Amfortase v Parsifalovi (Deutsche Grammophon), Orestése v Elektře (Unitel Edition), Královského hlasatele v Lohengrinovi (Deutsche Grammophon) a Creonta v Haydnově Duši filozofa (Pinchgut Live). Na zvukových snímcích je rovněž zachycen v titulním partu Eposu o Gilgamešovi Bohuslava Martinů (Supraphon), na dvou nahrávkách v Beethovenově Deváté symfonii (Ondine a Brattle Media) a vydal také sólové album s písněmi Vaughana Williamse ve spolupráci s klavíristou Iainem Burnsidem (Albion Records).

Derek Welton je držitelem diplomů z lingvistiky a němčiny na Univerzitě v Melbourne a z hudby na Guildhall School of Music and Drama v Londýně.

zdroj: www.derekwelton.com

Jan Martiník
Jan Martiník
bas

Český operní pěvec Jan Martiník (basista) získal za svou kariéru již několik ocenění včetně prestižní BBC Cardiff Singer of the World Song Prize v roce 2009.

Jan je téměř 10 let sólistou berlínské Staatsoper Under den Linden, nejstarší operní scény v Německu. Posluchači ho zde mohou slyšet v rolích, jako jsou např. Stárek/Kostelník (Pucciny: Tosca), Dr. Kolenatý (Janáček: Věc Makropulos), Zuniga (Bizet: Carmen), Hlas věštby (Mozart: Idomeneo), Daland (Wagner: Bludný Holanďan), Hostinský (Eötvös: Sleepless) a mnoho dalších. Spolupracuje také s Komische Oper Berlin, Národním divadlem v Praze, Vídeňskou lidovou operou a dalšími operními scénami.

Pravidelně hostuje s předními světovými orchestry, mezi něž patří např. Česká filharmonie, Bamberger Symphoniker, BBC Symphony Orchestra, London Symphony Orchestra, City of Birmingham Symphony Orchestra, Luzerner Sinfonieorchester, Pittsburgh Symphony Orchestra, Rotterdam Philharmonic, Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin, Staatskapelle Dresden a jiné.

Ke spolupráci ho rádi zvou nejvýznamnější dirigenti světa. Zpíval pod taktovkou Daniela Barenboima, Jiřího Bělohlávka, Semyona Bychkova, Manfreda Honecka, Michaela Sanderlinga, Jakuba Hrůši, Fabia Luisiho, Zubina Mehty, Sira Simona Rattlea, Sira Johna Eliota Gardinera aj.

Jan se věnuje i nahrávací činnosti a z posledních nahrávek můžeme jmenovat Winterreise od Franze Schuberta (Supraphon), která získala pět Diapasonů. S Českou filharmonií pod taktovkou Jiřího Bělohlávka nahrál Biblické písně Antonína Dvořáka (2020, Decca). S London Symphony Orchestra pod vedením Sira Simona Rattlea nahrál a nazpíval dvojroli Farář/Jezevec v Janáčkově Lišce Bystroušce. Tato nahrávka byla v roce 2020 nominována na Grammy.

zdroj: Arte Visio

O programu

Pocta Robertovi a Claře Schumannovým vyvrcholí na koncertě, kde zaznějí díla obou manželů. Clara Wieck-Schumannová byla skvělá klavíristka, která jako jedna z prvních hrávala na koncertech zpaměti a  komponovala. Ale byla také matkou osmi dětí. Robert byl výtečný skladatel, spisovatel i klavírista, jemuž posedlost technickou dokonalostí zničila ruce. Již z prvních tónů Clařina Klavírního koncertu sálá duchovní spřízněnost uměleckého páru, jehož věhlas neměl v 19. století obdoby. Schumannův Violoncellový koncert si s Clařiným nijak nezadá v působivosti ani v hlubokém zamyšlení. Kvarta a kvinta tématu poslední věty pak podle Mishy Maiského představuje volání Clařina jména. Při poslechu tohoto koncertu se začne v mysli bezděčně odehrávat vlastní film, který v působivých obrazech sleduje zvukové kouzlo violoncella i romanticky barevného orchestru.  

Martinů si pak v Eposu o Gilgamešovi zvolil věčné téma: úvahy o tom, odkud jsme vyšli, kdo jsme a kam kráčíme, jsou staré jako civilizace. V nádherném a poněkud záhadném sborovém díle na starý text jde ponor do hlubin vlastní duše ruku v ruce s cestou k počátkům psané historie.

Děkujeme našim partnerům, kteří podpořili tento koncert

No items found.

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.

Ukázat na mapě

Galerie

No items found.